Der Steinbock Linz Boulderhalle

Po třech dnech lezení ferrat v Rakousku jsem se vracel přes Linz do ČR a chtěl jsem se zastavit na boulderovce. Když jsem googlil, překvapila mě informace o existenci boulderovky Der Steinbock Linz. Tu značku už znám z Norimberka (Der Steinbock Nürnberg Boulderhalle) a také z Kostnice (Steinbock Boulderhalle Konstanz), při dalším hledání na webu se ukázalo, že kromě dalších poboček Steinbock v Německu tohle je jediná na území Rakouska. Sice jsem původně plánoval návštěvu vícepatrového Boulderbaru Linz, ale zvědavost mě přesvědčila k návštěvě boulderovky Steinbock. A jak si přečtete na závěr článku, tak jsem se nerozhodl špatně.

Boulderovka sídlí v novodobé průmyslové hale na konci ulice Kapuzinerstrasse relativně blízko k centru města. Je v provozu necelé dva roky, ale přesné info jsem nedohledal, stejně jako jsem nedohledal velikost haly v metrech čtverečních. Nevadí.

Vchod na boulderovku je jasně viditelný. Horší je tu situace s parkováním aut, protože vyhrazených míst je jen několik – po pravé straně budovy.

Uspořádání vnitřního prostoru je přehledné – lezecké profily jsou vlevo a vpravo od hlavního chodníku. Vzadu je posilovna a dveře do outdoor sektoru. Vpravo za stěnou je schované zázemí jako šatny a toalety. V patře napravo je pak nejen dětský svět, ale i další lezecké profily pro dospělé.

Pojďte se podívat na fotky hlavní lezecké plochy. Začínáme vlevo rajbasem, který střídá převis.

Za převisem pokračuje převis s různým mírným sklonem.

Levá lezecká plocha končí kolmicí, po které následuje kilter board, ale o tom později.

Lezení na pravé straně začíná koutem s převisem a následuje rajbas s různým sklonem.

Potom opět převislé profily.

Dále je k dispozici profil se stropním lezením.

Stropní lezení a převisy z opačné strany.

A poslední část lezecké stěny na pravé polovině hlavní haly.

V několika místech na pravé straně se vylézá top-out, což už dnes nebývá tak obvyklé. Fialový a žlutý chyt jako poslední v daném boulderu. Schází se pak okolo po schodech zpět dolů.

Možnosti lezení pokračují v patře, nad prostorem recepce a nad šatnami.

Zajímavé jsou určitě sektory s rajbasem.

Perfektní možnost trénovat traverzování bez rukou, lezení jen nohama.

Stěna pokračuje dalšími převislými profily.

Plynule přecházíme do dětského světa, který je určený spíš pro menší děti.

Kromě barevných plošně naházených stěn jsou tu jen hodně lehké bouldříky. Členitý prostor s řadou schovek doplňují zavěšená lana, kruhy a lanové sítě.

A ještě pohled z patra dolů.

Jsem tu v čase špičky v pracovní den k večeru, takže je tu aktuálně dost plno.

Už jsem na začátku zmínil, že vzadu haly jsou dveře vedoucí ven, kde je zastřešený outdoor sektor. Není zase úplně malý, co myslíte? Dneska je venku na mě už dost chladno, takže tady nelezu. Ale v létě to může být fajn.

Hlavně také proto, že je tu malý bazén.

A grilovací koutek (pardon za neostrou fotku).

Bouldery jsou tu stavěné po barvách chytů a označené jsou čísly na stupnici od 1 do 8. Jasný a přehledný systém. Struktury lze použít vždy.

Na webu píšou, že tu mívají 190 boulderů. Zkusil jsem je přepočítat.

Obtížnost	Počet boulderů
1	13
2	16
3	23
4	28
5	30
6	32
7	23
8	14
Venkovní bouldery celkem	35
Celkem	214

Celkem jsem napočítal 214 boulderů včetně venkovního sektoru. Nepočítám do toho dětské bouldříky, které nejsou ani označené a jsou příliš dětské. Celkový počet přes dvěstě je slušný.

Pokud jde o další doplňky, mají tu kilter board a campus.

V zadní části haly je malá posilovna se standardním vybavením.

Následující fotku sem nedávám kvůli stolnímu fotbálku, ale kvůli té organizaci půjčování lezeček. Tady si lezečky vybírá lezec sám (po zaplacení půjčovného na recepci), zatímco v Čechách na většině míst podává boty živá obsluha – a to včetně řešení obvyklého „ty jsou mi malé/velké, prosím o číslo větší/menší“. Tady šetří lidskou sílu a dává to smysl.

Abych nezapomněl ještě fotky recepce s barem.

Útulné posezení na židlích a gaučíkách u stolečků, kdy snad každý kousek nábytku je jiný 🙂

Nechybí ani prodejna s lezečkami, mágem a oblečením. Evidentně partneří se značkou Ocún.

A musel jsem vyfotit zřejmě „maskota stěny“ – kozorožce z tejpky 🙂

Na závěr ještě večerní pohled na osvětlený vchod.

Parkování u boulderovky teď ve spičce už je kompletně zabrané, protože vyhrazených míst je jen několik, odhadem tak max. 15. Parkovat by se mělo dát ještě na placeném parkovišti se závorou u protější budovy, která je v mapě označená jako Diecézní dům. Ale nezkoušel jsem. Mimochodem na začátku ulice, kterou se sem přijíždí, je značka „zákaz vjezdu s výjimkou obsluhy a cyklistů“.

Boulderovka Der Steinbock Linz mě překvapila. Ač to z článku není moc poznat, tak jsem byl nadšený, jak standardně stěna funguje. Mají tu všechno, co bych na moderní boulderovce očekával a nemůžu si na nic stěžovat. Dobré kafe, fungující sprcha, ale samozřejmě hlavně zajímavé bouldery. Vlastně obdivuju, že to mají všechno perfektní: sortiment chytů, různorodost boulderových problémů, různě nakloněné profily, bezpečná šířka dopadiště, dobře označené bouldery, odpovídající klasifikace a hlavně ten velký počet boulderů. Odcházel jsem jen proto, že už jsem fyzicky nemohl – ale pořád bych měl ještě co lézt a zkoušet.

V Linzi jsem na druhé boulderovce, přičemž první byla návštěva asi před rokem v Boulderbar Linz, a obě dvě jsou fakt dobré. Doporučuji k návštěvě. Kdybych měl vybrat, kterou z těch dvou, tak vlastně nevím podle čeho. Jediný rozdíl je vlastně vzdálenost od centra Linze: Der Steinbock je blíž k centru, zatímco Boulderbar je až daleko na předměstí. A s tím souvisí možnosti parkování: tady je hodně omezené, kdežto Boulderbar má místa dost (a zdarma). Nejlépe vyzkoušejte obě 🙂