Attersee Klettersteig Mahdlgupf – 2. část

V článku najdete popis a fotky z druhé poloviny ferraty Attersee Klettersteig, informace o sestupové cestě a také celkovou rekapitulaci ferraty. Oficiálně je tato ferrata označená obtížností D/E a v průvodcích najdete informaci, že přelezení trvá 3,5 hodiny, po připočtení potřebné doby nástupu a sestupu pak celkem téměř 6 hodin. Už v prvním dílu jsem naznačoval, že to může být i trošku jinak.

Druhou část povídání začneme v místě, kde jsem na konci prvního dílu udělal krátkou přestávku na svačinku. Je to v úseku ferraty číslo 16 s názvem Baumliege (Stromové lehátko). Takhle vypadal výhled na jezero Attersee, které z části zakrývá zlomyslná mlha.

Na úsek 16 navazuje číslo 17 s názvem Wald (Les).

Přelézám takový ostrý hřeben a opravdu tu jsou stromy, nejenom ty zakrslé (na fotce vpravo), ale i běžně vzrostlé (vlevo od hřebenu).

Lezení není nijak těžké. Jen je to už moc dlouhé a konec v nedohlednu 🙂

Při pohledu dolů už vidím více, mlha se trošku zmenšila.

Střídají se úseky obtížnosti A a B. Není tu nic nebezpečného.

Vidíte: Áčkový choďák.

Krátký kousek s obtížností B/C.

Mlha se protrhala a je vidět silnice dole u jezera – je vidět i část obce, kde je parkoviště – ale to je schované vlevo za kopcem.

Začíná úsek číslo 21, tedy mám za sebou dvě třetiny celé ferraty.

Opět choďák, tedy Áčko.

Tady je tahání karabin po ocelovém laně skoro pro zlost, protože přecvakávání spíš zdržuje.

Ocelové jistící lano vede nepřetržitě po celé délce ferraty a dá se ho dobře přidržovat.

Pořád lehké A a B.

Konečně kousek lezení – podle topo obrázku to bude B/C.

Začíná úsek číslo 24, pokračuje obtížností A a B.

Následuje Céčkový úsek.

Z fotky to možná vypadá jaké těžší, ale není to vůbec složité: jen vystoupat po kolmé skále.

Skutečně to byl jen kousek. Ohlédnutí zpět. Hele, mlha se skoro rozplynula.

Pokračuje Áčkový choďák a Béčko.

A dostávám se úseku číslo 27, což je třetí nejtěžší místo celé ferraty. Jde o krátký převis s obtížností D.

Je to fakt krátké a opět stejně jako uprostřed ferraty v úseku číslo 12 bych řekl, že to skoro není poznat, že jde o náročný úsek. Za mě je jediný těžší úsek ten první D/E hned na startu ferraty. Všechno ostatní je otázka výdrže.

Vlézám do úseku 29 s patřičným názvem Schlusswand (Závěrečná stěna) a už se těším, že brzy bude konec 🙂

Obtížnostně jde o Béčkový úsek.

Potkávám vrcholovou knihu a zapisuju se.

A poslední úsek třicítka se jmenuje Snake escape (Hadí únik). Tipuju, že inspirací pro tenhle název byl tvar lana, protože konec lana není ukotven a čouhá jen tak volně jako had 🙂

Ferrata Attersee Klettersteig tady skončila. Výhled mám ještě na vyšší vrchol – patrně to bude Brennerin s výškou 1601 metrů nad mořem.

Ohlédnutí směrem zpět na oblast, kudy nahoru vedla ferrata. Je hezké, že se mlha rozplynula a že je vidět celé jezero Attersee.

Vrcholový kříž označuje vrchol Mahdlgupf s výškou 1261 metrů nad mořem. Od začátku ferraty to tedy znamená převýšení 600 metrů.

Přelezení samotné ferraty mi trvalo 2 hodiny a 10 minut. Což je dost divné, protože průvodce bergsteigen.com a většina zdrojů přebírající data uvádí dobu lezení 3,5 hodiny. Těžko říct, proč se to tak liší. Je pravda, že jsem lezl sám, s nikým nepovídal a na nikoho nečekal, takže jsem lezl spíš rychleji než ve skupině. Na druhou stranu jsem hodně fotil (to vidíte) a v polovině ferraty se zdržel kvůli svačině a lovení kešky. Možná to průvodce odhaduje pro situaci, že leze více lidí. Pak se nedá lézt svým tempem, ale spíš podle tempa ostatních. Na ferratě sice nejde nikde odbočit (a uniknout), ale zase je možné pomalejší lezce předběhnout a to na mnoha místech – hlavně v úsecích obtížnosti A a B.

Dělám pár vrcholových fotek. Balím ferratové vybavení do batohu. Převlékám zpocené tričko a oblékám si bundu a čepici, protože tu strašně fičí.

Perfektní výhled na severní část jezera Attersee.

A vydávám se na sestup.

Klikatá cesta vede lesem, částečně po kamenech, částečně po hlíně.

Když se stromy rozestoupí, jsou výhledy moc hezké.

Cestou potkávám hodně turistů jdoucích nahoru, zřejmě na vrch Brennerin.

Pořád mám bundu, fouká a je mi zima.

Podle mapy se tohle údolí východním směrem jmenuje Weissenbachtal.

Cesta výškově klesá pozvolně – aspoň ve srovnání s ferratou, takže mi dochází, že sestup bude trvat docela dlouho.

Ohlížím se na rodinku, která překonává úsek, který se trošku podobá ferratě, ale jen trošku.

Možná je tu ocelové lano na přidržení pro zimní období?

Vynechávám fotky, které vypadají navzájem dost podobně – lesní klikatá cesta. Konečně po 1 hodině a 20 minutách přicházím k rozcestí. Volím podle online mapy nejkratší cestu k parkovišti.

Za chvíli lituji, že jsem nešel po té nejširší (nejvíce používané) cestě, protože mnou vybraná cesta vede dost špatným terénem. Naštěstí už vidím parkoviště.

Po 90 minutách z vrcholu přicházím k autu. Cestou jsem se zdržel odlovem další kešky a krátkou zacházkou – odbočením na vrchol Grosse Schoberstein

A protože se mi ráno před začátkem lezení nepovedlo kvůli mlze udělat fotku pohledu na celý kopec s ferratou, zkouším to teď trošku z dálky z auta při cestě na sever kolem jezera.

Teď už konečně bez mlhy – ale už jsem dost daleko, takže není vidět, kde přesně ferrata je. Škoda. Možná někdy přiště 🙂

A na závěr klasická rekapitulace: Ferrata Attersee Klettersteig (oficiálně se k názvu ještě připojuje jméno vrcholu Mahdlgupf) je relativně dlouhá a výživná zajištěná cesta s obtížností D/E. V cestě jsou podle topo obrázku celkem 3 těžká místa: D/E převis u startu ferraty, kratičký Déčkový převis zhruba uprostřed a Déčkový krátký převis před koncem ferraty. Všechny ostatní úseky jsou výrazně lehčí: většinou A a B, jen pár míst B/C a C. Podle mého názoru je obtížnost ferraty spíš nižší, ale provozovatelé se snaží rozumně informovat, že přelez není zadarmo. Co je podle mě náročné, tak je celková délka lezení (je potřeba určitá vytrvalost), nemožnost předčasně ukončit a také umělé stupy ve formě kovových krátkých tyček – z toho docela bolí nohy, hlavně špička a prsty.

Ferrata mi přišla bezpečná (jasně, že helma je samozřejmost), jistící ocelové lano vede nepřetržitě od startu až na vrchol, nikde se nebalancuje na žádné hraně nebo nad propastí. Skalní stěna je dobře položená, skála hezky strukturovaná. Na řadě míst je možné bezpečně odpočinout, předběhnout nebo se nechat předběhnout. Pro svačinu je ideální místo přesně uprostřed v úseku číslo 16. Zopakuji, že úseků je celkem 30 a jsou značené cedulkami, které ulehčují orientaci, protože jinak moc nejde poznat, za jak dlouhou bude vrchol.

Ferratu bych doporučil pouze zkušenějším lezcům. Jako určitý filtr funguje počáteční úsek D/E – kdo má tady problém, může odejít hned po prvním úseku. Kdo nevyleze ani ten první úsek, je rozumné ferratu nepokoušet a vrátit se sem jindy. Co se týče vhodnosti pro děti, výška postavy není limitující – ale opět zopakuji, že je potřeba mít velkou vytrvalost. Ferrata se leze podle průvodce bergsteigen.com 3,5 hodiny – i když mě to zabralo jen 2 hodiny a 10 minut. Možná počítají s větším provozem a nemožností jít svým tempem. Nevím.

K času lezení ferraty připočtěte minimálně 40 minut nástup a pak ještě 90 minut sestup, obojí s překonáváním mnoha výškových metrů. Celkový trek z parkoviště zpět k auta trvá podle průvodce bergsteigen.com 5,5 hodiny, podle mě 4 hodiny a 20 minut.

Už jsem upozorňoval na začátku, že veřejné parkování je k dispozici jinde, než odkazuje průvodce – viz souřadnice níže. Platí se v automatu a cena parkovného je od 4 EUR za 6 hodin až do 6 EUR za 12 hodin.