Panorama Klettersteig – 1. část – nástup

V tomto článku je série fotek a povídání z nástupu na ferratu Panorama Klettersteig, která se nachází v Lienzer Dolomiten (Lienzské Dolomity) ve východním Tyrolsku. Vlastní ferrata obtížnosti C/D vede po hřebenech v nadmořské výšce kolem 2600-2700 metrů nad mořem. Nejvyšší místo, kam se dá dojet autem je v úrovni 1600 metrů nad mořem, což je parkoviště horské chaty Lienzer Dolomiten-Hütte. A tady začnu povídání o mém dnešním celodenním treku.

Na parkoviště Lienzer Dolomiten-Hüttese dá dojet jednoznačně podle navigace od města Lienz. Silnice je soukromá a platí se zde mýto u mýtnice se závorou. Cena je aktuálně 9 EUR. Silnice je celou dobu asfaltová, jenom je úzká, takže nechcete potkat nikoho v protisměru. Zaparkoval jsem na rozlehlém parkovišti, které už je zdarma. Nesmí se tu kempovat. Protože bylo ráno a spěchal jsem, neudělal jsem fotku – přiložená fotka je až z odpoledne při návratu k parkovišti.

Na parkovišti je už docela hodně aut a směrem do kopců míří řada lidí ve dvojicích i větších skupinách. Od auta vyrážím v 8 hodin. Původně jsem chtěl ještě dříve, ale kupoval jsem v obchodě v údolí něco ke svačině a dřív se mi sem nepovedlo dojet.

První hodinu jdu ještě ve stínu. Cesta stoupala ze začátku pouze mírně, ale postupně stoupání roste.

Jsou dvě varianty: buď jít po štěrkové cestě pro auta nebo turistickou pěšinou. Obě varianty se několikrát protnou, takže člověk může změnit své rozhodnutí. Cesta pro auta není tak strmá, ale celkově na metry výrazně delší. Zato turistická pěšina je sice délkově kratší, ale stoupá se prudce, místy dokonce i po schodech.

Ohlédnutí zpět asi po 50 minutách šlapání.

Od devíti hodin už na mě svítí sluníčko, takže se potím o to víc. Mám plný batoh, kde kromě ferratové výbavy a svačiny mám i hodně vody. Protože jdu sám, nasadil jsem docela tempo.

Na obzoru proti sluníčku již vidím obrys chaty Karlsbader Hütte, ke které teď mířím.

Pro cestu od parkoviště nahoru jsem zvolil kromě jednoho krátkého úseku variantu turistickou pěšinou. Těsně pod chatou to vede hodně křivolakým skalním terénem.

Ohlédnutí zpět: prostředkem louky se klikatí pěší cesta, zatímco obslužná cesta pro auta vede hezky rovnoměrně po obvodu (doprava).

Znatelně se přibližuju chatě.

Dorazil jsem na chatu Karlsbader Hütte. Čas od parkoviště mám 1 hodinu 50 minut. Ale přiznávám, že jsem hodně makal. Chata je v nadmořské výšce asi 2260 metrů nad mořem, tedy od parkoviště jsem překonal 660 výškových metrů. Začátek ferraty má být téměř 2600 metrů nad mořem.

Na chatě si dávám kafe a využiju toalety. Jsou tu skupinky lidí. Přemýšlím a uvažuju, kolik z nich asi tak jde na ferratu a jestli na ní hrozí nějaké situace s čekáním. Cestou sem jsem potkal i nějaké lidi scházet dolů, evidentně na chatě nocovali.

Pauzou na chatě jsem strávil asi 20 minut. Vyrážím k začátku ferraty.

Odcházím ve směru ukazatele rozcestníku, ale při pohledu na masivy skal vůbec netuším, odkud kam ferrata vlastně vede. K začátku ferraty bych měl nastoupit asi 350 výškových metrů, tedy ještě docela dost.

Další rozcestník mě utvrzuje, že jdu správným směrem. Při pohledu na hřebeny pořád netuším, kam vlastně jdu. Neustále ověřuju situaci s online mapami a zkouším začátek ferraty odhadovat. Na rozcestníku není k ferratě žádný časový údaj. Roter Turm (s údajem 1,5 h) je věž, pod kterou by se mělo k ferratě procházet.

Ohlédnutí zpět na Karlsbader Hütte.

Cestička se vine a pomalu stoupá.

Pohled na obslužnou příjezdovou cestu k chatě Karlsbader Hütte. Pěší varianta vedla zkratkou přímo zprava doleva – je to na fotce trošku vidět – kratší cesta, za to mnohem těžší terén.

Další ohlédnutí: rozdíl obslužné cesty a turistické varianty je zřejmý.

Podle všeho by na hřebenu na téhle fotce měla být vlastní ferrata Panorama Klettersteig.

V suťovisku vidím vyšlapanou další cestu – je to asi nějaká varianta přístupu, možná dokonce od Karlsbader Hütte.

Cesta mezitím změnila sklon a stoupání je prudké. Jde se víceméně po schodech. A neustále na přímém slunci. Řeším problém pocení, protože mi pot teče do očí a na brýle.

Šlapu vzhůru mezi skalami a při aktuálním ohlédnutí nevidím chatu Karlsbader Hütte.

Konečně směrovka – potvrzuje mi, že jdu správně.

Po chvíli mám opět skvělý výhled.

Pořád netuším, kde bude začátek ferraty. Nejde to nijak poznat.

V jednom místě slyším lidský „hluk“ a tak za ním chystám odbočit do průrvy mezi skály. Najednou se ten člověk se ze skalní průrvy vrací. Je to Polák, jde také sám a říká, že „tudy určitě ne“. Pokračovat se má ještě kousek rovně.

A skutečně po chvíli přicházíme k informační ceduli o ferratě a hlavně vidíme začátek ocelového jistícího lana. S polským kolegou nejdeme spolu, ale ještě se cestou potkáme.

Pohled dolů na Karlsbader Hütte je úchvatný.

K začátku ferraty Panorama Klettersteig jsem došel po hodině šlapání od chaty Karlsbader Hütte. Když k tomu připočtu cestu z parkoviště, tak od Lienzer Dolomiten-Hütte až sem to trvalo 3 hodiny a 20 minut, přičemž těch 20 minut jsem pauzíroval na chatě. Takže údaj 3 hodiny z průvodce bergsteigen.com souhlasí, ale je potřeba brát v potaz i potřebu odpočinku.

Povídání pokračuje dalším článkem o vlastní ferratě Panorama Klettersteig. O sestupu pojednávájí další články o ferratách Ari-Schübel-Steig a Gebirgsjägersteig.