Gebirgsjägersteig

Pátý článek ze série o rakouské ferratě Panorama Klettersteig se věnuje cestě Gebirgsjägersteig, která tvoří alternativní variantu sestupu z vrcholu Grosse Sandspitze (2772 metrů nad mořem) dolů. Sestup z vrcholu začíná po ferratě s názvem Ari-Schübel-Steig, kterou se dá slézt až dolů do pěšího terénu. Zhruba v polovině se dá odbočit právě na cestu Gebirgsjägersteig, která mi z topo obrázku přišla zajímavější a o kapánek těžší než spodní část Ari-Schübel-Steig. Cílem je dojít dolů pod kopec a dorazit k chatě Karlsbader Hütte.

Povídání tedy začnu v momentě, kdy jsem podle online map odhadoval, že bych měl z Ari-Schübel-Steig odbočit na Gebirgsjägersteig. Žádná značka tomu nenasvědčuje.

Dál vpředu vidím lezce, co začali z vrcholu scházet chvilku přede mnou. Ti pokračují ferratou Ari-Schübel-Steig, protože možná o alternativě ani nevědí. Každopádně dole by mohlo dojít k srovnání obou variant, jak jsou na tom časově – kdo bude dole dříve.

Pouze a čistě podle online mapy odbočím směrem dolů z kopce. Jestli to je vyšlapaná cestička nebo není, těžko říct.

Ale hned za zatáčkou je už poznat cestička. Jen byla schovaná za tím kouskem skály. Tohle je ohlédnutí po dalších pár krocích.

Výhledy jsou tu parádní. Někde tam v suťovisku by měla být sestupová cesta Ari-Schübel-Steig, kterou jdou ti lidé přede mnou.

Můj směr k chatě Karlsbader Hütte je vzdušnou čarou o mnoho přímější, ale doufám, že po skále dolů povede zajištěná cesta, což zatím moc nevypadá.

Naštěstí za chvíli za hranou už vidím ocelové jistící lano a můžu si vydechnout. Ono by to při lezení vzhůru fungovalo lépe, trasa by byla vidět.

Jistící ocelové lano vede jen kousek, pak je zase jen pěšinka.

Pak už klasicky vede lano směrem dolů. Slézání dolů po ferratě je vždycky divné: člověk se může chytnout rukama a spouštět dolů rychleji, ale na druhou stranu je hůř vidět, kam se šlape nohama.

Lano opět skončilo a jdu bez lana. Skoro 5 minut hledám, kde trasa pokračuje, protože to nejde poznat.

Tohle mi nedělejte 🙂 Konečně jsem lano našel a pokračuji směrem dolů s cvakáním.

Skála je hezky členitá a není oklouzaná, stojí se nohama dobře.

Podle značně stručného topo obrázku je tu jeden úsek obtížnosti B/C, jinak ostatní úseky jsou lehčí.

Jak jsou občas někde uvolněné kamínky, tak se snažím nic neshodit dolů, protože netuším, jestli někdo neleze v protisměru.

Lezení docela ubíhá, ale už jsem za dnešek docela unavený, takže lezu dost mechanicky a co nejvíc efektivně na nejmenší počet nutných kroků.

Výhled v dnešním slunečném dni je famózní.

Výškové metry směrem dolů ubíhají docela svižně.

Už mám pocit, že jisticí ocelové lano bude končit, ale pořád ještě ne.

Zajímavá jeskyňka.

Pořád ještě není konec lana.

A tady už konečně jistící ocelové lano končí. Z vrcholu Grosse Sandspitze mi to až sem trvalo 65 minut.

Ohlížím se na spodní část ferraty Ari-Schübel-Steig, jestli tam někde uvidím ty lezce, co šli přede mnou. Nic nevidím.

Směr k chatě je mi principiálně jasný, ale je tu někde nějaká cestička nebo se mám brodit suťoviskem?

Po chvíli rozhlížení nacházím značení ve formě zelených a modrých teček.

Ohlédnutí na právě slezenou ferratu Gebirgsjägersteig.

Opět se dívám směrem na ferratu Ari-Schübel-Steig. Už tam vidím ty lezce, co scházeli z vrcholu přede mnou. Jsou docela maličcí, tedy daleko. To by potvrzovalo, že sestup variantou Gebirgsjägersteig je délkově a časově rozhodně kratší.

Teď už jenom seběhnout suťoviskem dolů.

Některé velké kameny nejsou kameny, ale ovečky 🙂

Při ohlédnutí zpět na směr, ze kterého jsem slezl, už vidím značení cesty modrými nebo zelenými tečkami na kamenech. Značení je vidět spíš při cestě vzhůru než cestou dolů, proto se mi to špatně hledalo.

V nižší sekci je vyšlapaná cestička zřetelnější.

Při pohledu na protější svah je tam vidět traverzová cesta v suťovisku.

Konečně potkávám rozcestník.

Ohlížím se ve směru, odkud jsem slezl z vrcholu. Jednoznačně je varianta Gebirgsjägersteig kratší a rychlejší než spodní část zajištěné cesty Ari-Schübel-Steig. Odhadem jsem tu o 10 až 15 minut dříve než ti dva Češi.

Přišel jsem k rozcestníku, kde jsem už dneska ráno byl, když jsem vyrážel z chaty k nástupu ferraty Panorama Klettersteig.

Už jsem téměř u chaty Karlsbader Hütte, ale uhýbám ještě stranou, protože bych se chtěl podívat na jezírko Laserzsee. Na jeho břehu je kratičká cvičná ferrata Wet Foot Klettersteig, na kterou bych se chtěl také podívat, ale jsem celkově unavený, že to vzdávám. Třeba někdy příště.

Ferratka Wet Foot Klettersteig by měla být někde na té souvislé skalce přímo nad vodní hladinou.

K chatě už zbývá kousek, těším se na kafe.

Celkový pohled na hřeben s ferratou Panorama Klettersteig: lezl jsem zleva doprava. Vpravo nejvyšší vrchol Grosse Sandspitze.

Je tady moc hezky. Žádné záseky civilizace, jenom samotná příroda a klid.

Od konce jistícího lana Gebirgsjägersteig mi to do chaty Karlsbader Hütte trvalo 40 minut včetně krátké zacházky k jezeru. Tedy celkem jsem potřeboval z vrcholu Grosse Sandspitze lezením obou ferrat a pak suťoviskem až sem do chaty 1 hodinu a 45 minut. Dávám si zasloužené kafe a necelou čtvrthodinu odpočívám

Teď už zbývá jen sestupová cesta k parkovišti. Ráno mi to nahoru k chatě trvalo skoro dvě hodiny, tak jsem zvědavý, o kolik rychleji to půjde dolů k parkovišti.

Sem nahoru ke Karlsbader Hütte jsem ráno šel kratší strmější pěší cestou. Protože už jsem unavenější, volím pro sestup sice delší, ale výrazně pohodlnější širokou štěrkovou cestou pro auta, po které sem nahoru jezdí třeba obsluha chaty.

Cesta ubíhá poměrně rychle, sice neustále na sluníčku, ale pořád z kopce.

Chata Karlsbader Hütte vpravo nahoře už hodně maličká a přitom od chaty jdu teprve asi 15 minut.

Vpravo v údolí je vidět ta pěší cesta, kterou jsem stoupal nahoru k chatě ráno. Je určitě kratší, ale horší terén.

Chatu už není vidět. Klesám stále níže. Místy jdu konečně v příjemném stínu.

Tenhle úsek si z rána pamatuju, k parkovišti už zbývá kousek.

U chaty Lienzer Dolomitenhütte jsou tato vrátka oddělující pastvinu. Na chatě se nezastavuju, věcí k občerstvení mám dost s sebou i v autě. K autu na parkovišti zbývá 100-200 metrů. Od chaty Karlsbader Hütt jdu dolů asi hodinu a čtvrt. Od konce jistícího lana Gebirgsjägersteig uplynuly 2 hodiny, když nebudu počítat čtvrthodinovou pauzu na chatě.

Na závěr dnešního treku zkusím zrekapitulovat celý itinerář:

nástup od parkoviště u Lienzer Dolomiten-Hütte k chatě Karlsbader Hütte: 1:50

pauza 0:20

od chaty Karlsbader Hütte k začátku jistícího lana Panorama Klettersteig: 1:10

lezení ferraty Panorama Klettersteig od začátku jistícího lana až k vrcholu Grosse Sandspitze 2:20

pauza 0:20

sestup z Grosse Sandspitze ferratou Ari-Schübel-Steig pouze do poloviny kopce: 0:35

sestup z poloviny kopce variantou Gebirgsjägersteig: 0:30

sestup od konce jistícího lana Gebirgsjägersteig k chatě Karlsbader Hütte: 0:40

pauza 0:15

sestup od chaty Karlsbader Hütte k parkovišti u Lienzer Dolomiten-Hütte: 1:15

Celý trek jsem šel od 8:00 do 17:15, tedy potřeboval jsem 9 hodin a 15 minut. Při vynechání přestávek by to matematicky šlo zkrátit o 55 minut, ale ty pauzy byly potřeba, bylo dnes docela horko i v té vyšší nadmořské výšce. Pauzy jsem využil na kafe a doplnění energie svačinkami. Ještě zmíním pití: táhl jsem s sebou ráno hodně tekutin, myslím, že to byly celkem 3 velké láhve 1,5 litru vody a ještě 2 půllitrovky sladkého – ano, jsem zvyklý hodně pít. Vyplatilo se, vypil jsem téměř vše, zbyla malá rezerva. Jedinou další možností občerstvení během cesty je chata Karlsbader Hütte.

K uváděným časům ještě doplňuji, že jsem šel sám, takže jsem šel poměrně rychle bez zdržování. Očekával bych všechny časy spíše delší při větší skupině. Měl jsem dneska také štěstí, že jsem nikde nečekal v žádné zácpě nebo při vyhýbání s protilezoucími.

Do shrnutí celého treku bych ještě přidal finanční náklady: jediná nutná platba je mýto na silnici z údolí od Lienzu sem na parkoviště u chaty Lienzer Dolomiten-Hütte. Parkování je pak tady už zdarma a pokud nebudu uvažovat občerstvení, tak žádná další platba není potřeba.

Celý trek není náročný na lezeckou techniku a není potřeba žádné mimořádné vybavení: je to turistický trek a dlouhá ferrata obtížnosti C. Průvodce uvádí C/D, ale podle mého je to spíš lehčí, zůstal bych klidně u C. Nutným předpokladem pro tuto túru je jistá fyzická zdatnost a schopnost celodenní túru zvládnout. Samozřejmostí je správné vybavení do hor a kontrola předpovědi počasí předem.