Ari-Schübel-Steig

Tohle je čtvrtý článek série o rakouské ferratě Panorama Klettersteig. Navazuje na předchozí 3 díly a věnuje se sestupu z nejvyššího místa ferraty z vrcholu Grosse Sandspitze dolů po ferratě s názvem Ari-Schübel-Steig. Popis sestupu je jen do „poloviny“ kopce, kde mám v plánu uhnout na variantu sestupu po ferratě Gebirgsjägersteig. Takže až prohlédnete všechny fotky v tomto článku, tak můžete pokračovat pátým dílem o dnešním celodenním treku o pokračování sestupu ferratou Gebirgsjägersteig.

Pokud jste nečetli předchozí 3 díly, tak v 1. dílu je popis nástupu od parkoviště kolem Karlsbader Hütte až k začátku jístícího lana, ve 2. díle je popis zhruba první poloviny ferraty Panorama Klettersteig a ve 3. díle je druhá výživnější část ferraty Panorama Klettersteig až na vrchol.

Následující povídání a série fotek ze sestupu začíná u vrcholového kříže Grosse Sandspitze, který leží v nadmořské výšce 2772 metrů nad mořem.

Přede mnou sestupuje dvojice Čechů, tak bych mohl mít ulehčenou navigaci. Podle topo obrázku bude totiž k dispozici jistící ocelové lano ferraty jenom kousek, pak se půjde po suťovisku.

Trošku mě překvapuje, že tady žádné lano není a kloužu po volných kamenech.

Aha, oddychnu si, ocelové lano už je tu. Začíná jen o kousek níže, takže už je to v pořádku.

Ohlédnutí na vrcholový kříž.

Když vidím ty volné kameny, nedělá mi to dobře – to přeci může člověk sklouznout bůh ví kam. Ještě že je tady to lano.

Ferrata vede dolů docela strmým terénem.

Znovu kouknu do topo obrázku a tam se píše sekvence úseků A/B (jasně, to bylo před chvíli nahoře), B a B/C.

Ruce dostávají opět zabrat. Český pár vidím už na protějším svahu a jdou nějak rychle a necvakají – že by tam nebylo lano?

Terén po skále je docela složitý, ale s ocelovým lanem se to dá v pohodě.

Nohama na tření proti skále – to asi bude ten úsek B/C.

Ohlédnutí na právě přelezený úsek. Docela vydatné lezení.

Ocelové lano skončilo a teď se půjde po vyšlapané úzké cestičce. Vidím ale pár metrů, kde žádná cestička není, zřejmě to kamení všechno sjelo dolů. Aspoň že ta holá skála nemůže pod nohama ujet…

Opět je tu kousek lana na přidržení, ale opravdu jen kousek. Pokračuje se po cestičce, která teď z blízka vypadá mnohem širší a bezpečnější než to vypadalo z dálky.

Ohlížím se zpět na ferratovou část sestupu od vrcholu.

Opět pár metrů ocelového lana a pod sebou vidím klikatou cestičku po suťovisku. Dole sestupuje z ferraty více lidí.

Po volných kamenech to klouže jako blázen.

Zase mě chvílemi napadá, kam by asi člověk dojel, kdyby to pořádně uklouzlo…

Sestup suťoviskem mi připadá nekonečný. A to vše pořád na přímém sluníčku.

Cesta je značená červeno-bílými vlajkami na kamenech.

Výhledy jsou za hezkého dne parádní.

Začínám se koukat do online map, abych nepřešel odbočku. Podle recenzí vím, že s tím může být problém, že to hodně lidí nenašlo.

Ohlédnutí zpět na suťovisko.

Cesta prochází úzkou skalní průrvou. Kromě červeno-bílé vlajky je tu také výrazná modrá značka.

Následuje kousek ocelového lana na přidržení a další modré značky. Kontroluju online mapy a tohle by mělo být ono místo odbočky.

Ostatní, co šli přede mnou, pokračovali po vrstevnici rovně a budou scházet někde o kousek dál tak, jak je v obrázku zajištěná cesta Ari-Schübel-Steig zakreslená. Celková obtížnost je značená B/C – to podle toho nejtěžšího úseku nahoře, nicméně později dolů by to mělo být většinou Áčko s jediným B úsekem.

Já teď odbočuji z cesty – jen podle online mapy – žádný ukazatel ani značky na místě nejsou. Zkusím to. Jestli to, kam se vydávám, je vyšlapaná cestička nebo ne, se ukáže až za chvíli… jestli to vůbec někam pokračuje. Měla by tady někde začínat ferrata Gebirgsjägersteig s obtížností B/C. O té se dočtete v dalším samostatném článku o ferratě Gebirgsjägersteig.

Obě varianty sestupu – jak pokračování po cestě Ari-Schübel-Steig, tak ferratou Gebirgsjägersteig – vedou dolů a dojde se k chatě Karlsbader Hütte. Obě varianty překonávají asi 330 výškových metrů. Z vrcholu Grosse Sandspitze sem do tohoto místa mi to trvalo 25 minut. Tedy od začátku ocelového lana celé ferraty Panorama Klettersteig to je minimálně 2 hodiny a 45 minut, ve skutečnosti jsem potřeboval více, protože jsem u vrcholového kříže chvíli svačil a fotil.

Ferrata Ari-Schübel-Steig jde lézt i obráceně – tedy od Karlsbader Hütte nahoru k vrcholu Grosse Sandspitze a pak pokračovat ferratou Panorama Klettersteig. Nebo se případně z vrcholu Grosse Sandspitze vrátit stejnou cestou zpět. Nikde po cestě není asi nic, co by směr lezení omezovalo. Ale souhlasím s doporučením v průvodci, že okruh v pořadí Panorama Klettersteig nahoru a Ari-Schübel-Steig dolů (případně v kombinaci s Gebirgsjägersteig) je asi o trošku hezčí trek než obráceně.