Uiberlacher Weg Klettersteig

Ferrata Uiberlacher Weg Klettersteig je spíš víc náročná cesta než úplně klasická ferrata. Ocelové jistící lano je tu jen na pár úsecích, větší část cesty se jde bez jistícího lana. Terén je hodně strmý a vzdušný – člověk vidí dole pod sebou obrovskou hloubku a případný pád nebo uklouznutí by bylo fatální. V průvodci se tato cesta doporučuje jen zkušeným „lezcům“, kterým nevadí vzdušnost a pohled dolů. Jde se po skále a částečně po suťovisku, kde hrozí uklouznutí po kamenech. Pokud se díváte na topo obrázek z bergsteigen.com, tak to vypadá, že poměr úseků s jistícím lanem a bez něj je zhruba půl na půl. Podle mého názoru jsou úseky bez jistícího lana určitě delší než úseky s lanem. Cesta Uiberlacher Weg (píše se také Überlacher) je v mapě označená číslem 413. Jestli byste chtěli na vrchol Trogkofel vyrazit bez ferraty, mělo by se dát obejít celý masiv a vyjít pohodlně nahoru turistickou cestou číslo 416.

Pojďte se podívat na sérii fotek z Uiberlacher Weg Klettersteig a to při sestupu směrem z vrcholu Trogkofel dolů.

Povídání začínám na křižovatce cest Uiberlacher Weg 413 a cesty 416 k vrcholu Trogkofel, kam jsem přišel po výlezu ferraty Crete Rosse Klettersteig. Kromě (skoro nečitelného) rozcestníku je tu žlutá cedulka upozorňující, že cesta 413 je náročnějšího typu.

Vidím vyšlapanou pěšinu a místy na kamenech dost omšelé značky modré a někde červené barvy.

Cesta se svažuje prudce dolů.

Přede mnou první kousek ocelového lana. Aspoň mě to ujišťuje, že jdu správně. Ferraťák ani necvakám, jen se lana přidržuju při jednom slézacím kroku. Ocelové lano hned končí.

Výhled na oblast Nassfeldu je parádní, ale je pravda, že ta hloubka dolů je obrovská.

Teď pohodlná pěšina.

Předbíhám skupinku, která má problém v chůzi z kopce po kamenech. Potkávám také pár, který vylezl evidentně lezecky nějakou cestu s lanem – podle internetu jsou tu vícedélky i lehčích obtížností.

Sbíhám serpentinami zatáčky po kamení dolů. Spěchám, protože bych chtěl stihnout lanovku Madritschenbahn v její provozní době. Nevím přesně, jak je to odsud daleko, mám jen hrubý odhad, že bych to mohl stihnout, když se nebudu nikde zdržovat.

Podle průvodce překonává Uiberlacher Weg Klettersteig výšku 280 metrů. Nicméně dole je ještě další svah dolů, což dělá hloubku pode mnou obrovskou.

Pode mnou jsou dva kratší žebříky – to souhlasí s topo obrázkem. Cvakám karabiny na ocelové lano, pro jistotu.

Ohlédnutí na žebřík.

Pode mnou další pomalu jdoucí skupinka, zkusím je vzápětí předběhnout.

Výhledy jsou fakt parádní. Mým cílem bude lanovka na tom nejvyšším světle zeleném vrcholu. Trošku nervozita, protože to vypadá dost daleko.

Musím dávat pozor, abych zbytečně nezakufroval. V topo obrázku je totiž kreslená dvojitá cesta, přičemž u té vpravo je poznámka „Stará cesta suťoviskem“.

Při ohlédnutí zpět vidím tu předběhnutou skupinku.

Ocelové lano znamená, že jdu správně.

A ještě jeden krátký žebříček. To znamená, že jsem podle topo obrázku na konci „skalní části“. Shora mi to sem trvalo 25 minut, ale musím přiznat, že jsem šel hodně rychlým tempem.

Teď už „jenom“ pěšina traverzem pod skalami.

Ohlédnutí zpět: tam někde je schovaná cesta Uiberlacher Weg Klettersteig

Pokračuji téměř po vrstevnici, místy pěšina, místy po kamenech.

Míjím důležitou odbočku. Při plánování trekového okruhu vylezení ferratou Crete Rosse Klettersteig nahoru a slezení cestou Uiberlacher Weg Klettersteig dolů jsou minimálně dvě možnosti nástupu: průvodce bergsteigen (a většina ostatních to převzala) hovoří o parkování na lesní cestě kousek před chatou Rudnigalm. Při této variantě se právě přijde sem do tohoto místa a dá se pokračovat okruhem: ať už ve směru, co jsem šel dnes, nebo v opačném. Ale potvrzuji, že směrem vzhůru je hezčí lézt Crete Rosse Klettersteig.

Moje dnešní varianta přístupu od lanovky Madritschenbahn (v kombinaci s ferratou Ostgrat Klettersteig na vrchol Winkelturm a Torre Clampil a ferratou Enrico Contin na Rosskofel) prochází přes křižovatku zvanou Rudnigsattel. Tam se teď budu vracet, abych se z té křižovatky dostal k lanovce – to už kompletně bez ferrat.

Pokračuji tedy traverzem dále. Při ohlédnutí ani není vidět ta cesta po vrstevnici, kterou jsem právě šel.

Masiv Trogkofel v celé své kráse. Počasí udělalo od rána velký vývoj 🙂

Ocitám se u rozcestníku na souřadnicích 46.564877935309305, 13.223298897079466. Nedaleko je vyhlídková plošina Troghöhe Top 360 u horní stanice lanovky Trogkofelbahn. Tady už jsem dnes procházel, když jsem od Rudnigsattel šel k nástupu na ferratu Crete Rosse Klettersteig. Teď mě čeká již známá cesta, ale jen kousek ke křižovatce Rudnigsattel. Pak se odpojím a půjdu jinudy.

Slíbená fotky vyhlídkové plošiny Troghöhe Top 360. Ještě časový údaje: z vrcholu Trogkofel mi to sem trvalo necelou hodinu, ale ostrým tempem.

Rozhled je hezký, ale ze skal byl hezčí 🙂

Ještě další ohlédnutí na masiv Trogkofel. Vlevo za hranou byla ferrata Crete Rosse Klettersteig. V pravé části (zhruba uprostřed fotky) pak Uiberlacher Weg Klettersteig.

Pěšina k Rudnigsattel.

Ohlédnutí na Trogkofel.

Lyžažské středisko Nassfeld jako na dlani. Lanovka Madritschenbahn, ke které chvátám, je vpravo – světlezelený vrcholek s hnědou čepicí 🙂

Křižovatka Rudnigsattel, tady jsem již dnes byl, ale nyní půjdu pro mě neznámou cestou.

Výškově bych chtěl jít víceméně ve stejné nadmořské výšce, ale cesta evidentně bude hodně z kopce a pak opět hodně do kopce. Podle map žádná jiná varianta není.

To nahoře je vrchol Torre Clampil, kde jsem dnes byl.

Ohlédnutí zpět na Trogkofel.

Do teď jsem šel lesním terénem s občasnými kameny, teď obrovské suťovisko jenom po kamenech.

Nahoře vidím horní stanici lanovky Madritschenbahn, ale přijde mi, že se moc nepřibližuju. Nervózně koukám na hodinky.

Kdo tady rozházel ty kameny? 🙂

Přicházím k jezeru, které jsem ráno viděl z ferraty Ostgrat Klettersteig na vrchol Winkelturm a Torre Clampil, když se rozestoupila mlha. Nahoru k lanovce je to ještě krpál. Čas mám dobrý, měl bych to stihnout, lanovka jezdí do 17h.

Stoupám po široké turistické cestě nahoru k lanovce.

Pohled na Winkelturm a Torre Clampil.

Vzadu (uprostřed fotografie) Trogkofel. Skoro nevěřím, že jsem na tom vrcholu byl před necelými dvěma hodinami.

Už se blížím k horní stanici lanovky Madritschenbahn.

Oficiální portrét Trogkofel.

Fotím z hnědého vrcholku Madritschen lanovku Madritschenbahn a pohled dolů do Nassfeldu. Lanovku stíhám ještě v provozní době.

Cesta Uiberlacher Weg Klettersteig je skutečně spíše náročná (lépe řečeno odvážná) cesta po skále, kde je několik úseků s jistícím lanem. Obtížnost B je asi příliš nadsazená, lezecky (krokově) to vůbec není těžké, ale spíš jde o ten morál nebát se výrazné hloubky. Cestu v souladu s průvodcem doporučuji jít spíš směrem dolů jako sestupové pokračování po výlezu ferratou Crete Rosse Klettersteig. Crete Rosse je stoprocentně lezecky zajímavější a mně se z dnešního treku ze všech ferrat líbila nejvíc.

Pokud si někdo budete plánovat lezení zmíněných ferrat, dobře si naplánujte časový harmonogram a případně parkování. Pokud půjdete jen okruh ferrata Crete Rosse Klettersteig a Uiberlacher Weg Klettersteig, dává smysl parkovat podle průvodce někde na lesní cestě před chatou Rudnigalm.

Pro komplexní trek zahrnující čtyři ferraty: Ostgrat Klettersteig na vrchol Winkelturm a Torre Clampil, pokračování ferratou Enrico Contin na Rosskofel a potom ferrata Crete Rosse Klettersteig na vrchol Trogkofel a dolů přes Uiberlacher Weg Klettersteig, doporučuji využít lanovku Madritschenbahn a parkování v Nassfeldu. Časově jsem to stihl s nějakou malou rezervou, ale je pravda, že jsem hlavně odpoledne nasadil ostřejší tempo a celkově se zastavoval jen na nezbytné svačinové přestávky. Určitě je nejlepší vyjet nahoru lanovkou hned po otevření. Hodinky mi teď ukazují 16 km, ale s velkou mírou převýšení, které nemám změřené. Časově upřesním, že jsem ráno nasedal na lanovku v 9:06 a teď jsem zpět u horní stanice lanovky v 16:45.