Hvadnik ferrata Gozd Martuljek

Ferrata Hvadnik je první slovinská ferrata na tomto webu. Nachází se v Julských Alpách na severu Slovinska v městečku Gozd Martuljek. Jde o typickou soutěskovou ferratu, která vede kolem vodního toku, místy po skále na boku soutěsky nebo přímo v korytu. Obtížnost ferraty je podle průvodce C a její přelezení by mělo trvat dvě hodiny – jestli to sedí, se dozvíte níže v článku. A ještě hned na začátku upozorním, že ferrata je hodně frekventovaná.

Na ceduli u začátku ferraty odpovídají údaje informacím v průvodci na bergsteigen.com. Kromě samotné obtížnosti. Ta je tady na ceduli formulovaná jako „B, některé úseky C“, což je v průvodci vhodněji uvedeno jako C, protože se obtížnost celé ferraty logicky přece bere podle nejtěžšího úseku. Délka ferraty je asi 500 metrů a vyleze se cca 250 metrů výškových.

Topo obrázek na ceduli je trošku zjednodušený, ten na bergsteigen.com je výrazně podrobnější.

Pohled z parkoviště severním směrem na kopec Srednji Vrh (vlevo), který ční nad městečkem. Viditelná skalní stěna dává tušit, že tam dole bude soutěska s ferratou.

Z parkoviště k začátku ferraty to trvá skutečně jen 10 minut.

Ocelové jistící lano začíná pár desítek metrů za informační cedulí.

Počáteční úsek lezení vede po skále, obtížnost A/B, A a B/C.

Hned za hranou se vynoří schovaný lanový most.

Most je postavený ze dvou ocelových lan: dolní pro nohy, horní pro ruce a jištění. Naštěstí je krátký a moc se nehoupe. Obtížnost dle průvodce B.

Za mostem pokračujeme bez ocelového lana a bez jištění.

Procházíme korytem potoka, až přicházíme opět k ocelovému lanu. Ferrata vede prudce vzhůru, obtížnost vertikálního úseku je C. Podle topo obrázku jedno ze tří nejtěžších míst (Céček) celé ferraty, ale ani to tak nevypadá.

Lezeme přes druhý lanový most, opět ve směru zprava doleva nad tekoucí vodou.

Most má konstrukci ze tří lan. Lehký, obtížnost A/B.

Za mostem pokračujeme po levé straně soutěsky.

Přicházíme k druhému Céčkovému úseku ferraty.

Obtížnost tkví v dost oklouzané skále. Přijde mi oklouzaná spíš od lezců než od vody. Kdyby nebyla tak vyhlazená, bylo by to o dost víc v pohodě.

Detailní fotka na tvar kotvy, které jsou tu na ferratě použité. Neuzavřené oko umožňuje jednoduše zavěsit lano pro dojišťování bez nutnosti používat expresky. Dojišťovací lano se dá lehce jističem zavěsit a samozřejmě i pohodlně lezcem vyháknout.

Ohlédnutí na již přelezenou část ferraty.

Pokračujeme dál, obtížnost značená jako Béčko, žádný problém.

V potřebných místech jsou kramle pro nohy, ale přijde mi, že jsou vhodné spíš pro vyšší postavy, tedy pro dospělé. Pro menší postavy to asi nebude dostatečné.

Jak jsou tu různě rozvalené kameny a rozlámaná skála, tak soutěska není moc přehledná – myslím tím, že není vidět moc daleko skrz.

Před námi jsou lezci a hned za námi také leze skupinka.

Ferrata stoupá po skále vzhůru.

Za zatáčkou lezeme po skále vybroušené úplně do hladka. Sem tam nějaká kramle, ale jinak je to docela těžší úsek. Obtížnost určitě C a rozhodně nejtěžší místo celé ferraty.

Občas je tam nějaká prasklina, na kterou se dá stoupnout, ale všechno stejně klouže.

Konečně kousek stabilního terénu pod nohama.

Pokračujeme po velkých kramlích a opět je potřeba máknout rukama. Obtížnost B a B/C.

Další vertikální lezení je lehké, protože je tu dost kramlí pro nohy.

Tam nahoře před námi to vypadá, že ocelové lano vede doprava na druhou stranu.

Ohlédnutí zpět na přelezenou část.

A jo – je to přeskok na druhou stranu. Připomíná to známý přeskok Gattsprung na ferratě Postalmklamm Klettersteig.

Jenom je tady výrazně kratší: takže to vlastně není skok, ale překrok.

A hop… na druhou stranou 🙂

Na pravé straně pokračujeme lehkým terénem. Obtížnost B a A.

A za chvíli opět přecházíme skrz koryto zpět na levou stranu. K ferratě Hvadnik patří ještě jedno upozornění: ferratu nejde lézt při zvýšeném průtoku vody. Protože například i tady by mohl být problém překonat vodní koryto.

Pokračujeme lehkým terénem dál.

Míjíme hezký vodopád. Nad hlavami vede trubka s vodou, která lehce kazí čistý přírodní ráz soutěsky.

Za pomocí kramlí opět stoupáme kousek výše po skále, obtížnost B.

Čeká nás lanový most směrem na pravou stranu soutěsky.

Nebýt trubky nad hlavami, tak je tu nerušená divoká příroda.

Na pravé straně polezeme jen pár metrů a dalším mostem se budeme vracet na levou stranu. Pro nohy jsou tu kramle. obtížnost B.

Poslední dva mosty jsou jen dvoulanové, ale protože jsou krátké, tak se ani moc nehoupou.

Ohlédnutí na lezce za námi.

A další ohlédnutí společně na oba poslední mosty.

Teď pokračujeme choďákem obtížnosti A.

Čeká nás výlez vzhůru ze soutěsky do lesního porostu. Jediný problém je vlhkost půdy, takže místy to v blátě dost klouže.

Strmou lesní pěšinkou jsme vylezli ze stínu soutěsky a dostáváme se ke konci ocelového jistícího lana. Odpočinkovou lavičku s výhledem na městečko si neužijeme, protože je obsazená.

Dělám fotku a pokračujeme dál.

Ferratu Hvadnik jsme přelezli od začátku do konce ocelového jistícího lana za hodinu a 15 minut poměrně klidným tempem při současném častém focení. Je fakt, že jsme na nikoho nečekali, lezci před námi i za námi šli zhruba podobným tempem.

Když jsme došli k nejbližšímu rozcestníku nad koncem ferraty, nešli jsme hned sestupem dolů, ale popošli jsme pár metrů dál k občerstvovací chatě Brunarica Krmiše. Občerstvení bylo ještě teď po ránu zavřené, zřejmě funguje víc odpoledne a do večera, ale využili jsme zde toalety. Následně jsme se vydali na sestup lesem zpět k parkovišti.

Během sestupové cesty se dá v jednom místě vyhlížet na sousední ferratu Jerm`n, která je o něco kratší – jen 180 výškových metrů a lezení asi na hodinu, ale je podstatně těžší – obsahuje D/E úseky na kolmé ploché skalní stěně – a to je právě vidět ve výhledu.

Zpět na parkoviště jsme došli asi po 40 minutách od konce ferraty. Kdybychom vynechali zacházku a zastávku na toaletu na občerstvovací chatě, trval by sestup maximálně půl hodiny. Parkoviště je placené pomocí mobilní aplikace. Na fotce je větší parkovací plocha, o kousek dál je ještě dalších několik parkovacích míst. Když jsme se k parkovišti vrátili, bylo kolem 11. hodiny tady všude plno a další auta čekala, až někdo odjede. Mezi domy v obci se nikde zaparkovat nedá.

Ferrata Hvadnik je klasická soutěsková ferrata s několika lanovými mosty přes vodu. Lezení v létě má výhodu, že je zde hodně stín a příjemný vzduch od vody. Ferrrata je jednoduše dostupná a právě proto je hodně navštěvovaná. Velká návštěvnost má za následek, že skála je dost oklouzaná. Obtížnost celé ferraty je C (nikoliv B podle místní cedule), protože obsahuje asi tři Céčkové úseky, které jsou těžší právě kvůli oklouzané skále. Kdyby tam byly přidané kramle, tak to určitě zlehkne na Béčko. Atrakcemi ferraty jsou lanové mosty a jeden přeskok (spíš jen překrok), které jsou ale všechny lehké. Na ferratě není nic záludného a nebezpečného. Určitě bych nedoporučoval lézt po deštích nebo brzy na jaře, kdy teče víc vody, protože místy se překračuje vodní tok a jde se kousek korytem.

My jsme v klidném tempu přelezli ferratu za 75 minut, ačkoliv průvodce uvádí dobu lezení 2 hodiny. Je možné, že počítají s tím, že se leze pomalu kvůli čekání na lezce vpředu při velké návštěvnosti. Z ferraty se nedá nikde nouzově odstoupit – jedině buď dolézt nebo se případně vrátit na začátek. Předejít odpočívající lezce je asi možné na řadě míst, ale při velké návštěvnosti to stejně ani moc nepomůže.

Ferrata je skutečně lehce přístupná, z parkoviště 10 minut, návrat lesem asi 30 minut. Do obce Gozd Martuljek se dá jednoduše dostat při jízdě z Čech do Slovinska a Chorvatska a to odbočením z dálnice po projetí tunelem Karawanken na hranici Rakousko – Slovinsko. Potkali jsme tu hodně Čechů. Kromě oklouzané skály vidím jako zásadní negativum velkou návštěvnost. Lezení může trvat déle než by si lezec plánoval. Také může být problém zaparkovat z důvodu omezené kapacity. Ferratu Hvadnik můžou (technicky vzato) lézt v pohodě i začátečníci a děti, ale doporučoval bych vybrat spíš jinou ferratu, kde nebude taková návštěvnost pro větší klid (jak začátečníků, tak ostatních lezců).

Nejbližší další ferraty podobné obtížnosti jsou v nedaleké obci Mojstrana, kde je ale stejný nebo možná ještě větší problém s návštěvností díky snadné přístupnosti. A ještě o kousek dál je ferrata Dobršnik v obci Hrušica, která je relativně nová a není moc známá, dokonce v současnosti nemá stránku na bergsteigen.com. Ferratu Dobršnik bych doporučil jako vhodnou alternativu k ferratě Hvadnik. Lezli jsme tam později dnes odpoledne a vůbec nikoho jsme tam nepotkali.