Postalmklamm Klettersteig – 1. část

Ferrata Postalmklamm Klettersteig je hodně populární a často se o ní píše v diskuzních skupinách věnovaných lezení ferrat. Protože mě zajímalo, jak vypadá, tak jsem se na ní vypravil zažít si jí na vlastní kůži. Průvodce bergsteigen avizuje 3 hodiny lezení a obtížnost C – níže v článku se dozvíte, jestli to souhlasí.

Volil jsem dnešní (z pohledu sezóny okrajový) podzimní termín, protože mám obavu, že uprostřed sezóny v létě tady může být docela narváno. Podle topo obrázku se z ferraty uprostřed lezení nedá uhnout, takže pokud se fronta lezců zastaví, tak asi nezbývá než čekat. Měl jsem štěstí, na parkovišti v 9 hodin ráno bylo jenom jedno auto a během lezení jsem nikoho nepotkal.

Z parkoviště vyrážím vyznačeným směrem. Cesta vede lehce z kopce. Mezi stromy mi to dost klouže, ještě předevčírem totiž pršelo. V noci je dost zima a ani teď ve stínu není o moc lépe.

Cedulka informuje, že začíná ferrata a že je potřeba používat vybavení pro prevenci pádu do soutěsky. Objevují se paprsky sluníčka a je o poznání příjemněji. Z parkoviště sem to trvalo 10 až 15 minut, včetně oblékání výstroje a helmy.

Sluníčko bylo jen krátce. Bohužel většina ferraty od teď je ve stínu soutěsky a okolních stromů. Přicházím k prvnímu lanovému mostu.

První most mě převádí přes potok Russbach na druhý břeh soutěsky. Nohama se šlape po dřevěných stupních, nahoře jsou dvě lana pro ruce a jištění: jedno vyšší a druhé nižší. Most se docela houpe, ale v pohodě.

Ferrata pokračuje po vrstevnici dál. Je dost mokro a bláto klouže.

Vegetace je také plná vody. V průvodci píšou, že soutěska bývá hlavně po deštích mokrá a že to na ferratě klouže. Mají zatraceně pravdu.

Dole v potoce teče relativně málo vody.

Chvíli sem šlapal na výčnělek skály, v dalším úseku před sebou vidím kovové jehly pro nohy.

Ohlédnutí na právě prošlý úsek.

Blížím se k druhému lanovému mostu.

Druhý most Hangelbrücke je tvořen jedním lanem pro nohy, jedním jisticím lanem ve výšce hrudi a pak se dají chytat další visící lana. Tenhle typ konstrukce lanového mostu se používá v lanových centrech, někde jsem viděl označení džunglový most (Dschungelbrücke). Tady na ferratě je to takové zpestření.

Ohlédnutí na most po pár dalších metrech. Cesta pokračuje nohama po tyčích.

Nebo se šlape na skálu. Na mokrou skálu.

Obtížnostně uvádí průvodce kombinaci úseků B/C a B. Mosty jsou v topo obrázku v úrovni B/C.

Cesta pokračuje směrem dolů, slézá se po kramlích tvaru U.

Ferrata pokračuje víc do samotného nitra soutěsky.

Je tu víc šero (pro nedostatek světla mám horší fotky) a čím dál víc mokro. Voda místy crčí ze skály dolů jako vodopád. To, že šlapu na mokrou skálu, není to nejhorší. Ještě horší je, že mám už úplně mokré rukavice, jak se s nimi dotýkám ocelového jistícího lana, které je mokré. Přemýšlím, že mě vůbec nenapadlo mít s sebou v batohu náhradní rukavice. Tohle je první soutěsková ferrata, kde by se náhradní rukavice hodily. A ne jedny 🙂

Je mi až nepříjemně chladno: mokré ruce, mokré nohavice, občas něco šplíchne na tvář a za krk. V létě to může být fajn osvěžení, ale dneska bych to oželel.

Lezení pokračuje za hranou doprava a potom pod převisem – těším se, že pod převisem bude aspoň chvíli sucho.

Nohama se šlape na tyčky, občas na kramli tvaru U.

Ohlédnutí zpět na zastřešený úsek.

A blížím se k dalšímu, tedy třetímu mostu. Ale počkat – to není klasický most.

Tp je ta největší atrakce ferraty Postalmklamm Klettersteig: přeskok Gatt-Sprung. O tom všichni mluví.

Přeskok Gattsprung je pojmenován po autorovi ferraty, kterým je Stefan Gatt. K dispozici je jedno jistící lano ve výši ramen. Cílem je dostat se z jedné strany na druhou, přičemž na obou stranách se šlape na takovou zdvojenou kramli tvaru písmene U.

Bohužel jsem nemohl natočit video ani se nechat vyfotit, nikdo na ferratě kromě mě není.

Vzdálenost mezi oběma stranami je přesně o něco delší, než byste chtěli. Není to překrok jen tak. Podle internetu to řada lidí překoná s pomocí odsedky nebo nějaké smyce a sedí v tom. Výrazně hezčí varianta je pak přelezení po laně jako lenochod, tedy s nohama nahoře na laně. Klasický přeskok vyžaduje jistou dávku odhodlání – a musím říct, že mi to pár dlouhých sekund trvalo, než jsem udělal hop.

Následující fotka už je z druhé strany po přeskoku. Topo obrázek uvádí u přeskoku Gattsprung obtížnost C, tedy nejtěžší místo ferraty.

Céčkem také pokračuje další lezení po kramlích.

Právě Gattsprung může způsobovat časový zásek lezení při velké návštěvnosti. Jak jste viděli, nikde doposud nebyla (a ani nebude) možnost z ferraty odbočit. A vlastně i možnosti odpočívání jsou docela omezené.