Astegg Klettersteig Mayrhofen

Ferrata Astegg Klettersteig se nachází ve ferratovém parku u rakouského města Mayrhofen v údolí Zillertal. Na rozdíl od ostatních čtyř ferrat nezačíná v údolí u parkoviště, ale je to taková bonusová ferrata až ve „druhém patře“. Dá se na ní jít samostatně, ale logická posloupnost je spíš lézt jí jako druhou ferratu po dolezení jedné z těch čtyř níže položených: Klettersteig und Hochseilgartem Mayrhofen (B), Huterlaner Klettersteig (C/D), Pfeilspitzwand Klettersteig (C/D) a Zimmereben Klettersteig (D/E). Měla by trvat 45 minut a obtížnost je označená písmenem C s možnou variantou D/E.

Nejblíže k fyzickému začátku ferraty Astegg Klettersteig je to od konce ferraty Pfeilspitzwand Klettersteig a to doslova jen pár metrů. Od ostatních tří je to několik desítek metrů chůze.

Takhle vypadá začátek ocelového lana Astegg Klettersteig. Vlevo vede pěší cesta, která pak slouží jako návratová cesta.

Převážná většina ferraty Astegg Klettersteig je takové lehké lezení a traverzování lesem a pod skálou, to nejtěžší a nejzajímavější přijde až úplně v samotném závěru.

Převážná většina úseků má lehkou obtížnost kolem A/B, jen na dvou místech ukazuje topo obrázek B/C.

U ferraty Astegg Klettersteig bych tipoval, že na rozdíl od těch spodních čtyř není asi tak navštěvovaná, protože je poměrně dost zarostlá vegetací.

Nyní ferrata kříží pěší (návratovou) cestu. Je to také jediný moment, kdy se dá z ferraty nouzově odejít.

Dramatická 🙂 fotka úseku obtížnosti B/C.

Ohlédnutí na sestupovou cestu s kovovým schodištěm.

Výhled na údolí Zillertal je hezký, ale rozhled je možný jen v některých místech ferraty, protože dost často výhled omezují vzrostlé stromy.

Choďákové Áčko. Tahle cestička a zatáčka není v aktuálním topo obrázku vůbec patrná.

Kousek cestičky je bez lana.

Tady ocelové jistící lano opět pokračuje.

Pokračuju choďákem lesním terénem.

Na skále je cedulka s topo obrázkem S hrůzou zjišťuji, že zdaleka nejsem ještě ani v polovině ferraty, přestože mám pocit, že šlapu do kopce věčnost. Ve skutečnosti od začátku ocelového lana Astegg Klettersteig uběhlo 20 minut.

Ferrata pokračuje po hodně položené skále.

Pořád je to ale spíš lesní terén než lezení po skále.

Cesta pokračuje pod rozpraskanou členitou skalní stěnou dál a dál.

Ocelové lano skončilo a terén je docela zarostlý, až mi naskočila myšlenka, jestli vůbec jdu správně. Avšak červená šipka potvrzuje směr pokračování.

Ferrata Astegg Klettersteig neustále stoupá vzhůru. Podle mapy se ferratou nastoupá asi 220 výškových metrů. Konec ferraty se nachází v nadmořské výšce 1110 metrů nad mořem a celkové převýšení od parkoviště činí 500 výškových metrů.

Zarostlý Áčkový choďák pokračuje.

Terén je pořád podobný a to je trošku nuda.

Detail na fixnutý kamenný blok, asi aby to nespadlo dolů.

Konečně to vypadá, že přicházím k místu, kde se ferrata větví na dvě varianty.

Poslední ohlédnutí do údolí a na dosavadní traverz pod skálou.

Jako první vede vzhůru nahoru trasa pro „experty“.

V této těžší variantě je první úsek D/E a druhý D. Pak se to spojí se základní lehčí variantou a pokračují společně až na konec ferraty. Vysoká obtížnost D/E a D je díky oklouzané skále, ve které nejsou žádné přidané kramle.

O pár metrů dál vlevo vede vzhůru základní varianta ferraty, která je lehčí, protože je tu docela rozumné množství kramlí pro nohy.

Obtížnost základní verze je nejdříve B/C, potom C.

Kramlí je velké množství, takže podle mého názoru je to spíš lehčí. O pár metrů napravo je vidět ta těžší varianta D/E.

V tomhle místě se obě varianty spojují opět jedné verze ferraty. Podle topo obrázku následuje po spojení variant jeden úsek obtížnosti C, ale jak jsem psal před chvílí, díky kramlím je to lehčí.

Při ohlédnutí dolů vidím, že lezec v červené barvě leze těžší variantu D/E. V celé těžší variantě nejsou žádné přidané kramle.

Pokračování vzhůru je podle topo obrázku Céčko, což vlastně určuje celkovou obtížnost ferraty, protože je to jediné Céčko celé ferraty Astegg Klettesteig (pokud nebudu počítat těžší variantu D/E). Protože mi to tady těžké nepřijde, shodil bych tím pádem obtížnost celé ferraty o kousek níže, tedy klidně na B/C.

Skála je mírně položená a tady ve vyšší polovině dobře strukturovaná.

Kramle pro nohy jsou všude, kde lezec potřebuje.

Samozřejmě někdo může namítat, že je to teď spíš těžší, protože lezec je už docela unavený po přelezení třeba některé ze čtyř spodních ferrat a pak po lezení přes půl hodiny tady na Astegg Klettersteig.

Při ohlédnutí dolů vidím, že červený lezec už dolezl z těžší varianty D/E do spojeného úseku.

Lezení zlehklo, takže podle topo obrázku to vypadá, že jde o předposlední úsek označený B/C.

Áčkový choďák by měl být poslední úsek ferraty vůbec.

A skutečně: objevila se lavička, rozcestník a jisticí ocelové lano končí. Ferratu Astegg Klettersteig jsem vylezl od začátku ocelového lana za 40 minut, přičemž průvodce uvádí potřebný čas 45 minut. Musím ale říct, že jsem šel spíš rychleji a spěchal jsem, protože se smráká a nechci později jít ve tmě s čelovkou. To znamená, že při pomalejším lezení to může trvat déle než 45 minut. Nejde o složitost lezeckých kroků, ale o to, že se neustále stoupá vzhůru do kopce.

Ferrata Astegg Klettersteig je jednosměrná. Je fakt, že potkat se s protijdoucím lezcem na té závěrečné skalní stěně by asi nemělo rozumné řešení.

Sestup je možný vybrat ze dvou variant: původně zřejmě fungovala pouze cesta vlevo přes kótu Mariensteig, která vede poměrně složitě a klikatě lesní širokou cestou (pro traktory) až do Mayrhofenu. Tahle verze je zakreslená na bergsteigen.com, vede nejdříve do kopce a teprve později z kopce, a trvá asi 90 minut. Nověji je možnost sejít rovnou dolů klikatící pěšinkou vpravo od ferraty a vrátit se k chatě Zimmereben. Tahle verze je časově mnohem kratší. Cestou se jde přes několik kovových konstrukcí se schodama.

U začátku ocelového lana Astegg Klettersteig jsem se ocitl po 15 minutách od konce ferraty – ale přiznávám, že jsem místy skoro běžel.

Po dalších pár minutách přicházím k chatě Zimmereben. Teď už bude sestup k parkovišti společný pro všechny čtyři spodní ferraty v Mayrhofenu.

Na chatě se dá občerstvit, takže nezapomeňte na slevový kupon z parkovacího lístku. Ale nemám na to prostor, začíná se stmívat, proto pospíchám k autu.

Cesta od chaty dolů je notně vyšlapaná, kromě lezců všech pěti ferrat tu samozřejmě chodí i pěší turisté.

Asi po 18 minutách od chaty Zimmereben přicházím k budovám v údolí, ale šel jsem hodně rychlým tempem. Celkově mi cesta od konce ferraty Astegg Klettersteig až sem do obce trvala 35 minut, při pomalejší chůzi to může být třeba 45 minut. V průvodci uváděný čas 1:45, tedy 105 minut se podle mého názoru vztahuje na jinou (kdysi dříve jedinou) sestupovou cestu jinudy přes Mariasteig, kdy se k parkovišti přijde už po silnici, protože z kopce do obce se sleze úplně jinde.

V dřevěné chatce funguje půjčovna lezeckého vybavení a občerstvení.

Zespodu (přístupné od silnice) jsou veřejné toalety. Jsou součástí stavby, ve které je dolní stanice lanovky k chatě Zimmereben. Lanovka je pouze nákladní a slouží pro zásobování chaty.

Parkoviště má kapacitu několik desítek aut a je samozřejmě placené. Součástí kuponu z automatu je kuponek na slevu na chatě Zimmereben. Na parkovišti se nesmí stát přes noc. Kapacita parkoviště vypadá velká, ale umím si přestavit, že díky oblíbenosti ferrat může být ve špičkách o víkendech plné. Další možnosti jsou pak asi dál v centru Mayrhofenu, ale bude to výrazně delší dochozí vzdálenost. Do města Mayrhofen jezdí úzkokolejka a samozřejmě autobusy, takže by se dalo přijet i veřejnou dopravou.

Ferrata Astegg Klettersteig je ferrata obtížnosti C s možností lézt krátký těžší úsek D/E. Ferrata se nachází, jak jsem psal v úvodu, „v druhém patře“ nad čtyřmi níže položenými ferratami: Klettersteig und Hochseilgartem Mayrhofen (B), Huterlaner Klettersteig (C/D), Pfeilspitzwand Klettersteig (C/D) a Zimmereben Klettersteig (D/E). Do ferraty Astegg Klettersteig se člověk nejspíš vydá po přelezení některé z těch čtyř, případně ještě po občerstvení na chatě Zimmereben.

Obtížnost ferraty Astegg Klettersteig mi nepřijde výrazná, po většinu jde o lehký skoro choďák částečně v lesním terénu, částečně po malých skalkách nebo kamenech pod rozpraskanou skalní stěnou. Až těsně před koncem se teprve leze po pořádné skalní stěně: tam je jediný těžší segment ferraty. V základní variantě je označený jako Céčko, ale protože je tam hromada kramlí pro nohy, tak mi to připadá lehčí, spíš jako B/C. Druhá varianta je těžší, protože tam nejsou žádné kramle a leze se po oklouzané skále – tento úsek je označený jako D/E, ale od oka bych to viděl jen jako Déčko. Není tam žádný převis a nic extra těžkého. Ty dvě varianty jsou vedle sebe vzdálené jen pár metrů, takže je mezi nimi na sebe vidět. Z ferraty jde (nouzově) odejít pouze na začátku asi v páté minutě lezení, později to vůbec nejde – buď se dá vrátit po ferratě nebo dolézt do konce. Možností odpočívat a předbíhat je hodně. Nicméně tahle ferrata je oproti těm čtyřem spodním evidentně méně navštěvovaná, takže je i docela zarostlá vegetací. Asi to souvisí s tím, že je výše než ty čtyři spodní. A také na ferratě Astegg Klettersteig není vůbec žádná atrakce jako třeba most, žebřík, zvon nebo lavička. I výhledy jsou jen místy, když nebrání stromy.

Ferratu Astegg Klettersteig bych doporučil k lezení lehce pokročilým a možná vlastně i začátečníkům a dětem. I ta závěrečná skalní stěna s obtížností C není těžká – je tam mnoho kramlí. V kombinaci s jednou z těch lehčích spodních ferrat Klettersteig und Hochseilgartem Mayrhofen (B) nebo Huterlaner Klettersteig (C/D – ale ten C/D krok je tam jen jeden, jinak je lehčí) to může být zajímavý nácvik celkově delšího treku s lezením. K přelezení je potřeba jen jistá výdrž neustále stoupat terénem vzhůru. Výhodou je uprostřed ta občerstvovací chata Zimmereben 🙂