Achensee 5 Gipfel Klettersteig – 5. část – Hochiss

Pátou část fotoseriálu o ferratě Achensee 5 Gipfel Klettersteig věnuji pátému a poslednímu vrcholu s názvem Hochiss, popisu návratové cesty a na závěr uvádím shrnutí svých pocitů z tohoto celého treku. Vrchol číslo 5 je v topo obrázku nejvíce vlevo a vede na něj ferrata s obtížností C/D. Na Hochiss vyrážím po absolvování všech předchozích vrcholů: číslo 1 Haidachstellwand, číslo 2 Rosskopf, číslo 3 Seekarlspitze a vrcholu číslo 4 Spieljoch.

Povídání o výšlapu na poslední vrchol dnešního treku začneme v sedle po slezení z vrcholu číslo 4 s názvem Spieljoch. Odsud začínám stoupat po cestičce vzhůru směrem k vrcholu číslo 5 Hochiss. Mým cílem je samozřejmě vrcholový kříž.

Šlapu do kopce a při ohlédnutí zpět je vidět vrchol číslo 4 Spieljoch a dál za ním vrchol číslo 3 Seekarlspitze.

Stoupám mírně klikatou cestičkou vzhůru.

Výhledu dolů směrem k lanovce Rofanseilbahn, kam budu scházet po dosažení pátého vrcholu.

Fotek panoramat pohoří Rofan bude ještě následovat spousta, protože výhledy jsou fakt hezké i díky dnešnímu slunečnému počasí.

Blížím se k začátku ferraty. Naplňují se mé obavy, že je přede mnou dost lidí.

Poslední směrovka k začátku ocelového lana. Ze sedla sem mi to trvalo asi 15 minut.

Prohlížím si detailně topo obrázek, kde vidím dva nejtěžší úseky obtížnosti C/D: uprostřed a těsně před vrcholem. Délka ocelového lana je 180 metrů, což jsou zároveň i výškové metry lezení. Avizovaný čas 1,5 hodiny k lezení ferraty mi přijde přestřelený.

Bohužel musím čekat než odleze skupina přede mnou. Lezou relativně pomalu. Obtížnost začátku je C. Skále je hezky strukturovaná, dá se najít dost míst pro nohy.

První dva úseky byly Céčko, teď bude následovat téměř choďák obtížnosti A/B.

Ferrata pokračuje nejlehčím Áčkem.

Cvakání tak trošku zdržuje.

Opět výhledy 🙂

Lezení teď bude o poznání těžší. Obtížnost C. Chlapíci přede mnou lezou dost pomalu.

Čekám nad odsedce a z hlasitého hovoru zjišťuji, že mluví česky. Nejtěžší místo ferraty má obtížnost C/D. Někteří borci dost zápasí s hledáním stupů pro nohy.

Za špičkou ferrata opět trošku zlehkne, tak se konečně všichni dávají do pohybu. Obtížnost B/C.

Ohlédnutí těsně po přelezení úseku C/D. Dole již vidím další lezce.

Schválně vyfocené tak, aby fotka vypadala dramaticky.

Skála je hodně strukturovaná a rozpraskaná. Míst pro postavení nohou je hodně a hlavně skála neklouže.

Obtížnost lezení je tady podle topo obrázku B a výše B/C. Nic neřešitelného, náročné je v tom teple jen vydržet neustálé stoupání vzhůru.

Kdyby přede mnou nebyla ta skupina, určitě bych lezl o něco rychleji.

Teď jen jednoduché vytrvalostní stoupání po skalnatém svahu vzhůru.

Na řadu přichází police obtížnosti A/B, ale nedělal jsem fotku, neb se tady skupina chlapíků rozhodla udělat pauzu, nechtěl jsem obtěžovat focením osob.

Z police je už lezu vzhůru jen přes krátkou skalní stěnu na náhorní plošinu ke kříži. Druhé nejtěžší místo ferraty s obtížností C/D, ale je to opravdu krátké.

Ohlédnutí na skupinu odpočívajících borců. Podle mého názoru není sezení přímo pod skalní stěnkou rozumné, kdyby něco náhodou spadlo – dá se sedět o pár metrů dál, míst je tu požehnaně.

Navíc nad stěnkou je už opravdu konec ferraty a vrcholový kříž.

Ještě tedy pár metrů choďák, obtížnost A.

U kříže je spousta lidí, ale většina přišla turisticky mimo ferratu.

Krátce svačím, lovím kešku a odpočívám. Vylezení ferraty na vrchol číslo 5 Hochiss mi trvalo 30 minut, i když jsem chvíli čekal kvůli frontě před sebou.

Teď povinná série fotek rozhledu z vrcholu Hochiss. Nadmořská výška 2299 metrů nad mořem. Uprostřed fotky vrchol číslo 4 Spieljoch, vlevo od něj vrchol číslo 3 Seekarlspitze, mezi nimi víc vzadu čistě skalnatý vrchol číslo 2 Rosskopf. Vrchol číslo 1 Haidachstellwand je hodně vpravo.

Výhled severním směrem.

Jihozápadní směr.

Po krátkém odpočinku vyrážím na zpáteční cestu k lanovce. Uklízím ferratové vybavení, protože už nebude žádná lezecká pasáž.

Návratová cesta je vidět jako takový lehce klesající traverz z prostředka doprava.

Klopýtám lehce přes kameny, ale aspoň že je to z kopce.

Ještě ohlédnutí na vrcholový kříž Hochiss.

Skalní útvary v severním sektoru jsou nádherné.

Počítám čas a kilometry v mapě – hlavní otázka je, abych stihnul lanovku. V recenzích k ferratě Achensee 5 Gipfel Klettersteig jsem totiž četl i názory, že v jeden den je náročné stihnout všech pět vrcholů a včas se vrátit k lanovce. Avšak počty stále přítomných lidí kolem potvrzují, že je to určitě v pohodě.

Tenhle úsek klesání plný kamenní je náročný. Nohy už dnes chtějí pohodlnější terén.

Objevilo se na pár metrů ocelové jistící lano, ale není potřeba cvakat, terén v pohodě.

Procházím místem, kde se odbočuje k začátku ferraty. Tady už jsem asi před hodinou byl. Teď od vrcholového kříže jdu asi 10 minut.

Pohled na vrchol číslo 4 Spieljoch.

Návratová cesta k lanovce v téměř celé své délce.

Přiblížený záběr na poslední „špičku“ sestupové ferraty z vrcholu číslo 4 Spieljoch. Zrovna tam někdo leze. V tomhle pohledu to vypadá docela drsně, ale ve skutečnosti mi to přišlo lehčí. Obtížnost myslím byla C.

Ohlédnutí na návratovou cestu. V pozadí se tyčí Hochiss, ze kterého už putuju přes 20 minut – po rovné cestě jdu hodně rychlých tempem.

Cesta vypadá hezky z kopce. Místy jsou kameny, ale to tak v horách už bývá.

Další ohlédnutí na vrchol Hochiss.

Od vrcholu uplynulo 25 minut.

Poslední dvě ohlédnutí na vrchol Hochiss.

Už vidím stanici lanovky. Vpravo od lanovky je chata Erfurter Hütte, kde bych si chtěl dát kafe.

Táhlý kopec číslo 1 Haidachstellwand. Ani se mi teď nechce věřit, že jsem tam až nahoru ráno vyšlapal po svých.

Ohlédnutí na návratovou cestu. Hochiss už není vidět.

Nahoře něco letí. Ne, neletí, jede to po laně 🙂 Místní atrakce AirRofan.

Je to takový druh zipline, kapacitně pro tři osoby, nad lidmi je připevněný maskot orla. Funguje to tak, že v dolní stanici jsou účastníci s pomocí úvazku připevněni k „létajícímu stroji“, následně je mechanismus vytáhne do horní stanice již v poloze ležmo a pak následuje sešup dolů. Podle webovek je atrakce v provozu i v létě i v zimě, pokud počasí dovolí.

V zimě tu funguje lyžařské středisko s pár sjezdovkami: ty dvě umělé věci na fotce jsou vleky typu pohyblivý chodník.

Ještě jednou pohled na vrchol číslo 1 Haidachstellwand.

Vlevo nahoře horní stanice AirRofan.

Už jsem téměř u lanovky Rofanseilbahn.

Celkový pohled na atrakci AirRofan.

Po asi 50 minutách rychlého sestupu z vrcholu Hochiss jsem konečně u lanovky. Na sousední chatě Erfurter Hütte si dávám zasloužené kafe. Během celého dnešního treku nikde žádná další chata a možnost občerstvení nebyla.

Celý trek proti směru hodinových ručiček přes všech pět vrcholů mi trval 6,5 hodiny – měřeno od horní stanice lanovky Rofanseilbahn zpět sem, včetně přestávek. Musím říct, že jsem se snažil jít poměrně svižně a nezdržovat se. Na dvou kopcích jsem se při lezení ferrat zdržel z důvodu pomalu lezoucích lidí přede mnou, což může nastat. Takže je reálné počítat s celkovým časem kolem 6 až 7 hodin, možná i spíš více.

Lanovka Rofanseilbahn jezdí v intervalech od 8:30 do 17 hodin, v letní špičce (půlka června – konec srpna) od 8:00 do 17:30. Tedy je potřeba celý trek stihnout nejpozději za 8,5 hodiny. Cesta lanovkou trvá do 15 minut.

Zpáteční lístek na lanovku stál 26,5 EUR. Z toho se odečítá parkovné 8 EUR zaplacené v automatu. Nezapomeňte proto při koupi lístku na lanovku předložit kupon z parkovacího lístku.

Co bych chtěl říct na závěr o ferratovém treku Achensee 5 Gipfel Klettersteig? Nakonec mě to celé hodně překvapilo. Při plánování cesty jsem četl průvodce a řadu recenzí. Získal jsem pocit, že to bude docela dlouhý trek a že zvládnout všech pět vrcholů v jednom dni je na hranici možného (stihnutelného) hlavně z hlediska času. Měl jsem pevně naplánováno, že od úrovně jezera Achensee nahoru do pohoří Rofan se vyvezu lanovkou a že chci jet lanovkou i zpět, že určitě nechci šlapat pěšky.

Takže jsem ráno brzy vyrazil a u dolní stanice lanovky byl včas tak, abych jel nahoru první nebo maximálně druhou jízdou lanovky. Na parkovišti jsem trošku přemýšlel, jak s oblečením, protože přestože bylo teplo (tady v nadmořské výšce 1000 m.n.m.), nahoře bude určitě chladněji. Lanovka vyveze člověka o 900 výškových metrů výš a pak se z úrovně cca 1900 m.n.m. bude šlapat na vrcholy kolem 2200 m.n.m. Ukázalo se jako vhodné mít o vrstvu víc minimálně na první dvě hodiny túry. Pak už bylo teplo.

Když jsem vyrazil od lanovky směrem na vrchol číslo 1 Haidachstellwand, byl to šíleně strašný krpál a jediná ferratová pasáž byl kratičký úsek téměř u vrcholu. Byl jsem zklamaný, že to není žádné lezení. Zároveň se mi ale moc líbily výhledy kolem dokola na hory a údolí, které byly dnes parádní díky jasnému počasí. Až při následném slézání ferraty z prvního vrcholu jsem měl pocit, že konečně lezu. Tenhle pocit se mi vzápětí ještě vylepšil při lezení na vrchol číslo 2 Rosskopf – ta skála je úžasná. Přestože v topo obrázku píšou obtížnost C/D, bylo to velice příjemné a ne až tak moc těžké lezení. Podle mého názoru nejlepší část z celého dnešního treku.

Pokračování na vrchol číslo 3 Seekarlspitze bylo lezecky také hezké. V závěrečné pasáži byl nakreslený úsek obtížnosti D, ale přišlo mi to přehnané a ve skutečnosti ne tak těžké. Na trojce jsem chvíli odpočinul a svačil. Pak byla méně „vzrušující“ (nechci říkat přímo nudná) etapa pěšky po louce dolů a nahoru na čtyřku Spieljoch. Z vrcholu číslo 4 Spieljoch se dolů slézá po ferratě, ale už jsem šel lehce unavený a tak trochu ze setrvačnosti, nicméně výhledy na okolí pořád parádní. Při výšlapu směrem na kopec číslo 5 Hochiss už nohy hlásily, že trek je dlouhý, ale ferratové lezení na vrchol bylo opět parádní. Závěrečný sestup z pětky k lanovce byl po všech těch pěti vrcholech už skoro nekonečný, ale příjemné bylo, že jsem šel neustále z kopce.

Nakonec se mi povedlo projít všech pět vrcholů za 6,5 hodiny a zbyla mi tak s ohledem na provozní dobu lanovky časová rezerva. Rizikem však může být zdržení kvůli pomalu lezoucím lezcům, protože je tu docela velká návštěvnost. Na prvním vrcholu mi to ještě vůbec nepřišlo, ale na dvojce a pětce jsem potkal skupinky lezců a musel jsem částečně při lezení čekat.

Přestože se „Achensee 5 Gipfel Klettersteig“ oficiálně jmenuje ferrata (v němčině Klettersteig), mluvil bych spíš o ferratovém treku. Významná část je o šlapání, nikoliv o lezení. Na druhou stranu ty lezecké pasáže nejsou jen lehké obtížnosti A a B typu „choďák a přidržuju se lana“. Podle topo obrázku jsou to ferraty obtížnosti B/C (vrcholky 1 a 4), C/D (vrcholky 2 a 5) a dokonce D (vrcholek 3). Podle mého názoru bych hodnotil obtížnosti o kousek lehčí: Déčko bych snížil na C/D a C/D možná jen na C. Určitě není na těch ferratách nic nebezpečného nebo záludného – jde jen o to zvedat nohy, držet se lana a nebát se výšky. Jediné nebezpečí by mohly být padající kamínky, takže helmu nasadit na hlavu už určitě ještě před příchodem ke skalní stěně.

Ferraty bych doporučil i začátečníkům a možná i dětem: výškově si myslím, že nebude problém i pro menší postavy. Nicméně celý trek bych nedoporučoval nikomu, kdo není zvyklý našlapat kilometry v horách s batohem, protože je potřeba docela výdrž. Samozřejmě při plánování ověřte předpověď počasí a vezměte s sebou vybavení na delší túru do hor. Trek lze zkrátit a není nutné obejít všechny vrcholy – viz topo obrázek a mapy. Za sebe doporučuji určitě nejhezčí vrcholek číslo 2 Rosskopf a pak vrchol číslo 3 Seekarlspitze nebo číslo 5 Hochiss. Trek je možné absolvovat oběma směry, ale myslím, že proti směru hodinových ručiček (tedy jak jsem to lezl a popisoval) je to hezčí než obráceně.

Kromě vlastní energie je potřeba investovat peníze do svačiny a lístku na lanovku, ale myslím, že výsledný zážitek za to stojí.