Achensee 5 Gipfel Klettersteig – 2. část – Rosskopf

V tomto druhém díle povídání o rakouské ferratě Achensee 5 Gipfel Klettersteig se podíváme na vrchol číslo dva s názvem Rosskopf. Skalní stěna vedoucí na vrchol Rosskopf nabízí podle mého nejhezčí skalní ferratové lezení ze všech pěti vrcholů. Psal jsem v první části věnované vrcholu Haidachstellwand, že celý trek Achensee 5 Gipfel Klettersteig jde absolvovat na jeden zátah v jednom dni nebo je možné přelézt jen vybrané vrcholy. Pokud byste měli málo času třeba jen na jeden kopec, tak bych ze všech pěti doporučil nejvíc asi právě Rosskopf. Na přehledovém topo obrázku je to ten druhý zprava, na kterém je „nejdelší“ červená čára ferratového lezení.

Povídání začneme v sedle u rozcestníku v mapě označeném jako Grubascharte (2102 m.n.m.), kam jsem došel z vrcholu číslo jedna s názvem Haidachstellwand. Nebo by se sem dalo přijít přímo od lanovky (horní stanice) Rofanseilbahn, což by podle topo obrázku mělo trvat asi hodinu času.

Odtud se po vrstevnici přiblížím ke skále Rosskopf – na fotce vpravo.

Cesta vede téměř ideálně po vrstvenici.

Po příchodu ke skále zjišťuji, že na ferratě leze vzhůru nemalý počet osob. A pod skálou se připravují další zájemci.

Vyrážím cvakat.

Skála je perfektně členitá, dá se perfektně stát nohama. Navíc jsou tu občas ještě kramle.

Ohlédnutí po pár přelezených metrech.

Podle topo obrázku mají tyhle úseky obtížnost C/D a tak jsem se obával, že to bude náročné. Překvapuje mě, že to není tak těžké. Skála je sice kolmá, ale povrch je skutečně hodně členitý.

Protože jsem téměř dolezl lezce přede mnou, kteří se hýbou velice pomalu, odpočívám na odsedce. Padají od nich občas kamínky dolů – způsobují to hlavně tím, když nohama šoupají zoufale po skále ve snaze udělat krok. Pokus o selfie.

Skála opravdu lezení podporuje – spousta plošek pro nohy. Už jsem zažil obtížnost C/D s mnohem víc oklouzaným povrchem – ale tady je to v pohodě.

Při ohlédnutí dolů vidím přicházet další lezce. Ferrata, alespoň tady ta část na Rosskopf je evidentně hodně navštěvovaná.

V tomhle pohledu je vidět sedlo Grubascharte, odkud jsem ke skále přišel.

Kramle vylepšují dobře strukturovanou skálu. Leze se v koutě, kde se leze vždycky lépe.

Stojím na větší polici a čekám na pomalu lezoucí skupinku přede mnou. Za mnou lezou další lezci.

Vidíte, že formálně v topo obrázku sice obtížnost C/D nebo C, ale skála velice příjemná.

Pohled na vrchol Haidachstellwand, tedy vrchol číslo jedna celého treku Achensee 5 Gipfel Klettersteig, kde jsem už dnes byl. Vylezl jsem na něj zprava pěšinou, pak přes vrchol doleva a po skále ferratou dolů.

Pokračuji dál, ale jde to pomalu kvůli dvojici přede mnou. Neženu se tam, nevypadá to teď jako vhodné místo pro předběhnutí.

Tady se můžou uvolňovat kamínky, takže bych doporučoval na ferratě co největší rozestupy a určitě helmu na hlavě ještě před příchodem ke skalní stěně.

Jistící ocelové lano zatáčí doprava a to by podle topo obrázku mělo znamenat už jen lehčí úseky B a A. To nejtěžší z celé ferraty na Rosskopf – úseky C/D a C už skončilo.

Dvojice přede mnou leze skutečně pomalu, takže až budu později vypočítávat čas přelezu, tak to bude reálný, spíš delší čas. Teoreticky při prázdné ferratě by to šlo o poznání rychleji.

Parádní police na focení 🙂

Opět pohled na vrchol Haidachstellwand, vrchol číslo jedna celého treku.

Pohled z ferraty doleva.

Stoupání vzhůru. Kromě skalních stupů jsou tu navíc kramle.

Opět čekám, další selfie 🙂

Áčkový choďák po skále.

Ohlédnutí dolů na přelezenou část.

Pomalu lezoucí dvojici jsem bezpečně předběhl a pokračuji dál.

Podle topo obrázku očekávám ještě pár metrů lezení a brzy výlez na vrchol ke kříži.

Přelezu za hranu a překvapeně zírám. Cože? Ferrata pokračuje ještě desítky metrů… a teprve tamhle nahoře v dáli je vrcholový kříž. To podle mého názoru proporčně vůbec nesouhlasí s topo obrázkem.

Terén je choďák, obtížnost A.

Pokračuje lezení po skále, lehké, obtížnost možná B.

Ohlédnutí doleva: tohle byl vrchol nad skalní stěnou s ferratou. Nicméně vrchol Rosskopf je ještě o jistý kousek dál vpravo. A výš.

Vrcholový kříž je už lépe vidět, ale ještě zbývá pár desítek metrů.

Ohlédnutí na „nepravý“ vrchol.

Byl to teď takový choďák.

Přelezl jsem hezký skalní hřbet.

Ještě posledních pár metrů. Obtížnost A.

Je hezká viditelnost a výhledy jsou famózní.

Jižní směr na údolí Zillertal.

Západní směr: někde tam je stanice lanovky a výchozí bod treku.

Výhled kupředu na třetí vrchol ferratového treku Achensee 5 Gipfel Klettersteig.

A už se konečně dostávám k vrcholovému kříži Rosskopf.

Fotky z vrcholu, od kříže. Nadmořská výška 2246 metrů nad mořem.

Protože mám ještě před sebou další tři vrcholy celého treku, budu hned pokračovat dál. Přestávku udělám později. Cesta pokračuje formou ferraty obtížnosti B po skalním hřebenu dál a lehce dolů.

Nejdříve po pravé straně hřebenu.

V jednom místě se leze přímo na hřebenu.

Výhled na třetí vrchol Seekarlspitze, kam nyní budu pokračovat.

A záhy se přelézá na levý bok hřebenu.

Ohlédnutí na přelezený úsek z vrcholu Rosskopf.

A teď už choďákový terén.

Ještě jednou ohlédnutí na vrcholový kříž Rosskopf. Vpravo v dáli vrchol číslo 1 Haidachstellwand.

Cesta už vede jen dolů, ale kamenitý terén je komplikovaný.

Výhled doprava nabízí hezké útvary.

Další ohlédnutí na Rosskopf.

A výhled na vrchol číslo tři, kde plánuju svačinovou přestávku.

Na přiblíženém záběru je možné vidět lezce na ferratě.

Poslední ohlédnutí na přelezený vrchol Rosskopf.

Je to také poslední fotka této části povídání o treku Achensee 5 Gipfel Klettersteig. Od začátku jistícího lana u skály Rosskopf až sem mi to trvalo 65 minut, ale je potřeba připomenout, že jsem na skalní stěně v horní části úseků C/D a C dost čekal na odsedce kvůli pomalu lezoucím lezcům před sebou. Teoreticky by to šlo přelézt celé rychleji, ale nikdy nevíte, jak bude ferrata obsazená.

Jak už jsem psal na začátku článku, lezení na vrchol Rosskopf mi přišlo ze všech pěti vrcholů lezecky nejhezčí. Je to parádní skála – myslím tím materiálově a strukturou, a vlastně také svou výškou lezení.

V další části si můžete přečíst o přelezení vrcholu číslo 3 s názvem Seekarlspitze.