Achensee 5 Gipfel Klettersteig – 3. část – Seekarlspitze

Třetí část fotoseriálu o ferratovém treku Achensee 5 Gipfel Klettersteig v Rakousku se věnuje třetímu vrcholu s názvem Seekarlspitze. Je to formálně lezecky nejtěžší vrchol ze všech pěti s obtížností D, ale níže se dozvíte, že to Déčko je velice krátké a ne tak náročné. Na ferratu k vrcholu Seekarlspitze vyrážím po zdolání vrcholu číslo 1 Haidachstellwand a vrcholu číslo 2 s názvem Rosskopf. Povídání pokračuje v momentě, kdy jsem slezl z kopce Rosskopf a přiblížil se ke skále Seekarlspitze.

V prvním dílu jsem zmiňoval, že na všechny vrcholy lze dojít i pěší cestou bez nutnosti lézt ferratu. Tady u Seekarlspitze to platí také, jenom přístupová cesta (od stanice lanovky) je delší, protože neexistuje přímá varianta: musí se jít buď kolem dvojky Rosskopf nebo kolem kopce číslo 4 Spieljoch. Vrchol Seekarlspitze je na přehledovém obrázku zhruba uprostřed.

Jako první fotku vrcholu Seekarlspitze dávám fotku pořízenou během slézání z vrcholu číslo dva Rosskopf. Ferrata po skalní stěně Seekarlspitze vede zhruba v polovině výšky zleva doprava lehce diagonálně a poté v pravé části stoupá vertikálně vzhůru až k vrcholovému kříži. Přístupová cesta k začátku ferraty (jistícího lana) je v zeleném svahu vidět zřetelně vyšlapaná.

Po příchodu ke skále míjím ještě před začátkem jisticího ocelového lana informační cedulku.

Napravo od ní začíná jistící ocelové lano. Začínám cvakat.

Podle topo obrázku je obtížnost prvního úseku B a potom B/C. Skála je hezky strukturovaná, dá se stát nohama.

Šíleně vypadá jenom hloubka dolů.

Ohlédnutí zpět na zatím přelezenou část. V dáli je vidět vrchol číslo jedna Haidachstellwand.

Občas je tu kramle navíc.

Teď se jde nohama vysoko na kámen.

A vzápětí se z něho opět sleze trošku dolů.

Trasa ferraty vypadá docela fotogenicky, že?

Ohlédnutí na přelezenou část. Klesání mělo obtížnost B.

Úsek, který vypadal fotogenicky z dálky, teď z blízka vypadá už trošku nudně. Áčkový choďák.

Při ohlédnutí je vidět vrcholový kříž kopce číslo dva Rosskopf.

Výhledy na protější skály přes hloubku jsou parádní.

Stoupání poměrně jednoduchým terénem má nyní podle topo obrázku obtížnost A/B a A.

Pohled dolů do údolí pod skálu vede do obrovské hloubky. Vrchol Seekarlspitze, na který lezu, je v nadmořské výšce 2261 metrů nad mořem.

Doposud to nebylo nic složitého.

A až teď přijdou podle topo obrázku dva těžší úseky C a D. Kolmá stěna. Nejdříve jsou tu kramle.

V dalších krocích kramle sice nejsou, ale skála je relativně členitá.

Pohled pod nohy na přelezené Céčko a teď Déčko.

Stojím v docela lehčím místě, které ani v topo obrázku není nakreslené.

Parádní výhledy.

A zbývá ještě pár kroků.

A ani jsem se nenadál, přelézám přes hranu skály na hodně položený terén.

Závěrečný choďák a támhle už vidím konec jistícího lana. To bylo rychlé.

Vrcholový kříž Seekarlspitze a pomníček vedle. Nadmořská výška 2261 metrů nad mořem.

Takhle vypadal konec ferraty. Asi souhlasím s hodnocení obtížnosti jednoho úseku C a možná ten druhý úsek je i kousek maličko těžší, ale podle mého názoru jenom C/D. Celý tento „těžší“ dvojúsek je krátký a zvládnutelný bez problémů. Zvláště když před tím je to nenáročné a dá se těsně před Céčkem odpočinout. Časově mi lezení kolem jistícího lana od úvodní cedulky zabralo necelých 20 minut a to včetně častého focení.

U vrcholového kříže dávám pauzu a svačím. Musím dávat pozor na obloženou housku, doráží tu hladoví a drzí ptáci 🙂

Po krátké přestávce vyrážím na sestup z kopce číslo tři Seekarlspitze, abych se přiblížil ke kopci s pořadovým číslem 4 Spieljoch. Vypadá to, že to bude cesta vpravo téměř podél hrany skály na vrchol.