Val Lomasone

Tip na skalní oblast Val Lomasone jsem získal vlastně náhodou. V knižním průvodci Arco vidím v sektoru D řadu i lehčích cest včetně 4a, 5a, 5b, 5c a to o délce 16 až 20 metrů. Tak jsme do Val Lomasone vyrazili. A už na začátku článku prozradím pointu dnešní návštěvy, že lezení je tu opravdu perfektní a průvodce nelhal.

Tady je pohled na skály z příjezdové cesty ještě před parkovištěm. Během cesty z parkoviště už se jde lesem mezi stromy, takže skálu jako celek nejde vyfotit.

Cesta z parkoviště je téměř po rovině a asi po 10 minutách docházíme k rozcestníku, který ukazuje jednotlivé sektory. V knižním průvodci se používá značení písmeny A až E, tady na místě číslicemi 1 až 5. Máme namířeno do sektoru D (čili 4), kde mají být i lehčí cesty. Pokračujeme ve směru šipky po dřevěných schodech nahoru.

Sektor D se dělí ještě na několik částí. Hned v první části potkáváme další české lezce.

A tady přicházíme k části sektoru D, kam máme namířeno. Jsou tu další dvě dvojice, ale cest je tu mraky, takže si určitě nebudeme překážet. Pod skálou je vybudované schodiště z kulatin stromků.

Dokonce jsme tu narazili na jakousi miniferratku, pomocí které se dá zřejmě vylézt nahoru na lepší vyhlídku – ale ferratka není dnešním předmětem zájmu.

Lezecké cesty jsou tu přesně podle průvodce a dobrá zpráva je, že souhlasí i nápisy s názvem cest na skále. Skála není moc oklouzaná, takže se tu leze fakt příjemně. Rozestupy jištění jsou jak na umělé stěně, nahoře je erární karabina v řetězu, který je ukotven dvěma borháky do skály.

Skály jsou lehce ve stínu stromů, takže zatímco jističi je zima (a je to na bundu), lezec je v druhé půlce skály již na sluníčku. Doporučené období pro lezení tady knižní průvodce uvádí květen až říjen. Teď na konci října je tu částečně již zima, ale když jako dnes svítí sluníčko, tak se to dá vydržet. Ještě doplním, že nadmořská výška je tu kolem 520 metrů nad mořem, takže je to dost o výš než Arco a jezero Garda.

Přelezli jsme cesty jako například Giosalpino 6a o délce 20 metrů, hezkou koutovou Maget 6a+ 20 metrů, Lauro 5c+ 16 metrů, Mazarul 5c 16 metrů, Morkies 5b 16 metrů a další. Obtížnosti v knižním průvodci docela dobře odpovídají.

Tohle je pohled zpátky do údolí z dolezu cest.

Rozsáhlý dům je ten „opuštěný“ (abandoned) dům, který je zmíněn v průvodci jako poznávací znamení na příjezdové cestě. Vůbec nevypadá opuštěný, spíš je asi myšleno to, že je na samotě.

Tady ještě pohled z přístupové cesty na vyhrazené parkoviště pro lezce. Je vidět, že návštěvnost je tu velká. Parkování se neplatí a je tu zakázáno kempování. Ta skála za parkovištěm není to dnešní lezení – je to opačná strana údolí – dnešní lezení je za zády autora fotografie.

Na parkovišti je několik „vzájemně konkurenčních“ informačních cedulí s topologií lezeckých cest. V jednom ze sektorů jsou i vícedélkové cesty.

Lezení ve Val Lomasone je hodně příjemné, protože je tu hodně cest a i hodně lehčích cest kolem úrovně 5a, 5b. Délka cest kolem 20 metrů, odjištění perfektní, prostor pod skálou v pohodě, přístupová cesta z parkoviště bez problémů. Jediný problém jsme měli s navigací na parkoviště – jeli jsme z Arca zhruba 45 minut. Průvodce říká, že máme odbočit v obci Dasindo a pokračovat kolem rybí farmy a opuštěného (abandoned) domu – ono to ve výsledku souhlasí, ale poznat rybí farmu ve skutečnosti moc nešlo a opuštěný dům není tak opuštěný, jak by si člověk myslel. Lepší je dát do autonavigace GPS souřadnice parkoviště a pak je to bez problémů. Cesta z obce Dasindo na parkoviště je úzká pro jedno vozidlo, ale luxusně z velké části asfaltová, až ke konci je to polní terén. Upozorňuji, že v době psaní článku je v google mapách značka Falesia Val Lomasone trošku jinde, takže určitě platí mnou uvedené GPS souřadnice.