Kletterzentrum Innsbruck

Lezecká stěna v Innsbrucku, oficiálním názvem Kletterzentrum Innsbruck, je v současnosti největší a nejvíce vybavené lezecké centrum v centru Evropy. Svou velikostí a nabídkou je to jednoznačná špička a právě proto sem jezdí trénovat největší lezecká esa z celého světa. Pro znalce této stěny tady v článku nebude nic nového, pro neznalé by to mohla být taková ochutnávka a pozvánka na návštěvu. Místní lezecká stěna má svou indoor část v budově a potom několik stěn venkovních. Na první fotce je venkovní velký převis, famózní profil, na kterém se lezou i světové závody.

Stěna v Innsbrucku by mohla sloužit i jako inspirace pro architekty a projektanty dalších lezeckých stěn. Mezi velkým venkovním převisem a hlavní budovou je asfaltová plocha, která může v případě potřeby sloužit jako prostor pro diváky sledující lezení ať už na laně v převisu nebo na venkovní boulderovce, kterou uvidíte na některých dalších fotografiích.

Z druhé strany venkovní stěny s převisem je další profil pro lezení, tentokrát mírný převis. A vzadu stojí další stěna, tentokrát profil kolmý – a tady se opět dá lézt z obou stran zdi. Místní stavby jsou využité co nejvíce je možné.

A třetí venkovní stěna slouží lezení na rychlost, jsou na ní dvě standardní rychlostní cesty a samozřejmě navijáky.

A nyní již slíbený pohled na venkovní boulderovku. Přístupná lezcům je zevnitř kryté haly. Je zastřešená, takže se dá boulderovat celoročně. A jak vidíte plochu uprostřed, vejde se sem v případě závodů velké množství diváků nebo se tu dají pořádat další akce.

Venkovní boulderovka je i osvětlená, ale to koneckonců uvidíte na večerních fotografiích ke konci článku.

A nyní jsme již uvnitř haly. Celkový prostor pro lezení uvnitř čítá 3000 metrů čtverečních. Když k tomu připočtete venkovní lanové plochy 1500 m2 a rozlohu boulderovky 1200 m2, zjistíte, že je Kletterzentrum Innsbruck skutečně mega obrovské.

Tohle je největší převis s těmi nejtěžšími cestami.

Výška haly je 17 metrů. Celkový počet lanových cest je cca 600, celkový počet boulderových problémů 250. Hala ve statistikách uvádí, že se tu nachází odhadem celkem zhruba 50 tisíc chytů.

Lanové cesty jsou značené klasicky cedulkami s obtížností a datumem postavení.

Lezecké cesty jsou postavené s velkou mírou kreativity. V hodně cestách jsem zjistil, že vedou nejen ve své jistící linii, ale překračují do sousedních linií, dost často na obě strany doleva i doprava. Traverzem se lezec musí dostat i třeba pomocí dvou křížů rukama doleva a po čase se zase traverzem nebo diagonálně vrátí do své linie. Cesta je tak krokově výrazně delší a mnohem zajímavější. Na stěně jsou tu cedulky s upozorněním, že je zakázáno lézt sousední linie k linii, kde již někdo leze. Nevím, jestli se to týká jen teď období korona-omezení, ale skoro si myslím, že to tak platí pořád.

V hale je k dispozici spousta navijáků pro lezení bez partnera.

Tady jsou vidět dvě rychlostní cesty ve vnitřní hale. Vlevo je cesta je standardní, druhá cesta není standardní a slouží zřejmě pro tréninkové účely. Na dřevěných šprušlích (vlevo a vpravo) se leze v sálové obuvi, ne v lezkách.

Nad prostorem baru a recepce je v prvním patře galerie s kratšími cestami. Najdeme zde další navijáky a řadu již natažených top-rope lan.

Boulderovka má dvě části: vnitřní část a pak zastřešenou venkovní. Na vnitřní boulderovce je zajímavý dlouhý stropní profil, pod kterým stoupá nakloněná podlaha s dopadištěm do patra. Dají se tu trénovat dlouhé traverzy v převisu a při tom být v bezpečné vzdálenosti od dopadiště: když lezec leze výš, stoupá i dopadiště a délka případného pádu tak zůstává pořád stejná.

Děti obvykle na šikmém dopadišti jezdí dolů jako po sjezdovce. Vlastně nejen děti 🙂

Na boulderovce se obtížnosti poznají podle barvy chytů: nejlehčí je žlutá a tmavě zelená. Pak stupnice pokračuje přes oranžovou a modrou k červené, růžové a černé barvě. Fialové představují žolíky, u kterých obtížnost zjistíte až při lezení.

Při našich návštěvách jsme vždycky viděli chyty na boulderovce hodně špinavé. Zřejmě to souvisí s obrovskou návštěvností.

Na konci boulderové chodby je vpravo kout, ve kterém jsou bouldery závodního typu a také spray wall. Na stěně je cedulka, že kout používají členové rakouského lezeckého svazu k tréninku.

V prvním patře nad boulderovkou najdeme také úžasně barevný a docela rozlehlý spray wall.

Na webovkách Kletterzentrum Innsbruck píšou, že budovu financovali společně město Innsbruck, rakouská spolková země Tyrolsko a federální ministerstvo.

Uspořádání budovy a venkovních stěn mi přijde hodně praktické. Venku na ploše pokračuje kavárnová zahrádka, takže se dá posedět s občerstvením a sledovat další lezce při jejich pokusech. Můžou se tu konat závody jakéhokoliv formátu, protože veškeré zázemí je již k dispozici – jak třeba finálová izolace pro lezce, tak prostor pro diváky, samozřejmě toalety, šatny, občerstvení, parkování…

Uvnitř haly je také dětský koutek s možností lezení pro prťata. Vedle je také posilovna pro dospělé.

Samozřejmě nechybí kavárna nebo můžeme říkat bar, prostě možnost posezení s občerstvením. Šatny jsem nefotil, ty se nacházejí v podzemním patře a jsou obrovské.

Venkovní stěny jsou osvětlené, takže se dá lézt i v podvečer za tmy. Osvětlená venkovní stěna vypadá famózně.

Lezecké centrum v Innsbrucku je obrovské, nádherné, prostě jedním slovem špička. Všem, co ještě neměli čest, vřele doporučuji k návštěvě.

Parkování u stěny je placené v pracovních dnech, o víkendech je zdarma.