Postalmklamm Klettersteig – 2. část

Níže v článku najdete fotky a povídání o druhé polovině ferraty Postalmklamm Klettersteig. V předchozím článku jsem popisoval, že skála, vegetace i ocelové jistící lano jsou zatraceně mokré. Úmyslně lezu v říjnu – tedy mimo hlavní sezónu, abych se vyhnul davům v letním období, protože ferrata je velice oblíbená. V první půlce ferraty se postupně přelézalo z jedné stany soutěsky na druhou stranu celkem třikrát: nejdříve obyčejným mostem s dřevěnými stupni, pak džunglovým mostem a nakonec přeskokem Gattsprung. Přeskok Gattsprung je nejvíce diskutovaným a adrenalinovým místem, protože šířka mezi skálami je přesně o něco větší, než by si člověk přál.

Povídání v tomto článku pokračuje kousek za Gattsprungem. Už vidím další most, v pořadí čtvrtý, s názvem Wasserfallbrücke. Pojmenovaný je podle vodopádu na protější straně. K mostu je potřeba opět slézt směrem dolů po ocelových tyčích.

Ohlédnutí zpět na právě absolvovaný úsek.

Slézání vedlo strmě dolů.

Aspoň že čtvrtý most vypadá standardně a snad bez fíglů.

Napravo fotím hezký vodopád.

Hloubka soutěsky dodává ferratě tu správnou šťávu.

Most je krátký, v průvodci označený obtížností B, pro ruce a jištění je k dispozici jedno lano.

Čtvrtý most je skutečně ten nejlehčí (z celé ferraty). Za mostem vidím opět mokrou skálu. Ocelové lano se na skále rozvětvuje na dvě varianty. Nahoru vede varianta Karstquellenwand, která by měla po třech úsecích (C, C/D a B) poměrně rychle skončit a dál pokračovat už jen jako lesní cesta směrem k Gamsleckenwand, kde se dá pokračovat ferratou D (případně F) nebo už se rovnou vracet lesem k parkovišti.

Doleva pokračuje ferrata variantou Wiesler-Wasserfall s obtížností B/C, po jejímž konci se pokračuje stejnou lesní cestičkou ke Gamsleckenwand D (případně F) nebo k parkovišti. Vydávám se variantou Wiesler-Wasserfall, protože je to výrazně delší lezení a cestou jsou ještě 2 mosty.

Avizované dva mosty jsou už trošku vidět.

Kousek po kramlích a pak opět slézání dolů do hlubin soutěsky.

Ohlédnutí na Wasserfallbrücke.

Na fotce nejen Wasserfallbrücke, ale hlavně také Wasserfall.

Blížím se ke dvěma lanovým mostům.

Ještě jednou ohlédnutí na Wasserfall. Větší část povrchu skály, po které jsem teď lezl, je taky mokrá i bez vodopádu.

Pátý most se jmenuje Freudensprung, česky „skok radosti“. Jde opět o překročení z jedné strany soutěsky na druhou s jedním jistícím lanem.

Vzdálenost pro překročení je výrazně kratší než u přeskoku Gattsprung, vlastně úplně v pohodě, jen ty kramle tvaru U, na kterých se stojí, jsou takové miniaturní.

Ohlédnutí po překročení Freudensprungu.

Lezu dál a blížím se k dalšímu mostu, který má dvě lana: jedno pro nohy a druhé pro ruce. To by snad mělo být v pohodě.

Název Sprung ins Leben bych přeložil do češtiny jako „skok do života“.

Most vypadá krátký, konstrukce se dvěma lany – takových mostů už jsem šel řadu, tak to bude určitě jednoduché.

Trošku udiveně koukám na doprovodnou cedulku s textem: proč tu jsou ty motivační otázky? Ale ve chvíli, kdy se chytnu horního lana, tak mi dochází, že i tenhle přechod bude trošku adrenalin. Horní lano je hodně volné – jasně, to už jsem taky zažil. O to větší překvapení přichází vzápětí, kdy šlápnu nohou na spodní lano – taky šíleně volné. Vtipné 🙂

Každý most nebo přeskok na ferratě Postalmklamm přináší jiný typ zážitku.

Ohlédnutí po překonání Sprung ins Leben.

Pokračuju v lezení horizontálním traverzem.

Poslední ohlédnutí na mosty. V průvodci bergsteigen.com je napsáno, že na ferratě je celkem 7 mostů/přeskoků. Doposud jsem napočítal šest a žádný další už nebude. Když jsem později hledal víc informací, našel jsem zmínku, že existoval sedmý most někde v závěrečné části ferraty mezi stromy, ale byl bez náhrady zrušen.

Hloubka soutěsky dělá ferratu adrenalinovou po celé délce.

Pokračuji směrem k hlavnímu vodopádu Wiesler-Wasserfall

Lezení teď pokračuje částečně vzhůru a částečně horizontálně traverzem. Rukavice mám mokré durch.

Skála je mokrá celá.

Ohlédnutí dolů na soutěsku.

Leze se tu bez přidaných ocelových tyčí jen po skále, která je docela dobře členitá. Podle topo obrázku se tu střídají úseky obtížnosti A/B, B a B/C. Kdo prolezl celou soutěsku, tak tady už to doleze bez problému.

Vlevo od ferraty hučí nádherný dlouhý vodopád Wiesler-Wasserfall.

Vodopád je docela vysoký, takže i lezení vedle něj je relativně dlouhé.

A tady ocelové jistící lano a tedy základní část ferraty Postalmklamm končí.

Trošku jsem překvapený, že kotva je vražená přímo do stromu.

V trase vodopádu jsou i dvě tůně: v němčině jsou pojmenované Grosse Badewanne a kousek výše Kleine Badewanne. V recenzích se píše, že se v nich dá koupat a v létě perfektně osvěžit. Dneska to ale vzhledem k počasí určitě nebudu zkoušet.

Ferratu Postalmklamm Klettersteig, tedy její hlavní část v soutěsce, jsem přelezl od začátku ocelového lana sem na konec ocelového lana k tůním za jednu hodinu a 40 minut. Průvodce na bergsteigen.com (a všichni další, co přebírají všechna data) píše délku lezení 3 hodiny. Buď do toho celkového času počítají i navazující ferratový úsek Gamsleckenwand (obtížnost D nebo F) – ale to stejně nevychází – nebo počítají s tím, že se v soutěsce tvoří fronty a jistá doba se stráví čekáním.

Odsud budu pokračovat lesní cestičkou asi 5 minut ke skalnímu masivu Gamsleckenwand, kde budu pokračovat v lezení. Lezení se dá i vynechat, skalní masiv obejít a pokračovat rovnou na sestupovou cestu směrem k parkovišti. Návrat k parkovišti mi trval necelých 25 minut a cesta ubíhá rychle, protože jde pořád jen z kopce. Průvodce uvádí sestupový čas 60 minut – těžko říct proč. Co nemám změřené – je pěší cesta lesem při variantě obejití Gamsleckenwand – odhadem to může být 10 až 15 minut. Ale byla by škoda to obcházet – lezení na Gamsleckenwand nabízí krásné výhledy, už v suchu a na sluníčku. Obtížnostně je to Déčko, ale ne moc náročné a lezení netrvá ani 20 minut. Nebo můžete zkusit variantu F – víc v samostatném článku.

Shrnutí k hlavní části ferraty Postalmklamm Klettesteig:

Obtížnost C asi odpovídá. Lezec by se neměl bát vzdušného lezení nad hloubkou vodního toku v soutěsce. Zároveň ferrata není vhodná pro klaustrofobiky, protože se leze v úzké soutěsce mezi skalními masivy. Určitě doporučuji mít již nějaké zkušenosti s lezením ferrat – někdy se šlape po skále, někdy po kramlích tvaru U nebo po ocelových tyčích. Jak přírodní tak umělé stupy často kloužou nebo jsou malé. Dneska byla soutěska mokrá možná z 80% délky, myslím tím jak pro nohy, tak i překvapivě pro ruce. Ještě nikdy jsem neměl takhle mokré rukavice z ocelového jistícího lana jako dnes. Hodilo by se mít náhradní rukavice.

Největší adrenalin jsou lanové mosty a přeskoky. Celkem jich je šest a každý jiný. Nejvíc odvahy je potřeba u třetího přeskoku Gattsprung. Pokud se někdo necítí, jde to vyřešit s použitím odsedky nebo jiného vybavení – doporučuji s tím při plánování této ferraty počítat.

Parkoviště je zdarma, kapacitně se může vejít odhadem možná 20 aut, podle mapy jde možná parkovat ještě v dalším místě blíž u konce ferraty. Zdarma ale není silnice vedoucí údolím Postalm – platí se na začátku údolí mýtné. U závory byla obsluha, šlo platit kartou a částka dneska byla 17 EUR. Pravděpodobně by šlo jet bez placení na kole. Přístup pěšky (z obce Strobl) je asi zbytečně moc dlouhý.

Přestože se mi dneska nelíbila mokrost celé ferraty, jsem ale rád, že jsem tu byl v této mimosezónní době. Mohl jsem lézt svým tempem, na nikoho nečekat a nebýt nikým tlačen. V letní sezóně bude možná skála o něco sušší, ale je tu podle všeho obrovská návštěvnost a umím si představit, že to může být až nepříjemné: každý leze a chce lézt svým tempem. Bohužel na celé ferratě je minimum míst, kde by šlo předběhnout nebo se nechat předběhnout, takže je potřeba počítat s časovou rezervou, že se poleze podle nejpomalejších lezců. Záseky mohou vzniknout u lanových mostů a přeskoků. Průvodce uvádí celkový čas lezení 3 hodiny (možná počítá s frontami), ale mně to běžným tempem (a se zastavováním na focení) trvalo 1 hodinu 40 minut (bez navazující Gamsleckenwand D).

Na tento článek navazuje pokračování o Gamsleckenwand.