Perštejnské skály

Na Perštejnských skalách se leze hodně, protože je tu příjemné prostředí přímo u řeky, v klidné chatařské oblasti. Oblast spravuje Horoklub Chomutov, ale jezdí sem i lezci z daleka. Také tu probíhají různé lezecké výcviky včetně třeba ozbrojených složek. Skála vypadá jako čedič, ale v průvodci se uvádí, že skálu tvoří drobnozrnná až jemnozrnná dvojslídná ortorula, nazývaná také jako oharecká rula nebo oharecký granulit. Masivy mají kvádrovitou, místy deskovitou odlučnost.

Jednou jsme tu kdysi lezli krátce na Hlavním masivu, ale dnes lezeme pouze v sektoru Skalky. Skalky jsou první sektor, ke kterému se dojde od doporučeného parkoviště v obci Lužný.

Na prvních fotkách je pravděpodobně cesta Říční hrana 4 v pravé části masivu Skalky. Píšu pravděpodobně, protože jména cesta na skalách nejsou. Hledáme podle dvou různých obrázků ze starších průvodců, ale úplně přesně nenacházíme shodu s realitou. Lano jsme shodili a natáhli shora pro lezení na top-rope, protože fixní jištění je pro nás tady příliš odvážné, podle průvodce mají být na 15 metrech jen 3 nýty. Špatné je, že nahoře není žádný řetěz, ani kruh, takže kotevní bod máme vytvořený lanem obhozeným kolem skály. Rok vytvoření cesty Říční hrana píšou 1976.

Lezení je tu docela příjemné, protože hrany na skále jsou dost ostré. (Mimochodem, to bílé auto zaparkované vedle skály u nápisu „Neparkovat“, není naše.)

Kromě Říční hrany tu lezeme zleva i zprava, co nám naše top-rope lano dovolí. Výška skály je asi 15 metrů.

Výhled na řeku při lezení je romantický. Perštejnské skály jsou totiž přímo u řeky Ohře, od vody je dělí pouze obslužná cesta užívaná místními chataři a turisty.

V levé části sektoru Skalky lezeme Radostnou cestu 6. Cesta nevypadá těžce, ale v dolní části cesty jsou chyty hodně, ale hodně oklouzané. Asi to bývala mnohem lehčí cesta než je dnes, ale v dávnějších dobách (cesta z roku 1976), kdy chyty byly ještě ostré a neklouzaly. Opět tu máme top-rope lano shozené shora.

Vpravo od Radostné cesty lezeme Koutovou cestu, která má podle průvodců několik variant – nejlehčí je položená s obtížností 4, pak jsou tu varianty za 5 a za 7. Opět máme lano shozené shora jako top-rope, opět upevněné na jiném laně obhozeném přes skálu. Rok vytvoření cesty 1976.

Zkoušíme lézt také nejlehčí cestu s názvem Břízková 3. V průvodci stojí: „Rozbité schody k prvnímu jištění, pak spárou vzhůru. 3 nýty.“ Popis sedí, cesta je lehká a dá se i vytáhnout – jen překonání převisu u druhé presky – ten jediný (důležitý) krok – je díky oklouzaným stupům dost těžký. Asi to v minulosti bývalo lehčí. Rok vytvoření cesty čteme 1983. Pokud mě paměť při psaní neklame, v téhle cestě (jako v jediné dneska) jsme nahoře měli lano v preskách v nýtu, takže po skončení lezení šlo slanit. Teď když se dívám na fotky, tak si nejsem jistý, jestli taky sedí informace o 3 nýtech – vypadá, že jich bylo víc.

Ještě přidám celkovou fotku na masiv Skalky z cesty a dva pohledy na romantickou Ohři 🙂

Protože jsme na masivu Skalky při našem lezení dneska nenacházeli kruhy pro zavěšení top-rope lana, museli jsme složitě vytvářeli umělý bod pro zavěšení lana pomocí dalších lan a smyček, pokud možno zálohovaně. To nás časově dost zdržovalo a také omezovalo, kde můžeme a nemůžeme lézt.

Parkování je doporučené na plácku u silničního mostu přes řeku u autobusové zastávky. Místa je tu obvykle dostatek a parkování je zdarma. Není dovoleno jezdit autem ke skalám, obslužná cesta slouží pouze místním chatařům a na cestě je závora se zámkem. Přístup je pohodový po rovině kolem řeky. Vlastní obec Perštejn je o 1-2 km dále na sever – obec se skalami se ve skutečnosti jmenuje Lužný. Vlakové nádraží (stále ještě Perštejn), přestože je jen za mostem přes řeku, už je dokonce na území další vesnice s názvem Okounov.

Lezení na Perštejnských skalách je zajímavé díky materiálu skály. Dnešní lezení v sektoru Skalky nás trochu zklamalo, protože jsme nad lehčími cestami nenašli žádné řetězy nebo kruhy pro zřízení top-rope. Další zklamání bylo, že v některých místech je skála dlouhodobým lezením oklouzaná, ale fakt jen v jednotlivých místečkách, kde to ztěžuje třeba jen jeden jediný lezecký krok, ale zrovna hodně potřebný krok.

Těšíme se na příští návštěvu vedlejšího sektoru Hlavní masiv, který je jen o pár desítek metrů dál a z naší minulé návštěv víme, že je tam jištění lepší.