Nasenwand Klettersteig Ginzling – 2. část

Ferrata Nasenwand Klettersteig v obci Ginzling kvůli své obtížnost E u mě budila respekt. Při přípravě jsem navíc četl postesky řady lezců, že je fakt těžší. V následujícím fotopovídání se podíváme do druhé poloviny ferraty, navazuji plynule na první část článku o ferratě Nasenwand Klettersteig. Začínáme teď zhruba v polovině výšky a to v místě, kde odbočuje nouzový východ. Od začátku lezení kolem ocelového lana uplynula přesně hodina času. Zatím mi to nějak moc těžké nepřišlo. Doposud přelezené Déčkové úseky nebyly nic děsivého. Jen v některých místech sektoru Bunkerwand byly relativně dlouhé kroky, což ale odpovídá dané obtížnosti C/D a D.

Tady doleva odchází nouzový východ.

Ale já nechávám nouzový východ za sebou a vyrážím cvakat vzhůru do druhé poloviny ferraty.

Skála je pořád hezky členitá a navíc jsou tu kramle.

Obtížnost lezení se proměňuje z B/C na sérii C/D, C a C/D.

Krátký odpočinek v Áčkovém choďáku.

A leze se opět vzhůru dvěma úseky C/D.

Poslední sektor, který se jmenuje Nasenwand, byl docela vydatný, nicméně to nejtěžší teprve přijde.

Cedulka avizuje, že přichází klíčové místo ferraty. Sektor se jmenuje Indianerkopf, tedy Indiánská hlava, a bude potřeba vylézt lehce převislý úsek s obtížností E, po kterém hned následují dvě Déčka. Koukám na cedulku, do mobilu a znovu na cedulku. Zvláštní je, že na místních cedulkách je tento průběh ferraty nakreslený jako jediný možný. Kdežto v internetovém průvodci bergsteigen.com je zakreslená ještě druhá varianta, která to Éčko obchází vpravo sérií tří Céček. Kdybych byl býval plánoval lézt tu lehčí variantu bez Éčka, tak bych se teď asi dost vylekal. Ve skutečnosti ale na skále ta obchozí varianta (3x C) skutečně existuje. Proč na místních (fyzických) cedulích není zakreslená, se můžu jen domnívat.

Pohled na indiánskou hlavu a primární variantu E, D, D.

Nejprve se stoupá vzhůru.

Nejtěžší místo celé ferraty, trochu převislé Éčko.

Pro nohy jsou tam kramle nebo možnost odšlapovat na skálu.

Pokus o selfie v odsedce těsně před klíčovým místem.

Vpravo odbočuje obchozí trasa (3x C). Osobně jsem to nelezl, ale později se nahoře za mnou objevila nějaká lezkyně, která touhle variantou lezla, takže je určitě průchozí.

Ohlédnutí dolů: je tam vidět cedulka s informací o klíčovém místě.

Nadechuju se a hurá do nejtěžšího úseku.

Další fotky po přelezení Éčka.

Přelezení nejtěžšího místa (E, D, D) mi nepřišlo náročné – nohama se dalo neustále někde stát. Nejtěžším místem mi přišlo vyhoupnutí se až v poslední fázi nahoru na položenou skálu – ne že by to bylo těžké, ale nějak mi to komplikovalo umístění ocelového jistícího lana, které vedlo příliš na jedné straně.

Ferrata pak pokračuje po rozpraskané položené skále stále vzhůru, obtížnost odpovídá obrázku, tedy úroveň B. Jen mám pocit, že nesedí proporce obrázku, že úsek je ve skutečnosti výrazně o něco delší.

Výhledy jsou čím dál tím hezčí.

Jak jsem zmínil výše, dva kratičké Béčkové úseky v topo obrázku jsou ve skutečnosti mnoho metrů.

Nakonec se ocitám na hřbetu skály s perfektním rozhledem.

A nyní mě čeká první ze dvou lanových mostů.

Konstrukce mostu je ze tří lan: jedno pro nohy, další jsou vlevo a vpravo pro ruce a jištění. Lana jsou docela napnutá, most se ani moc nehoupe.

A tady je vidět, že zespodu přichází ocelové jistící lano té obchozí 3xC trasy.

Po přelezení mostu jsem si všiml lezkyně, která přilézá právě po té 3xC obchozí variantě, takže je evidentně funkční.

Po překonání skalního výběžku je na řadě druhý lanový most, opět postavený ze tří lan.

Ohlédnutí na první lanový most: vlevo dole zmíněná lezkyně.

Druhý most je stejný jako první, lana dobře napnutá, takže se skoro nehoupe.

Po přelezení obou mostů ferrata pokračuje vzhůru, nejdříve obtížností C.

Pohled zpět na oba lanové mosty.

Skála je pořád stejně dobře členitá, takže se dá dobře odšlapovat.

V krátkém Béčkovém úseku se dá vydechnout.

Je tu také vrcholová kniha. Ta není zakreslená ani v obrázcích na místních cedulích ani v topo obrázku na bergsteigen.com.

Závěrečný sektor s názvem Nase (nos, špička, výčnělek) v topo obrázku vypadá, že nebude úplně zadarmo. Jsou tam dva úseky D a jeden C/D.

Nadechuju se a vyrážím cvakat poslední sektor.

Teď přichází na řadu ten těžší úsek.

Nebylo to o nic těžší než předchozí úseky D a C/D na ferratě, jen je lezec už v tomhle místě patřičně unavený. Pokračuje se horizontálním traverzem doleva.

A už zahlédnu vrcholový kříž.

Při ohlédnutí dolů vidím lezkyni někde kolem vrcholové knížky.

A tady je vrcholový kříž v celé své kráse.

Výhled na obec Ginzling. Vlevo jsou vidět i obě doporučovaná parkoviště.

Údolí Zillertal směrem na sever.

Údolí Floitental směrem na východ a jichovýchod od Ginzlingu.

Výhled na jihozápad. Někde tam je přehrada Schlegeisspeicher, na které jsme před pár lety lezli ferratu Schlegeis 131.

Za vrcholovým křížem je ještě naučná tabule o místní přírodě.

A tady ocelové jistící lano ferraty končí. Od začátku ocelového lana mi přelez trval 1 hodinu a 40 minut. Přitom průvodce avizuje potřebný čas kolem 2 až 2,5 hodiny. Ferratou jsem překonal asi 300 výškových metrů.

Vyrážím na sestupovou cestu. Ferratové vybavení nechávám zatím na sobě, protože průvodce avizuje krátký úsek A/B během sestupu.

Cesta vede většinou ve stínu stromů lesem. Žádný extrémní terén se nekoná, ferratové vybavení nebylo nutné.

Asi po 25 minutách jsem téměř u počátečního místa ferraty.

A po 30 minutách od vrcholového kříže jsem zpět na parkovišti. Tedy ještě musím dojít pár desítek metrů, protože tohle první parkoviště bylo obsazené, tak parkuju až na tom druhém za potokem. Nicméně časová informace o sestupu v průvodci souhlasí přesně.

Pohled na skálu s ferratou Nasenwand Klettersteig.

Ferrata Nasenwand Klettersteig nad obcí Ginzling nabízí klasické lezení po hezky členité skále vertikálně asi 300 metrů. Obtížnost je skutečně vyšší, na několika místech je to D a C/D. Formálně nejtěžším místem je jeden trošku převislý úsek E. Samo o sobě mi to Éčkové místo nepřijde extrémně těžké, ale v kombinaci s předchozí sekvencí C/D, C/D a navazující sekvencí D a D to vyžaduje jistou vytrvalost. Plus je potřeba počítat rozsah lezení celé ferraty. Mimochodem průvodce uvádí dobu lezení ferraty 2 až 2,5 hodiny, ale mně se to povedlo přelézt za 1 hodinu a 40 minut. Lezl jsem sám, ale je to včetně přestávek na pití a svačinku, časté focení a v prvním sektoru jsem docela čekal za lezoucí dvojicí. Možná když bude více lidí na ferratě, jde to pomaleji, protože míst vhodných na předbíhání je pouze několik.

Největším překvapením z ferraty je pro mě obchozí varianta, kterou se dá lehčími úseky C (3xC) obejít to nejtěžší Éčko. Překvapený jsem z toho, že místní fyzické cedulky tuhle alternativu vůbec nemají nakreslenou – vůbec o ní neinformují. Na internetu je však nakreslená bez jakéhokoliv omezení nebo komentáře. Kdybych byl býval plánoval lézt tu lehčí variantu bez E, tedy kdybych chtěl lézt ferratu Nasenwand ve verzi maximálně D, tak bych se u fyzické cedulky dost podivil, že to tam není nakreslené. Kdyby si toho takový lezec všiml už dole před nástupem do ferraty, tak by možná couvl a na ferratu vůbec nešel. Kdyby si toho ale nevšiml dole, ale až v klíčovém místě – tak by asi docela koukal. Nicméně ta lehčí obchozí cesta tam existuje: sice jsem jí osobně nelezl, ale prolezla jí lezkyně lezoucí za mnou, takže musí fungovat.

Z ferraty vede nouzová cesta zhruba v polovině výšky, ale i v té první polovině jsou Déčkové úseky. Ferratu bych doporučil pokročilejším lezcům a určitě není vhodná pro začátečníky. U menších postav může být problém došáhnout, některé kroky jsou relativně dlouhé, mně to přišlo hlavně v sektoru Bunkerwand. Jinak je ferrata bez nějakých rizikových míst. Protože jde o vertikální lezení, helmu bych doporučoval po celou dobu pobytu u skály. Nástupová cesta je značená, trvá do 10 minut. Sestupová cesta vede lesem a trvá přesně 30 minut zpět k autu. Doporučená parkoviště přímo pod ferratou jsou dvě, případně jsou další dál v obci. Za parkování se platí v automatu.