Mobo 107 Klettersteig Mooserboden

Ferrata Mobo 107 Klettersteig je další z ferrat postavených na betonové zdi alpské přehrady. Číslo 107 znamená výšku této přehradní zdi v metrech. Přehrada se jmenuje Mooserboden a nachází se na konci údolí jižně od rakouského města Kaprun. Ferrata Mobo 107 byla otevřená v roce 2017 a v té době to byla nejvyšší ferata postavená na přehradě. Obtížnost lezení je B nebo B/C a přelezeni ferraty trvá 40 minut. Čas potřebný k nástupu a k návratu z ferraty se vyjadřuje složitěji, protože k přehradě se nedá dostat vlastním autem. Musí se využít shuttle autobus nebo je možnost vyšplhat pěšky turistickou cestou (minimálně 2 hodiny). Shuttle bus jezdí od parkoviště v lokalitě Kesselfall Alpenhaus a vystupuje se v obratišti přímo u vodní plochy Mooserboden. O komplexnosti shuttle přepravy píšu na konci tohoto článku.

Fotky a povídání tedy začnu po výstupu ze shuttle busu. Samotná ferrata začíná hodně dole u paty přehradní zdi. Podle průvodce potřebujeme sejít asi 10 minut terénem z kopce. Na téhle zdi za chvíli polezeme.

Výhled do údolí, odkud jsme busem přijeli.

Když se pozorně podíváte, uvidíte už nějaké lezce a tím vlastně trajektorii ferraty.

Došli jsme k začátku samotné ferraty. Oblékáme sedák a ferratový set, navlékáme rukavice. Budeme muset chvíli počkat než odlezou lezci před námi.

Na informační ceduli o ferratě se píše, že obtížnost je až do úrovně B/C. Podle topo obrázku víme, že obtížnost jde maximálně do Béčka, pokud se vynechá a obejde houpačka. Právě houpačka je označená jako jediný úsek B/C.

Počáteční úsek ferraty Mobo 107 se musí překonat lanovkou flying-fox. Na laně je připravená erární kladka – vlastně jsou tu dvě kladky propojené pomocným lankem do kruhu přesně naproti sobě na délku lanovky, takže se můžu připínat, když se teprve na druhé straně někdo vycvakává. Zrychluje to provoz (zvyšuje kapacitu) lanovky.

Trošku jsem se rozeběhnul a skočil. Dojel jsem na druhou stranu ke zdi přehrady tak akorát. Kdyby člověk nedojel, nevadí, je tu další pomocné lano, pomocí kterého lze doručkovat. Určitě se ale vyplatí lehký rozběh, protože při statickém posazení do lanovky to jede dost pomalu a musí se pak hodně a zbytečně ručkovat.

Po vycvaknutí karabin z lanovky flying-fox se dá začít lézt ferrata po přehradní zdi. Nepůjde to však moc rychle, před námi jsou další lezci.

Ferrata má ocelové jistící lano po celou dobu. K tomu jsou do zdi přivrtané umělé stupy pro nohy: kramle a pak chyty, jak je známe z umělé stěny.

Tady ohlédnutí na flying-fox, kde na začátku ferraty už stojí další zájemce o lezení.

Horizontální úsek má pro nohy ocelové lano. Tady se na něj dá šlapat v celku v pohodě, přehradní zeď je v této výšce lehce položená.

Tady je vidět pestrost přišroubovaných umělých stupů: kromě zmíněných chytů a kramlí tvaru U jsou tu také přivrtané dřevěné kvádříky. Mimochodem na té úvodní informační ceduli mimo jiné psali, že se nemusíme bát, že přivrtané a přišroubované komponenty ferraty nemají vliv na pevnost a stabilitu přehrady (betonové zdi) jako takové 🙂

Vertikální úsek vede po takovém speciálním žebříku.

Další vertikální úsek vede po kramlích ve tvaru písmene U.

Pokračujeme traverzem po dřevěných kvádrech a potom po chytech.

Překvapuje mě, jak jsou použité chyty malé. Ze všech na téhle ferratě použitých umělých stupů jsou tyhle drobounké chyty pro moje nohy (boty) nejhorší.

Za to žebřík a dřevěné kvádříky jsou jako stupy perfektní.

Zase pár titěrných chytů, ale vzápětí následuje ocelové lano pro nohy. Blížíme se k odpočinkové lavičce.

Protože lezci před námi jsou docela pomalí a brzdí nás, uděláme si na lavičce přestávku pro focení a pití.

Lavička je umístěna odhadem ve dvou třetinách délky ferraty. Výškově bych tipoval, že jsme tak ve třech čtvrtinách výška přehradní zdi.

A protože máme čas se rozhlížet, neochudím vás o pohled z přehrady dolů do údolí. Přehrada pod námi je Wasserfallboden. Výhled je severním směrem a vzdušnou čarou asi 12 kilometrů dole v údolí leží město Kaprun.

My však budeme pokračovat dál na ferratě Mobo 107.

Kombinace stupů pro nohy formou dřevěných kvádříků, lezeckých chytů a ocelových kramlí nás nepřekvapuje.

Tady ferrata vede výškově kousek dolů.

Blížíme se ke křižovatce.

Odbočka nahoru vede na houpačku (swing). Kdežto pokračování traverzem se houpačce vyhýbá a lezení ferraty tak zůstává v maximální obtížnosti B.

Volím variantu houpačka (obtížnost údajně B/C), tedy směrem vzhůru.

Houpačka je zavěšená až těsně v koruně hráze.

Cedulka upozorňuje na nebezpečí zranění, pokud by to lezec udělal něco špatně.

Cvakám tedy obě karabiny houpačky do sedáku a ferratový set cvakám na průběžné ocelové jistící lano. A pak už se jenom rozhodnout a hop: houpy, houpy. Nejtěžší je první moment, kdy si člověk musí do houpačky odsednout. Samozřejmě je potom potřeba vystrčit před sebe nohy, aby šlapaly po zdi a člověk si neodřel kolena.

Mechanismus navíjecího lanka pak zajišťuje návrat houpačky do výchozí polohy. Jak jsme blízko koruny přehrady, kouká shora přes zábradlí dost lidí. Mám lehké obavy, aby od nich nespadlo něco dolů.

Lezkyně dole ukazuje obchozí cestu mimo houpačku.

Houpačka v akci 🙂

Po houpačce pokračuje už jen horizontální traverz směrem ke konci ferraty.

Pro nohy jsou tu ocelové kramle a dřevěné klády.

Na úplný závěr nás čeká lahůdka ve formě lanového mostu.

Most se skládá ze 4 natažených lan: jedno pro nohy, dvě po stranách pro ruce a jedno horní pro jištění.

Most nás vede ze zdi přehrady do zeleného terénu.

Lanový most má dle průvodce obtížnost A/B a opravdu není nijak složitý.

Tím ferrata Mobo 107 končí. Její přelezení od začátku ferraty (lanovka flying-fox) až sem na konec lanového mostu nám zabralo asi 40 minut. Ale lezli jsme relativně pomalu (byli před námi lezci) a ještě s přestávkou na vyhlídkové lavičce. Asi by se to dalo zvládnout za 30 minut, jak píše průvodce.

Ještě přidám fotky na celou přehradu Mooserboden. Při lezení ferraty jsme vodní plochu logicky vůbec neviděli 🙂

Tyhle fotky celé přehrady Mooserboden z nadhledu jsou pořízené z kopce nazývaného Höhenburg, kde jsou další tři ferraty k lezení – o těch si můžete přečíst v samostatném článku.

Návrat z ferraty znamená přejít po koruně přehradní zdi zpátky na místo, kde jsme vysedli z autobusu. Cesta odhadem na 5 až 10 minut podle množství focení.

Podívejte se na pár fotek, které jsem cestou pořídil. Pár záběrů na ferratu Mobo 107 shora: například závěrečný lanový most.

Úsek ferraty s rozbočením na houpačku nebo bez houpačky.

Výhled severním směrem na níže položenou přehradu Wasserfallboden.

Přehradní zeď a vzadu kopec Höhenburg se třemi ferratami.

Na začátku přehradní zdi je památník obětem stavby přehrady.

Historie přehrady asi není úplně veselá.

A jsme zpátky na obratišti autobusů. Přelezení ferraty nám zabralo necelou hodinu: 10 minut sestup dolů pod přehradu k začátku, 40 minut vlastní ferrata a méně než 10 minut návrat. Jenom připomenu radu, že má smysl ferratu Mobo 107 Klettersteig zkombinovat s lezením tří ferrat na kopci Höhenburg (označovaných jako Höhenburg Klettersteigarena).

Slíbil jsem pár informací k shuttle přepravě a vlastně obecně k dopravě. Auto se dá zaparkovat (zdarma) v mnohapatrovém obrovském parkovišti v lokalitě Kesselfall Alpenhaus. Tam totiž veřejná silnice vedoucí od obce Kaprun definitivně končí. Dál se dá pokračovat pouze pěšky nebo busem. Autobus projíždí nejdříve serpentinami a pak dlouhým jednopruhovým tunelem. Za tunelem je velice malé obratiště, kde cestující vystoupí a přestoupí na výtah. Výtah (zdviž) s kapacitou 180 osob turisty vyveze o 431 výškových metrů výše. Odtud se pokračuje dalším autobusem opět tunelem a početnými serpentinami až na vrchol přehradní hráze Mooserboden. Transfer jedním směrem trvá přibližně 40 minut a stojí i patřičný finanční obnos. S turistickou kartou lze získat slevu. Varianta pěšky je teoreticky možná, ale vzdálenost a hlavně převýšení dělají tuto variantu časově náročnou. V komentářích jsem našel doporučení jít pěšky pouze při návratu směr dolů.

Následují fotky té obrovské zdviže pro 180 osob. Fotky jsou seřazené podle návratu, tedy cestou dolů.

Vstup na zdviž je skrz turniket se zakoupeným lístkem pro transfer. Lístek se prodává pouze pro celou cestu bus+výtah+bus a to obousměrně. Obsluha dohlížela na to, aby mezi autobusy a výtahem přestoupili beze zbytku všichni a nikdo nezůstal. Zapomněl jsem zmínit, že na jednu jízdu zdviže přijely autobusy až 3 najednou.

Tahle výška se pomocí výtahu překonává snadněji než pěšky 🙂

Vidíte obratiště u dolní stanice zdviže.

A ještě přidám fotky z lokality Kesselfall Alpenhaus. Je tu prodejna lístků na transfer, potřebné zázemí včetně toalet, vedle hospoda a pak vrátnice hlídající závoru. Kromě autobusů jsme viděli projíždět nákladní auta k nějaké stavbě. Vzhledem k úzké silnici je provoz kyvadlově řízen semaforem.

Ferrata Mobo 107 Klettersteig u přehrady Mooserboden vede po betonové přehradní zdi. Není těžká, obtížnost dosahuje pouze B nebo varianta s houpačkou úrovně B/C. Dá se doporučit i začátečníkům, vlastní lezení nevyžaduje ani zvláštní sílu nebo extrémní vytrvalost. Délka lezení je řádově 40 minut, záleží na obsazenosti jinými lezci. Co může při lezení dělat problém, je vzdušnost ferraty na neustále stejné „ploché“ betonové zdi. Atraktivní zpestření zajišťuje počáteční lanovka flying-fox, závěrečný lanový most, odpočinková lavička a také volitelná houpačka (swing).

Navštívit ferratu Mobo 107 je možné pouze v určitém období. To souvisí s přístupností, kdy k přehradě nejde dojet autem, ale je nutné využít transfer bus+výtah+bus (počítejte 40 minut jedním směrem). Určitě doporučuji zkontrolovat provozní dobu předem. Parking je kapacitní a zdarma, nicméně transfer stojí (bez zákaznické karty) nemalé peníze. Ferratu Mobo 107 Klettersteig jde spojit s lezením ferrat Höhenburg Klettersteigarena.