Höhenburg Klettersteigarena

Pod názvem Höhenburg Klettersteigarena se skrývají tři kratší ferraty na vyčnívající skále na kopci u rakouské přehrady Mooserboden. Všechny tři ferraty jsou relativně vzdušné a je možné na nich trénovat, jak se lezec popere s těžší obtížností. Klasifikované jsou totiž jako B/C, C/D a E. Co se týče délky, leze se podle průvodce 50, 100, respektive 110 metrů. Přelézt tyto tři krátké ferraty netrvá až tak dlouho a proto má smysl je lézt v kombinaci s ferratou Mobo 107 Klettersteig (obtížnost B/C nebo B), která je od roku 2017 postavená na přehradní zdi nádrže Mooserboden.

Na této stěně skály kopce Höhenburg jsou tři ferraty: vlevo (je tam pár lezců) Mooser-Mandl C/D, uprostřed Drossen-Hex E a vpravo (dva lezci) Limberg-Zwerg (B/C).

Jako první lezeme ferratu Limberg-Zwerg, která se nachází na skále nejvíce vpravo. Je ze všech tří ferrat nejlehčí, dosahuje obtížnosti B/C a to jen v jednom úseku. Jinak je lehčí, tedy B. Oproti ostatním dvěma cestám je také kratší.

Téměř celou cestu se šlape na ocelové kramle ve tvaru širokého písmene U.

Cesta vede téměř kolmo vzhůru, není tu nic záludného.

Výhledy jsou z této skály famózní, nezávisle na vybrané ferratové variantě. Je vidět jak na spodní přehradu Wasserfallboden, tak na horní přehradu Mooserboden.

Ferratu Limberg-Zwerg B/C jsme vylezli za necelých 10 minut. Výškově jsme lezli 50 metrů, alespoň to tvrdí průvodce.

Sestup z vrcholu skály vede cestičkou po zadní straně kopce.

Tak jsme zpátky pod skálou a můžu vyrazit na další ferratu. Teď bych chtěl lézt další v pořadí podle obtížnosti, což je Mooser-Mandl C/D. Ta se ze všech tří ferrat nachází na skále nejvíc vlevo. Zrovna tam začali lézt nějací borci, tak musím chvíli počkat.

Mě poznáte podle červeného trička. Přede mnou lezoucí borci jsou relativně pomalí, takže dost často odpočívám v odsedce. Pod skálou jsem čekat nechtěl, protože přicházejí další zájemci o lezení.

Doposud bylo lezení v obtížnosti B/C. Traverz doleva v obrázku označený jako „Rampe“ má jen Béčko.

Tohle je už ta Béčková rampa.

Zezdola už leze další lezec.

Vidíte, že lezec (tmavě modré tričko) pode mnou už se ke mně (červené tričko) přiblížil. Nemůžu dál, nahoře jeden zaseklý (světle modré tričko).

Tahle pasáž je totiž C/D a skládá se ze tří stejně těžkých úseků za sebou. Tady je potřeba trošku fyzička a také se hodí zkušenost, aby pohyb těla byl energeticky efektivní.

Naštěstí mě borci pustili před sebe a mohl jsem tak lézt svým tempem aspoň v horní čtvrtině ferraty.

Ono to na fotce není vidět, ale tady je možnost pokračovat podle ocelového lana nahoru do výlezu na temeno skály (obtížnost C/D) nebo odbočit doprava a jít po rampě únikovou cestou obtížnosti B a sérií Áček. Horizontální úniková cesta vede do místa, kde končí první ferrata Limberg-Zwerg. A tam odsud už se dá sejít sestupovou cestičkou, o které jsem psal výše.

Volím samozřejmě variantu výlezu na temeno skály. Tady ten úsek C/D není ani tak těžký.

A už jsem na vrcholu (červené tričko). Borci za mnou se ještě trápí. Ferratu Mooser-Mandl C/D jsem lezl přes 20 minut, ale to bylo ovlivněné čekáním na lezce přede mnou. Odhaduju, že bez čekání by se to dalo vylézt za 10 minut.

Tady přidávám ještě fotky z úplného vrcholu kopce Höhenburg. Je tu dřevěný kříž, lavičky a super výhled.

Rychle sbíhám dolů pod skálu a rozhoduju se, jestli polezu i tu třetí ferratu. Jmenuje se Drossen-Hex a průvodce uvádí obtížnost E. Mám k této cestě respekt. Když jsme totiž poprvé přicházeli ke skále, tak tam skupinka lezců dost hlasitě řešila jednoho svého člověka, že se mu nedařilo jeden úsek vylézt. Nakonec vítězí zvědavost a vyrážím. Hned na začátku lezu úseky obtížnosti D, C/D a zase D.

Nejsou tu žádné kramle, leze se jen po skále. A ani na skále nejsou nějaké výrazné a dobré stupy.

Tady je hezky vidět stěna skály, že není nijak moc strukturovaná.

Blížím se k nejtěžšímu místu této ferraty, kterým je převis s obtížností E.

Teď udělám takový trik ve vyprávění. Následující fotku jsem nemohl udělat z ferraty, kterou právě lezu (Drossen-Hex E). Fotku jsem udělal před asi 25 minutami při lezení sousední ferraty Mooser-Mandl. Je na ní vidět detail převisu. Když se podíváte pozorně, uvidíte tam přišroubované lezecké chyty. Skála je v tomto úseku hodně hladká a oklouzaná. Chyty dělají místo výrazně víc lezitelné. Otázka je, jestli je to pořád obtížnost E nebo o něco méně. Každopádně je tam pořád převis, který dá rukám zabrat.

Konec triku a teď fotky z mé perspektivy před vlezením do převisu. Při pozorném pohledu tam najdete zmíněné umělé chyty.

V samotném převisu jsem logicky nefotil, potřeboval jsem obě ruce 🙂 Takže tu máme fotku zdálky.

A nejbližší další fotka z mého lezení už je o něco výše nad převisem. Po Éčkovém výšvihu z převisu nahoru následoval úsek D a pak Céčko.

Už jsem opět na křižovatce, kde se dá uhnout doprava únikovou cestou obtížnosti A. O té jsem se zmiňoval už u předchozí ferraty Mooser-Mandl.

To je ona úniková cesta.

Únikovou cestu jsem jen vyfotil, ale pak se vrátil zpátky a pokračoval závěrečným úsekem C/D a B na temeno skály. Tenhle výlez je společný i pro předchozí ferratu Mooser-Mandl C/D, takže o to se mi lezlo lépe.

Ferratu Drossen-Hex E jsem lezl asi 15 minut, ale zastavoval jsem se vícekrát kvůli focení. Podle průvodce má tato ferrata délku 110 metrů.

Kopec Höhenburg výrazně vyčnívá nad přehradu Mooserboden (vodní plocha vpravo za zábradlím). Kopcem uprostřed vede ve skále tunel, ze kterého je přístup do zázemí vodní elektrárny. Tunel také propojuje komunikaci mezi západní a východní částí hráze přehrady Mooserboden.

Více informací k transferu od parkoviště z lokality Kesselfall Alpenhaus až k přehradě Mooserboden jsem sepsal na konci povídání o přehradní ferratě Mobo 107 Klettersteig. Doporučuji dopředu zjistit provozní dobu transferových autobusů a zdviže.