Mittagsloch-Steig Berchtesgadener Hochthron

V článku najdete povídání o sestupu z vrcholu Berchtesgadener Hochtron cestou, která se nazývá Mittagsloch-Steig. V názvu chybí německé slovo Klettersteig, protože to tak úplně standardní ferrata není. Nebo je? Posuďte sami níže v textu. Cestu budu tentokrát popisovat shora dolů, protože jsem jí použil jako návratovou (sestupovou) variantu po vylezení ferraty Berchtesgadener Hochthron Klettersteig. Samozřejmě je možné jít cestu Mittagsloch-Steig i obráceně zespodu nahoru k vrcholu, vlastně ono by to asi bylo jednodušší. Ale pak by byla nuda jít stejnou cestou dolů. Vracet se ferratou Berchtesgadener Hochthron Klettersteig nedoporučuji. Samozřejmě je také ještě možnost sejít turistickou cestou bez nutnosti lezení.

Povídání o cestě Mittagsloch-Steig začnu na horské chatě Stöhrhaus v nadmořské výšce 1894 metrů nad mořem.

Na chatu jsem se dostal asi po 4,5 hodinách putování z parkoviště Rossboden. První 2 hodiny jsem šlapal nástup do prudkého kopce, 15 minut pauzíroval pod skálou, 1 hodinu a 40 minut jsem lezl ferratu Berchtesgadener Hochthron Klettersteig (obtížnost C/D), potom během 5 minut došel k vrcholovému kříži Berchtesgadener Hochthron (nadmořská výška 1972 metrů) a pak cca 25 minut scházel z vrcholu sem k chatě Stöhrhaus. V chatě jsem si koupil další pití, přestože už jsem táhl hodně vody s sebou v batohu, ale venku je dnes přes 30 stupňů. Na fotce je výhled od chaty na Berchtesgadenland.

K začátku Mittagsloch-Steig je to jenom asi dvě tři minuty chůze od chaty. Přesto jsem potřeboval minut víc, protože jsem to nemohl najít a přešel jsem to. Hledá se totiž díra do země, vlez do jeskyně. Vůbec k tomu neukazovala žádná cedulka, žádný ukazatel. Nakonec jsem to našel pomocí online mapy, kde je potřeba hledat Mittagsloch-Nord, tedy severní vstup do jeskyně. Je to jen pár metrů stranou od turistické cesty, ale tak trošku schované.

Dolů do jeskyně je potřeba slézt po žebříku. Ještě před sestupem jsem si oblékl ferratovou výbavu včetně helmy. Cedule nad vstupem informuje, že cesta je náročná, jištěná jen částečně a navíc hrozí pád kamení. Ještě na ní píšou, že tato varianta nepřináší časovou úsporu oproti turistické cestě, která má v mapách číslo 417 a 466.

Slézám dolů po žebříku pln očekávání, jak to tam vypadá.

Na samotném žebříku žádné jištění není.

Ocelové jistící lano začíná až pod žebříkem.

Jeskyně není dlouhá a hned od žebříku je vidět světlo na konci tunelu.

Ohlédnutí na žebřík.

Zapomněl jsem zmínit, že jsem si kromě standardní ferratové výbavy nasadil na helmu i čelovku, což doporučoval průvodce.

Cesta jeskyní se hodně svažuje dolů, ale není nijak těžká. Přesto jsem v jednom kroku klouznul a málem hodil tlamu. Klouže to kvůli vlhkosti, takže chápu v průvodci psané varování, že po deštích nebo po zimě tady může být celkem bahnitá klouzačka. Také píšou, že v zimě bývá cesta neprůchozí kvůli sněhu.

V jednom místě se přecvakávám ze strany na stranu na pokračující jistící lano .

Čelovka ve výsledku asi není nutná, z obou konců jeskyně jde přirozené světlo. Ale svítit si mobilem z ruky bych nedoporučoval, právě kvůli výše zmíněné možnosti uklouznutí.

Tamhle na boku je docela hluboká díra, není vidět na dno, tak přesně tam bych mobil nechtěl pustit.

Klesám jeskyní níže a blížím se ke spodnímu východu.

Je tu i krátký žebřík pro pohodlné překonání většího výškového rozdílu terénu.

Už stojím téměř ve výlezu z jeskyně, v mapách je bod označený jako Mittagsloch-Süd.

Líbí se mi tenhle pohled ven.

Na skalním masivu jsou vidět zavěšená lana. Leze se tu vícedélkově, různé obtížnosti – hledejte topo pro sektor Berchtesgadener Hochthron – Südwand.

Mně čeká sestup někam tam dolů.

Ohlédnutí na (jižní, spodní) výlez z jeskyně.

Prolezení jeskyní mi trvalo ani ne 10 minut, včetně focení. Napadá mě, že ferratový set ani není v jeskyni až tak nutně potřeba, terén je celkem bezpečný nakloněný choďák. V průvodci se píše obtížnost B.

Vzápětí ale úvahu o nepotřebě ferratového setu přehodnocuji a jsem moc rád, že ho mám. V té jeskyni má člověk pocit, že je to sice z kopce, ale tak nějak bezpečné. Tady venku už je vidět ten obrovsky dlouhý krpál dolů a člověka napadá, co by se stalo, kdyby uklouznul.

Fascinovaně znovu obdivuji Jižní stěnu.

Rozhlížím se a v první chvíli nevidím žádnou trasu dolů.

Vzápětí si všimnu ocelového jistícího lana, za které jsem dost rád.

Ohlédnutí na výlez z jeskyně.

Stejný pohled o kousek dál.

Sestupuju dál. Najednou ocelové jistící lano končí a o kousek vedle pokračuje jiné.

Terén není lezecky těžký, ale v případě uklouznutí nebo zakopnutí by to bylo fatální.

Výhledy parádní.

Opět kousek bez jistícího lana – ha, tamhle pokračuje další.

Slézání dolů po „ferratě“ s pomocí držení jistícího ocelového lana mi jde rychle a jednoduše. Určitě mnohem lépe než bez lana.

Další krátký přesun bez jistícího lana.

Když vidím ten nekonečný svah po skále, tak mám husí kůži. Už asi vidím navazující pěšinu po vrstevnici, jenom doufám, že ocelové jistící lano bude k dispozici pořád až k pěšině.

To je přesně ten terén, kde by se nahoru šlo mnohem lépe – člověk by méně řešil možnost spadnutí dolů. Ale při sestupu, navíc s batohem, jsem rád, že se můžu přidržovat jistícího lana.

Ohlédnutí vzhůru.

Celou dobu slézání od jeskyně je tady všude hodně volného kamení. Mám na hlavě pořád helmu, sice je ukrutné vedro, ale pro jistotu, kdyby shora něco letělo.

A je tady konec ocelového jistícího lana. Nechávám si na sobě sedák s ferratovým setem a doufám, že ho ještě použiju. To jsem ještě nevěděl, že už to jistící lano skončilo definitivně.

Dál z kopce sestupuju po kluzké a kamenité cestě s mnoha zatáčkami.

Snažím se nezakopnout, nesklouznout, nespadnout, nenaklánět se s batohem…

Vidím čím dál zřetelněji, kde povede cesta téměř po vrstevnici, ale ještě musím klesnout níže.

Potkávám dvojici jdou v protisměru. Nemají žádné vybavení ani helmu. Z hovoru jsem pochopil, že tu nejdou poprvé – možná třeba patří k té horské chatě.

Cesta vzhůru vypadá jednodušeji než dolů, což tak často bývá.

Teď to snad bude chvíli více po vrstevnici.

Nechtěl bych se kutálet dolů.

Cesta už vede příjemněji po vrstevnici, ale pořád by se člověk při zakopnutí kutálel bůhví kam.

Poslední ohlédnutí zpět: vpravo Jižní stěna Südwand.

Sundávám a balím sedák s ferratovým setem i helmu. Severním směrem vidím oblast nástupu k ferratě Berchtesgadener Hochthron Klettersteig, kde jsem před několika hodinami stoupal.

Vpravo to suťovisko – tam někde jsem stoupal k začátku ferraty.

Přiblížená fotka masivu, ale myslím, že to není ono, ferrata Berchtesgadener Hochthron Klettersteig je schovaná až za tím.

Pokračuji cestou z kopce, teď už převážně po hlíně a v zeleni.

Přicházím ke žluté směrovce a poznávám, že tady už jsem dnes byl a ve směru šipky jsem se drápal vzhůru k nástupu k ferratě Berchtesgadener Hochthron Klettersteig.

Zatáčím doprava a v dálce vidím to jediné hospodářské stavení, které jsem dnes od parkoviště až sem ke skále potkal.

Jsou tu zase zvířátka.

Před tím hospodářským stavením je pramen vody.

Hospodářské stavení, je zakreslené v mapách. Od chaty Stöhrhaus mi to sem trvalo asi hodinu a 10 minut. Chvilku pauzíruju a lovím kešku.

Pohled dolů do údolí: tam někde je parkoviště Rossboden, ale mezi stromy není vidět.

Ke stavení přišla další turistická dvojice. Pokračuju v sestupu do údolí.

Fotky z putování lesem sem nedávám, cestou nebylo nic zajímavého. Poslední pohled je na parkoviště Rossboden, kde svou dnešní túru končím. Od chaty Stöhrhaus mi to sem trvalo 2 hodiny a 25 minut.

Cesta Mittagsloch-Steig Berchtesgadener Hochthron je částečně zajištěná cesta ferratového typu, kde největší atrakcí je průlez jeskyní Mittagsloch. Jeskyně tvoří jen velice krátkou část – méně než 10 minut lezení. Celá cesta není lezecky těžká, obtížnost je označená jako Béčko a to souhlasí. Ale téměř hodinu se člověk pohybuje v terénu, kde by případné uklouznutí mohlo mít nepříjemné následky ve formě dlouhého pádu někam dolů. Z toho jen zhruba polovinu (30 minut) je k dispozici jistící ocelové lano, kde se dá jistit standardně pomocí ferratového setu.

K cestě jsem nenašel žádný topo obrázek. Cestu bych nedoporučoval začátečníkům, dětem a hlavně všem, komu nevyhovuje vzdušnost. Výhledy a fotky jsou tu parádní. Ale cesta není úplně bezpečná, stačí opravdu málo a může být nehoda. Určitě není dobrý nápad vyrazit na tuto cestu za mokra nebo sněhu.

Cestu Mittagsloch-Steig má smysl použít jako sestupovou variantu z vrcholu Berchtesgadener Hochthron například po dolezení ferraty Berchtesgadener Hochthron Klettersteig, jak jsem to dnes právě udělal. Tento celý okruh je trek na více než 7 hodin (průvodce uvádí 7,5 hodiny).

Nebo cestou Mittagsloch-Steig jít nahoru na chatu Stöhrhaus – cesta vzhůru je o něco jednodušší, protože člověk většinou moc neřeší, že by mohl uklouznout.

Cesta se dá vylézt bez ferratového vybavení, ale za sebe bych to nedoporučoval. Ještě víc bych doporučoval mít helmu, protože i malý kamínek kutálející se shora může být nebezpečný. A může ho uvolnit jiný člověk nebo nějaké zvíře.

Praktické informace

Obtížnost: B

Poznámka: popis cesty je shora dolů

Časová náročnost: 2,5 hodiny celá cesta od chaty na parkoviště, z toho asi 30 minut „ferrata“ s jistícím lanem

Cesta z parkoviště: přístup nahoru 2,5 až 3 hodiny turistickou cestou nebo 4,5 hodiny přes ferratu Berchtesgadener Hochthron Klettersteig, návrat 0 minut

Souřadnice ferraty: 47.692882882944154, 12.979954618214329

Parkování: 47.682836944153664, 13.014139360516733

Další informace: popis na bergsteigen.com