Berchtesgadener Hochthron Klettersteig – 2. část

V článku níže je druhá polovina fotek z lezení ferraty Berchtesgadener Hochthron Klettersteig, což je má první ferrata v německém Berchtesgadenlandu. V první části v předchozím článkui jsem popsal dvouhodinový nástup k začátku ferraty a pak lezení ferraty zhruba do její poloviny. Skončil jsem těsně nad „fotokoutkem“, tedy asi nejvíc fotogenickým místem ferraty. V obrázku se daná pasáž jmenuje Fotoquergang.

Povídání v prvním článku jsem skončil u této fotky, kdy jsem se ohlížel na přelezenou část nad „fotokoutkem“.

Při pohledu nahoru vidím před sebou dříve zmíněné lezce. Pomalu se k nim přibližuju.

Na přiblíženém záběru jsou lépe vidět.

Když se dívám do topo obrázku, po téhle zatáčce se přiblížím k nejtěžšímu místu ferraty, úseku obtížnosti C/D. Takové úseky jsou na ferratě zakreslené celkem tři a teď budou krátce po sobě.

Samotný vzdušný traverz doleva (fotka je ohlédnutí) už by měl být první úsek C/D.

Vidíte, že ta římsa není moc široká, ale v dobrých botách se stojí poměrně dobře. Skála není oklouzaná.

Ohlédnutí dolů na dosud přelezenou část ferraty.

Ocelové jistící lano ferraty není téměř vidět. Lezení není těžké, zato hodně vzdušné.

Vzhůru po kramlích, úsek obtížnosti C/D. Kramle a tyče jsou zabudované přesně jenom tam, kde se hodí, jinak se šlape na skálu.

Úseky C/D jsou tu v topo obrázku zakreslené dva za sebou. Prostě je tu potřeba chvíli lézt. Jen připomenu, že v barevném obrázku na ceduli na parkovišti Rossboden je v těchto místech nakreslené Déčko. Ale podle mého názoru bych to nechal v úrovni C/D.

Aspoň, že tady je teď stín.

Po vylezení ze dvou úseků C/D následuje odpočinkové Béčko.

Podle cedulky Latscheneck se opět lehce zorientuju v topo obrázku.

Následuje další, tedy třetí a poslední nejtěžší úsek C/D této ferraty.

Po jeho dolezení vydechnu a napiju se. Následuje choďák po široké polici.

Ocelové jistící lano končí ukotvené ve skále a půjdu pár metrů bez jištění.

Potkávám vrcholovou knížku. To obvykle značí, že se blížím ke konci ferraty.

Kousek za knížkou opět začíná ocelové jistící lano.

Ohlédnutí na právě přelezený lehčí úsek B.

Skupinu lezců nahoře před sebou pomaličku doháním.

Opět vidím červené šipečky upřesňující doporučený směr pohybu.

Lezení není těžké, jen už poměrně dlouhé. Ferrata na skále překonává celkem 400 výškových metrů.

Cedulka na skále avizuje úsek Výlezový komín, obtížnost C.

Lezení se mi tady moc líbí. Šlapu po skále a když by zrovna nebylo kam šlápnout, tak jsou přesně v tom místě kovové stupy, někdy kramle, tyče nebo stupátka jako v tomto případě.

Doprava vede slepá odbočka jístícího lana a dá se tam pohodlně odpočinout.

Ferrata pokračuje dále vzhůru.

Teď už choďák, obtížnost A/B.

Doháním lezce před sebou. Pro nohy se tu objevuje vícero stupaček – tipuju, že kvůli ochraně přírody.

Výmluvná cedulka, takže konec ferraty se asi opravdu blíží.

Ohlédnutí na lehkou pasáž.

Doháním skupinu lezců před sebou a míjím je přesně po skončení jistícího ocelového lana.

A konec jistícího ocelového lana je zde.

Ferratu Berchtesgadener Hochthron Klettersteig jsem vylezl za 1 hodinu a 40 minut, myslím tím od začátku ocelového jistícího lana. Průvodce píše údaj 2 hodiny, což odpovídá. Lezl jsem dneska sám, což znamená, že tempo jsem měl spíš rychlejší než kdyby nás bylo více.

Tady nad koncem ferraty není vrcholový kříž, jen zapíchnutá taková zrezlá tyč 🙂 Napravo v dálce je zřejmě vrchol Hochalpkopf (1886 metrů nad mořem).

Vlastní vrchol Berchtesgadener Hochthron s křížem je ještě o kousek dál (vlevo).

Sundávám ferratové vybavení a dělám fotky rozhledu.

Chata v dálce bude nejspíš Stöhrhaus. Tam by měla vést sestupová cesta z vrcholu.

Po pár minutách chůze pěšinou přicházím na vlastní vrchol Berchtesgadener Hochthron v nadmořské výšce 1972 metrů nad mořem.

Chvilku dávám pauzu u kříže (10 minut), zbaštím tyčinku, napiju se, dělám daší fotky.

A vyrážím směr chata Stöhrhaus.

Náhorní krajina je moc hezká, tamhle v rokli je dokonce starý sníh.

Hřebenová pěšina je jasně prošlapaná.

Ohlédnutí na vrchol Berchtesgadener Hochthron, odkud scházím.

Zhruba po 30 minutách od konce ferraty (s pauzou u kříže) přicházím k chatě Stöhrhaus.

Chata je otevřená, takže jdu dovnitř a chvíli posedím. Objednávám kafe a další pití. Tekutiny jsou potřeba, protože je dneska obrovské vedro, v údolí přes 30 stupňů, tady nahoře jen o maličko méně. Od parkoviště jsem na nohou asi 4,5 hodiny: z toho jsem 2 hodiny šlapal nástup do kopce, 15 minut pauzíroval pod ferratou, hodinu a 40 minut jsem lezl ferratu a pak cca 30 minut sem k chatě. Zpátky na parkoviště mám před sebou přibližně zase 3 hodiny.

Ferrata Berchtesgadener Hochthron Klettersteig se mi moc líbila. Nejvíc asi proto, že skála je hezky členitá, dobře se po ní leze a není vůbec oklouzaná. Trasování ocelového jistícího lana po skále a instalované kovové prvky, to celé mi přijde téměř dokonalé, nevím proč mě napadlo srovnání s umělou stěnou, kde stavěč šroubuje chyty a struktury s nějakou myšlenkou hezké cesty. Kovových prvků typu kramle tu není přehnaně moc, jak někdy na ferratách bývá. Kramle, tyče a stupátka jsou jenom tam, kde se opravdu hodí a využijí v daném konkrétním kroku. Opravdu mi přijde tahle ferrata výjimečně empaticky postavená s ohledem na lezecký pohyb.

Na ferratě není žádná atrakce typu lanový most, ale to nevadí, je na více místech docela vzdušná a po celou dobu je z ní perfektní výhled do krajiny. Pro úplné začátečníky bych jí úplně nedoporučoval, protože je potřeba určitá výdrž, ale pokud už někdo lezl aspoň 2-3 ferraty, tak asi nebude mít s lezením problém. Pro děti a menší postavy by tu nemusel být snad problém. Během lezení není žádná možnost únikového východu, je potřeba vylézt celou trasu až nahoru. Po cestě se dá na více místech pohodlně odpočinout, předběhnout nebo se nechat předběhnout. Doporučuji lézt spíš odpoledne, když je na ferratě víc stín, protože dopoledne je celá na přímém slunci.

Co týče obtížnosti, průvodce uvádí C/D, cedule na parkovišti má zakreslené dokonce úseky D. Podle mého názoru bych nechal hodnocení v úrovni C/D a řekl bych, že je to spíš lehčí C/D. Při lezení není nikde potřeba žádná velká síla nebo něco těžkého překont, jedině snad ta vzdušnost by mohla místy někomu vadit.

Délka lezení se může podle zdatnosti (a také podle případné nutnosti čekat) pohybovat kolem 2 hodin. Mně se jako jednotlivci povedla ferrata vylézt za 1 hodinu 40 minut, internetový průvodce tvrdí 2 hodiny a cedule u parkoviště avizuje 2,5 hodiny. Skála není oklouzaná, což přikládám celkově menší návštěvnosti než na některých ferratách jednoduše přístupných tzv. u parkoviště. Sem je totiž potřeba vylézt docela na kopec a nejde to nikudy moc zkrátit (jedině snad při vícedenním hřebenovém přechodu). Nástup od doporučeného parkoviště mi trval 2 hodiny (průvodce říká 2,5 hodiny), přímo z intravilánu obce to bude ještě více.

Sestup je možný čistě turistickou cestou (410/417 a pak 466) z chaty Stöhrhaus, ale nešel jsem po ní, takže nepotvrdím délku (mapa říká 2,5 hodiny). Zajímavější je sestup opět ferratou, která se jmenuje Mittagsloch-Steig Berchtesgadener Hochthron Klettersteig, resp. v dalším článku se dočtete, do jaké míry je to vůbec ferrata a jak riziková trasa to je. Jako upoutávku upozorním, že cestou Mittagsloch-Steig se leze skrz jeskyni 🙂