Berchtesgadener Hochthron Klettersteig – 1. část

Oblastí Berchtesgaden jsem v minulosti několikrát projel, ale nikdy jsem tu nebyl na horách. Berchtesgadenland patří k území Německa, je součástí spolkové země Bavorsko, ale je to takový úzký výběžek vnořený do území Rakouska. V nadcházejících třech dnech mám tady v plánu vylézt několik ferrat. První ferratou je Berchtesgadener Hochthron Klettersteig vedoucí právě na vrchol Berchtesgadener Hochthron. Pro sestup do údolí se chystám slézt po další ferratové cestě s názvem Mittagsloch-Steig. Celý tenhle okružní trek by měl podle průvodce zabrat minimálně 7,5 hodiny. Ale pojďme od začátku.

Ferrata Berchtesgadener Hochthron Klettersteig má v průvodci na internetu obtížnost C/D. Na ceduli na parkovišti jsou ve fotce zakreslená dvě Déčka a jeden úsek C/D, nicméně v textu pod fotkou se píše jen o obtížnosti C/D. Také se tu liší doba lezení: internetový průvodce tvrdí 2 hodiny, cedule uvádí 2,5 hodiny. Pojďte se podívat, jak jsem to viděl na vlastní oči.

Povídání o ferratě Berchtesgadener Hochthron Klettersteig začnu na doporučeném parkovišti v lokalitě Rossboden, kam jsem dojel úzkou asfaltkou z obce Marktschellenberg. Abych nebloudil, jel jsem podle navigace. Parkoviště Rossboden má relativně velkou kapacitu a je zdarma. Vzhledem k teplému počasí jsem hleděl zaparkovat auto co nejvíce ve stínu. Na kraji parkoviště je mapa a informační cedule k ferratě.

Vyrazil jsem podle turistické směrovky vzhůru do kopce cestou číslo 466. V mapě jsem viděl kromě cesty 466 ještě druhou alternativní cestu k začátku ferraty, ale nemám zkušenost, zda je v něčem výhodnější.

V jednom úseku probíhala lesní těžba a šlo se po rozbagrovaném terénu dost špatně. Ale většina cesty je pěkná lesní pěšina, jenom tedy hodně do kopce. Cestou jsem potkal i nějaká ta zvířátka 🙂

Přesně v souladu s mapou jsem viděl i pramen vody. Později jsem potkal ještě jeden. Nemám odvahu se na prameny spolehnout, proto s sebou táhnu hodně vody a mám dost těžký batoh. Během dne jsou tento týden teploty přes 30 stupňů.

Potkávám „vtipnou“ cedulku nabádající vykonat potřebu již tady v lesním porostu a nikoli výše na pastvině.

Když vylezu konečně z lesa, začínám vidět skalní masiv, ke kterému mířím.

Ohlédnutí do údolí Berchtesgadenu.

Přicházím k hospodářskému stavení, které je v mapě zakreslené. Vlastně jediná budova cestou od parkoviště až ke skále.

Podle šipky je k začátku ferraty ještě 25 minut.

Hned za budovou je druhý pramen vody, u kterého potkávám nějakou dvojici.

Značená cesta vede stále do kopce a teď přes suťovisko.

Ohlížím se zpět. Dvojice jde za mnou. V dáli na konci cesty je vidět střecha hospodářského stavení.

Směrovka mě utvrzuje, že jdu správně.

Tamhle někde na tom skalním masivu vede ferrata – ale nic konkrétního zatím nevidím.

Vyšlapaná cesta se místy ztrácí a špatně rozpoznává, ale potkávám další ukazatel.

Při ohlédnutí zpět zjišťuji, že ta dvojice za mnou již nejde. Podle mapy by mohli jít možná jinou cestou na vrchol Hochalpkopf nebo dolů do údolí nebo se vrátili.

Přibližuji se ke skále a vidím malou jeskyňku.

Jeskyňka nebos spíš taková schovka pod převisem je zakreslená i v topo obrázku ferraty. Průvodce i cedule na místě doporučuje tady obléknout výbavu a hlavně nasadit již teď helmu.

Před oblečením ferratového vybavení chvilku (15 minut) odpočívám na lavičce a svačím. Z parkoviště až sem mi to trvalo přesně 2 hodiny. V průvodci se uvádí nástupový čas 2,5 hodiny, což je asi realističtější – šel jsem sám a poměrně rychle. Podle mapy počítám, že nástupem jsem překonal 800 výškových metrů z úrovně 770 metrů nad mořem (parkoviště Rossboden) až sem k jeskyňce v úrovni 1570 metrů nad mořem.

Teď už s oblečenou ferratovou výbavou vyrážím k začátku ferraty.

Je to ještě pár metrů, přesně podle topo obrázku.

Nacházím začátek ocelového jistícího lana. Na zemi jsou nějaké staré koberce.

Fotím cedulku s názvem ferraty a vyrážím cvakat.

První úsek má podle topo obrázku obtížnost B/C.

Ohlédnutí dolů na začátek ferraty.

Skála je moc hezky členitá a leze se po ní příjemně.

Když se dívám na pokračování ferraty, tak to asi nebude moc těžké. Podle topo obrázku mají být nejtěžší úseky C/D někde až nad polovinou ferraty.

Tohle mi pořád přijde jako Béčkové lehké lezení.

Pokus o selfie 🙂 Nad helmou je vidět střecha toho hospodářského stavení, kolem kterého jsem přicházel.

Výhled do údolí je famózní. Něco z toho je Německo, ale území v pozadí je určitě Rakousko.

Další lezení je znatelně o trošku těžší, tipuju Céčko.

Pokračování ferraty je opět lehké. Když se dívám nahoru, skalní masiv je dost vysoký. Podle průvodce má ferrata trvat 2 hodiny.

Potkávám cedulku Gamsband a díky ní se dokážu zorientovat v topo obrázku. Takže před chvílí ten úsek s kramlemi byl Céčko, můj pocit odpovídal.

Nyní lezu lehký úsek obtížnosti A/B.

Na řadu přichází další Céčko, což mi potvrzuje cedulka Pfeiler.

Ferrata se mi zatím hodně líbí, při lezení se dá hezky lézt po skále, která je členitá a neoklouzaná. Celkově je tu málo železa, myslím tyče nebo kramle pro nohy, jsou jenom tam, kde jsou fakt potřeba.

Poměrně rychle nabírám lezením výšku.

Obtížnost lezení aktuálně kolem B/C nebo B. Náročné je spíš vydržet to teplo a přímé sluníčko.

Měl jsem před chvílí pocit, že jsem zaslechl hlasy nebo nějaké zvuky – a už mám vysvětlení – nahoře přede mnou leze skupinka lezců.

Začínám si všímat, že na skále jsou místy nakreslené červené šipečky. Tady je přece jasné, že se leze nahoru, tak proč šipka?

Ale asi mi začíná být význam červených šipek jasný. Tady v tomto konkrétním místě by se dalo lézt vzhůru jak vlevo tak vpravo od jistícího lana. Šipky doporučují lezení pouze vpravo – a ono to dává smysl: lezení napravo je tady opravdu jednodušší a vlastně mi to připomíná postavenou cestu na umělé stěně – myšlenka autora (ferraty) byla lézt vpravo.

Obtížnost lezení není těžká, kolem Béčka. Místy se dostávám konečně do stínu skalního masivu, což je příjemné. Z orientace celé skály plyne doporučení lézt tuto ferraty spíš v odpoledních hodinách, protože dopoledne sem svítí přímé slunce.

Blížím se do takového zářezu skály. V topo obrázku je nakreslená úzká roklina, německy Schlucht. Obrázek varuje, že tu může být starší sníh – dneska tu žádný sníh není.

Výlez do zářezu je B/C po kramlích.

Postup zářezem je lehký skoro choďák obtížnosti A.

Potkávám cedulku, která prosí lezce o lezení pouze po skále a po umělých prvcích, aby se neprohluboval erozí vytvořený zářez. S tím asi souvisí i ty červené šipky upřesňující směr lezení – cílem je zřejmě ochrana přírody.

O kousek dál jsou dřevěné schody.

Když se dívám nad sebe, vidím poměrně kolmou stěnu a napadá mě, že lezení bude asi o něco těžší než doposud.

Vylézám po kramlích vzhůru a nahoře vidím cedulku Fotoquergang. Podle topo obrázku to byl úsek obtížnosti C.

Následuje vzdušný traverz po úzké římse doleva. Už chápu ten název, tady se dají udělat hezké fotky. Obtížnost traverzu prý B.

Nemám s sebou žádného parťáka, takže aspoň pokus o selfie 🙂

Z fotokoutku jsem pokračoval úsekem C po kramlích vzhůru.

Další úsek je opět lehčí v položeném terénu, obtížnost A/B.

Fotek mám hodně a tak jsem rozdělil fotoseriál z ferraty na dvě části. Teď se nacházím zhruba v polovině lezení, tak si dovolím ukončit první část a odkázat na pokračování povídání ve 2. části o ferratě Berchtesgadener Hochthron Klettersteig.