Hochstuhl Klettersteig – 1. část – ferrata

Ferrata Hochstuhl Klettersteig vede na nejvyšší vrchol pohoří Karavanky (německy Karawanken), které se táhne na hranici mezi Rakouskem a Slovinskem. Vrchol Hochstuhl, slovinsky Stol, se nachází v nadmořské výšce 2237 metrů nad mořem a leží přesně na hraniční čáře. Ferrata vede z rakouské strany, tedy ze severu. Je to dlouhý trek, doporučuji plánovat ideálně na celý den. U řady ferrat komentuji, že je reálně možné je přelézt za kratší čas než uvádí průvodce, ale v tomto případě mám opačnou zkušenost, tedy že reálný trek trvá déle než údaj v průvodci.

Autem jsme dojeli do městečka Feistritz im Rosental a pokračovali úzkou asfaltovou cestou ještě téměř 9 kilometrů směrem do kopců. Z nadmořské výšky 500 m.n.m. jsme vyjeli až do úrovně 1150 metrů nad mořem, kde jsme zaparkovali na legálním parkovacím prostoru. Poslední jeden a půl kilometru už není cesta asfaltová, ale pouze lesní s řadou nerovností, takže s osobákem je potřeba jet velice opatrně, SUV by bylo vhodnější. Vykácená plocha pro parkování má docela kapacitu a o místo bych se nebál. Z parkoviště jsme vyrazili po lesní cestě dál do kopce. Autům zamezuje vjezd závora. Turistická trasa má číslo 603 a buď se dá jít po delší pohodlnější široké cestě pro auta nebo využívat příčné zkratky přes les, kdy se zkrátí obcházení serpentin, ale o to je terén prudší. Směrovky vzhůru ukazují na chatu Klagenfurter Hütte.

Zhruba po hodině přicházíme k rozcestníku, kde se směr na ferratu odděluje od turistické cesty na Klagenfurter Hütte.

Abychom se dostali ke skále, musíme překonat kamenné pole.

Raději jsme nasadili helmy, kdyby náhodou letěly nějaké kameny dolů.

Kamenné suťovisko jsme přešli asi za 15 minut, takže celkem po 75 minutách od parkoviště jsme u začátku samotné ferraty. Průvodce uvádí potřebný čas nástupu 1 hodinu. Asi by to šlo za hodinu stihnout, to znamená jít rychleji, než jsme šli, ale doporučuji šetřit síly, protože celý trek je opravdu dlouhý a nejde ho nijak zkrátit.

Ferrata začíná v nadmořské výšce asi 1530 metrů nad mořem, tedy už jsme od parkoviště (1150 m.n.m.) vyšlapali 400 výškových. Na vrchol nám zbývá už jen 700 výškových metrů 🙂

Oblékáme sedák, ferratový set a začínáme cvakat.

Ohlédnutí na údolí, odkud jsme přišli. Do nejbližší civilizace – tedy městečko Feistritz im Rosental – není ani vidět, přeci jenom se jelo autem docela dost dlouhou dobu lesem do kopce. V suťovisku vidíme přicházet jednoho člověka.

Skála je hezky strukturovaná, dobře se na ní stojí a navíc je tu i pár kramlí. Podle topo obrázku je obtížnost od začátku ferraty na úrovni A/B, B a B/C.

Ani mi to jako B/C nepřišlo, lezecky je to fakt lehké. Toho jednotlivce jsme pustili před sebe, přeci jen šel rychleji.

Aktuálně už jen obtížnost B a tím pádem máme to nejtěžší z celé ferraty – podle písmenek – za sebou. Zbytek je opravdu lehčí. Jediná náročnost tkví v délce celé ferraty a v neustálém stoupání.

O ferratě se píše, že byla postavená v letech 1966-67. Spodní pasáž byla později přestavěná, takže asi nelezeme úplně přesně historickou trasu.

Ve výhledu je zhruba uprostřed napravo vidět chata Klagenfurter Hütte, kolem které vede okružní návratová cesta z hřebene dolů.

Přicházíme k lavičce, která je zakreslená v topo obrázku. V reálu je to jenom prasklé prkno. Zajímavé, že kolem lavičky několik desítek metrů nevede jistící ocelové lano – což ničemu nevadí, terén je bezpečný, ale v obrázku se tváří lano nepřerušeně.

Lavička je v topo obrázku nakreslená zhruba ve třetině ferraty. Aktuálně lezeme asi půl hodiny – tak to mě naplňuje optimismem, že ferratu vylezeme rychleji (1,5h) než je v uvedeno v průvodci (2,5h). Dopředu prozradím, že obrázek proporčně vůbec neodpovídá a úvaha není správně – vrcholu dosáhneme za 3 hodiny od začátku.

Pokračujeme třeba také traverzem po lehce ujíždějícím terénu.

Opět pokračuje jistící ocelové lano.

Skála je velice příjemně členitá a lezecky je ferrata pořád lehká.

Ve výhledu (na louce mezi spodním a horním zalesněným terénem) Klagenfurter Hütte.

Ferrata neustále stoupá vzhůru.

Při plánování ferraty jsem hodně řešil dvě otázky: dostatečné množství tekutin s sebou a potom také oblečení. Předpověď totiž ukazuje teplotu na vrcholu Hochstuhl řádově o víc než 10 stupňů nižší než je dole v údolí. Navíc lezeme severní stranou, takže jsme zatím většinou ve stínu.

Terén ferraty se průběžně pořád mění: chvíli přímo po skále, místy po kamenité cestičce.

Výhled na Klagenfurter Hütte (i vlastně pohled dolů na suťovisko) potvrzuje, že nabíráme výšku.

Přicházíme k dřevěným žebříkům, které žebřík spíš už jen připomínají. Pohled na hodiny říká, že od začátku ferraty lezeme 90 minut. V topo obrázku jsou žebříky zakreslené zhruba někde ve dvou třetinách.

Pokračujeme dál a dál vzhůru, vrchol nahoře nevidíme, pořád je stále výš schovaný za dalšími skalami.

Traverzovací úsek mezi kosodřevinou.

Teď jsme dokonce šli kousek trošku dolů ze skalní špičky k dalšímu masivu.

A opět stoupáme vzhůru. Namísto červených značek jsou teď zelené.

Ocelové lano opět skončilo a jdeme pěšinou bez lana.

Při pohledu vzhůru stále není vidět vrchol.

Znovu se objevilo ocelové jistící lano.

Opět slezeme několik kroků dolů, abychom po pár metrech pokračovali ve stoupání.

Ocelové lano opět končí.

A stoupání vzhůru po schodech ve skále je bez jistícího lana.

Ohlédnutí na slézací pasáž.

Vpravo v dáli je vidět Klagenfurter Hütte – takový referenční bod :-). Teď už jsme určitě ve vyšší poloze než je chata.

Jak jsem psal výše, úsek bez jistícího lana.

A opět s pomocí lana stoupání zářezem vzhůru.

Prostředí se lehce proměnilo – už tu není žádná vzrostlá vegetace, žádné stromy ani zakrslé.

Rozhled je parádní.

Pokus o selfie 🙂

Nadále stoupáme výš, pro srovnání vpravo referenční bod Klagenfurter Hütte.

Ještě stále je místy k dispozici jistící ocelové lano, ale není úplně nutné – terén je v pohodě, nehrozí pád do hlubin, je to téměř turistická cesta.

Potkáváme vrcholovou knížku, což podle topo obrázku znamená, že se přibližujeme ke konci ferraty.

Zpětný pohled do údolí potvrzuje, že jsme hodně nastoupali.

Pro srovnání opět referenční bod Klagenfurter Hütte.

V topo obrázku to vypadá, že krátce po vrcholové knize ferrata, resp. ocelové jistící lano končí, ale ve skutečnosti šlapeme podél lana dál a dál.

Vrchol stále v nedohlednu.

Jistící ocelové lano ferraty končí a prozradím, že tady teď už definitivně. Od začátku ferraty (resp. od začátku ocelového lana) uplynuly dvě a půl hodiny. Možná právě proto je tento údaj uvedený jako čas pro lezení ferraty. Nicméně nejsme ještě na vrcholu Hochstuhl.

Ještě poslední ohlédnutí na konec ocelového lana ferraty.

Postupujeme pěšinou, která se klikatí vzhůru do kopce a místy po kamení docela klouže.

Neustále vzhůru a vrchol stále v nedohlednu.

Ve výhledu jižním a jihozápadním směrem je území Slovinska. Vlastně hranice mezi Rakouskem a Slovinskem jde tady přímo po hřebenu a vrchol Hochstuhl by měl být přímo na „čáře“.

Severním směrem je údolí, ze které jsme přišli.

Kamenitá, respektive písčitá cesta stoupá stále vzhůru.

Konečně rozcestník. Ukazuje směrem na vrchol Hochstuhl (slovinsky Stol), jenom na něm není napsáno, jak ještě daleko 🙂

Přes hřeben aktuálně prochází mraky, takže chvilkami jsme trošku v mlze a není tak perfektní výhled.

Jižním nebo spíš jihovýchodním směrem je vrchol Mali Stol (2187 m.n.m.), kde je chata Prešernova koča. Tam ale nepůjdeme.

Konečně vidíme vrcholový kříž. Počkat – to je divné – terén pokračuje stále vzhůru – takže to není „vrcholový kříž“.

Teprve o kousek dál je skutečný vrchol Hochstuhl. Nadmořská výška 2237 metrů nad mořem. Hranice mezi Rakouskem a Slovinskem. Nejvyšší bod místního pohoří Karavanky. Vrcholová knížka a vpravo geodetický patník.

Od začátku ferraty (od začátku ocelového lana) uplynuly přesně tři hodiny. Tedy podél lana jsme cvakali 2,5 hodiny a pak šli ještě 30 minut do kopce pěšinou bez lana. Oblékáme bundy, protože je tu docela zima. Svačíme, fotíme, lovím kešku. Pauza téměř půl hodiny, než se vydáme na sestupovou cestu, která se ukáže jako docela náročná. Pokračování povídání o sestupu z ferraty Hochstuhl Klettersteig najdete v dalším článku.

Samotná ferrata Hochstuhl Klettersteig nebyla lezecky nijak náročná, nikde nebyl žádný složitý či těžký krok nebo nebezpečný terén. Jenom je to vydatné stoupání neustále vzhůru. Z ferraty nikde nebyla žádná odbočka a možnost úniku. Za celou dobu jsme zatím potkali jediného člověka. Obtížnost B/C asi odpovídá, většinou je to ale lehčí, tedy B nebo A/B.