Hochstuhl Klettersteig – 2. část – sestup

V první části povídání o ferratě Hochstuhl Klettersteig v rakouském pohoří Karawanken najdete hromadu fotek od úplného začátku ferraty až na vrchol. V této druhé části je k vidění série fotek ze sestupové cesty, která je v jistém ohledu náročnější než výstup ferratou na vrchol Hochstuhl. První díl skončil v okamžiku dolezení na vrchol v nadmořské výšce 2237 metrů nad mořem.

Ještě než se vydáme směrem dolů, nabízím fotky rozhledu z vrcholu. Strávili jsme tady odpočinkem téměř půl hodiny díky focení, svačině a lovení kešky. Uklidili jsme také ferratové vybavení včetně helmy, nemělo by už být potřeba.

Takže výhledy: jižním směrem je vidět vrchol Mali Stol (2187 m.n.m.), kde je chata Prešernova koča.

Severním směrem je Rakousko a je to směr, ze kterého jsme přišli a kam se budeme vracet. Ferrata je někde vlevo pod námi. Návratová cesta povede vpravo kolem chaty Klagenfurter Hütte – chata je u pravého okraje fotky.

Až tady na vrcholu potkáváme několik lidí, turistů. Během celé ferraty jsme potkali pouze jednoho lezce, kterého jsme pustili před sebe někde hned u začátku.

Tohle místo mi přišlo skutečně nejvyšší.

A tady další asi geodetický bod.

Výhled jihozápadním směrem na Slovinsko.

Po přiblížení záběru zjišťuji, že to jezero je Bled – s charakteristickým ostrůvkem s kostelíkem uprostřed.

Pomaličku vrchol Hochstuhl opouštíme, takže poslední fotky ohlédnutí.

Dolů jdeme turistickou pěšinou. Je tu dost zima, fouká, máme na sobě všechny vrstvy oblečení, které máme s sebou.

Rozcestník po deseti minutách chůze.

Cesta nyní vede hezkým „golfovým“ trávníčkem, paráda.

Bohužel zelený koberec byl poměrně krátký, objevuje se suť a zřejmě nastane avizované peklo. Proti nám vylézají ze suťoviska lidé s batohama a hodně hlasitě si stěžují (nechci přímo říkat, že nadávají). My zatím netušíme proč.

Cesta je kamenitá, klikatá, nepřekvapuje.

Ovšem výhled na kamenné moře nevěští zlepšení.

Kamínky pod nohama začínají ujíždět.

Pod nohama ujíždí už všechno – malé kamínky, velké kameny, je to jedno.

Tohle je fakt pekelná cesta. Člověk je rád, když se povede stoupnout na něco, co neujíždí.

Značka na kameni – překvapuje mě, že je vůbec vidět. Předpokládám, že každou sezónu (nebo možná i častěji) značky znovu vyznačují.

Klesáme dolů, nohy pořád kloužou, je to velice nepříjemné. Už chápu, proč ti protijdoucí turisté nadávali.

Ohlédnutí zpět: tohle už jsme sešli kamenným mořem dolů.

Kolem dokola skály a pod nimi nekonečné množství kamenů.

Uprostřed kotliny konečně trošku zelené vegetace.

Přicházíme ke křižovatce. Budeme pokračovat ve směru na chatu Klagenfurter Hütte, tedy na rakouskou stranu. Kromě Klagenfurter Hütte a směru nahoru na Hochstuhl/Stol (odkud jsme přišli) je tu ještě třetí cesta vedoucí dolů do Slovinska.

Naše cesta pokračuje po kamenech, ale už je trošku příjemnější než to šílené moře. Mimochodem, překonání samotného kamenného moře nám zabralo přes 45 minut.

Při ohlédnutí je tam ta cesta i trošku vidět. Už bych to znovu jít nechtěl.

Naše pěšina už se o dost vylepšila.

Opět kousek stoupáme po skále vzhůru, abychom překonali hřeben na druhou stranu.

Za hřebenem je krajina už víc zelená, ale očekávanou chatu Klagenfurter Hütte stále ještě nevidíme.

Rozcestník označuje křižovatku, kde jedna z cest pokračuje dál východně po hřebenu.

Po chvíli přicházíme k další křižovatce cest.

Naproti už vidíme chatu Klagenfurter Hütte. Jen budeme muset překonat další klesání po kamenité cestě.

Při pohledu doleva vidíme masiv Hochstuhl – někde tam je ten vrchol, jen teď není vidět, který bod je ten nejvyšší. Zkratku suťoviskem nevolíme, už máme kamenného moře dost 🙂 Budeme pokračovat po vyznačené cestě číslo 665.

Na první pohled vypadala cesta 665 dobře, ale místy opět kloužeme po kamení.

Nástupová cesta k ferratě přes suťovisko, resp. ferrata je na skalním masivu hodně, hodně vpravo na fotce – ani vlastně není dobře vidět.

Na sestupové cestě je i kousek s ocelovým lanem k přidržení.

Výhled na vrchol Hochstuhl.

Zhruba po dvou hodinách sestupování z vrcholu Hochstuhl jsme došli k chatě Klagenfurter Hütte. Chata je otevřená denně kromě pondělí. Dnes je samozřejmě pondělí, takže nic 🙂

Odsud k parkovišti vede cesta pro auta, takže už by to mělo být pohodlnější.

Ohlédnutí: vlevo vede diagonálně sestupová cesta, kterou jsme teď přišli.

Kolem nás jsou pastviny, zurčí potůček. V mapě jsou zakreslené příčné zkratky zatáček serpentin, ale ve skutečnosti jsou tu zábrany a cedulky, že z důvodu ničení vegetace se má jít výhradně po velké cestě pro auta.

Po půlhodině od chaty Klagenfurter Hütte (tedy 2,5 hodiny sestupování od vrcholu) docházíme ke křižovatce cest, kde jsme již ráno byli – z tohoto místa jsme šli na začátku treku přes kamenné pole k začátku jistícího ocelového lana ferraty Hochstuhl Klettersteig.

Ferrata Hochstuhl Klettersteig vede po té skále s vegetací – uprostřed fotky.

Dále pokračujeme cestou, kterou už známe z rána. Snažíme se jít rychle z kopce, co to jde. Od vrcholu Hochstuhl přicházíme k parkovišti po 3 hodinách a 15 minutách a to jsme se nikde zbytečně nezdržovali. Sestupový čas uvedený v průvodci na bergsteigen.com 2,5 hodiny mi přijde příliš utažený – asi by se to teoreticky dalo stihnout, ale za cenu hodně rychlého pohybu, nejspíš i běžení.

Z parkoviště jsme jeli autem nejprve opět velice pomalu po nezpevněné lesní cestě a později opět pomalu po asfaltce s výtluky. Překvapilo nás stádo krav, které pastevci s velkým úsilím hnali vzhůru. Z rozhovoru jsme pochopili, že dopoledne se krávy rozhodly neplánovaně samovolně sejít z hor dolů… Musím říct, že při procházení stáda jsem neměl dobrý pocit, hlavně, když některá z krav drcla do auta (je to fakt hmota) a jiné začaly olizovat okýnka…

Trek s ferratou Hochstuhl Klettersteig je lepší plánovat na celý den. Nám to zabralo od auta k autu přes 8 hodin. Z toho jsme 75 minut šli k začátku vlastní ferraty a podél ocelového jistícího lana jsme cvakali 2,5 hodiny. Pak jsme ještě šli půl hodiny cestu na vrchol Hochstuhl. Po půlhodinové přestávce na vrcholu nám sestupová cesta trvala 3 hodiny a 15 minut. Zajímavé je, že průvodce bergsteigen.com uvádí časy nástupu a sestupu kratší, aspoň délku samotné ferraty máme stejnou:

nástup: bergsteigen 60 minut, naše zkušenost 75 minut

ferrata: 2,5 hodiny

od ferraty k vrcholu: bergsteigen neuvádí v záhlaví, naše zkušenost 30 minut

sestup: bergsteigen 2,5 hodiny, naše zkušenost 3 hodiny 15 minut

celkem trek: bergsteigen 6 hodin, naše zkušenost 8 hodin 15 minut (včetně 30 min. přestávky na vrcholu)

Samotná ferrata Hochstuhl Klettersteig není lezecky nijak náročná, nikde nebyl žádný složitý či těžký krok nebo nebezpečný terén. Z ferraty nikde není žádná odbočka a možnost úniku, nejde jí zkrátit. Kdyby se potkalo více lezců (i třeba v protisměru), není problém se téměř kdekoliv vyhnout a na hodně místech lze pohodlně odpočívat. Celková obtížnost ferraty B/C asi odpovídá, převážná většina trasy je ale lehčí, tedy B nebo A/B. Ferrata je (z pohledu lezení) vhodná i pro začátečníky a děti. Ještě upozorním, že topo obrázek proporčně úplně neodpovídá, ale určitě se dá orientovat podle časových údajů a podle mapy.

Co je na celém treku náročné, je celková délka a výšlap výškových metrů nahoru a dolů. A nejtěžší, řekl bych skoro i nebezpečné, je asi 45 minutové sestupování kamenným mořem, kde to pod nohama všechno ujíždí. Někdo v recenzích psal, že kdyby to věděl, tak by raději sestupoval po ferratě zpět – jen by bylo škoda jít stejnou cestou dvakrát. Kromě toho kamenného moře je sestupová cesta hezká. Vlastní ferrata tvoří téměř polovinu celého treku. Z ferraty i z vrcholu jsou nádherné výhledy. Kdo má rád ticho a klid skalních hřebenů, tak se mu to bude hodně líbit. Vzhledem k náročnosti (časová délka i potřebná vytrvalost) tu zřejmě není tak přelidněno jako na krátkých ferratách typu „pár metrů od parkoviště“.

Parkování je zdarma na velké parkovací ploše. Příjezdová cesta (autem) z údolí je relativně dlouhá a částečně nezpevněná, lepší by bylo SUV. Pro orientaci je dobré mít mapu offline nebo vytištěnou, protože v údolí (a místy i na kopcích) není mobilní signál.