Heli Kraft Klettersteig Hochkar

Ferrata Heli Kraft Klettersteig se nachází v nadmořské výšce 1700 metrů nad mořem v lyžařském středisku Hochkar. Jde o dlouhý traverz po skalní stěně se třemi lanovými mosty během lezení. Největším lákadlem této ferraty je žebřík z ocelových lan u nástupu do ferraty, který se konstrukcí hodně podobá tomu známému žebříku z ferraty Intersport Donnerkogel. Jenom není v takové výšce, ale přesto je lezení po něm výzvou třeba i proto, že se dost houpe. Obtížnost celé ferraty je označená Céčkem a měla se dát přelézt za hodinu. K tomu je ale potřeba připočíst čas na nástup a sestup, ale pojďme od začátku. Nejdříve aktuální topo obrázek ferraty. Začíná se vpravo a leze se směrem doleva.

Parkování je doporučené na parkovišti u spodní stanice lanovky Hochkarbahn. Je to nejvýše položené parkoviště v lyžařském areálu Hochkar. Silnice sem vede z obce Lassing a podléhá mýtu. V létě se asi neplatí mýto v mýtné bráně na začátku silnice, ale za to je zpoplatněné jakékoliv parkování a dohlíží se to zřejmě kamerovým systémem. Jít pěšky tohle nedává smysl, překonává se výškový rozdíl z úrovně 700 metrů nad mořem do výška 1500 m.n.m. (parkoviště).

Rozcestník na parkovišti již ukazuje směr na ferratu Heli Kraft Klettesteig.

Přístupová cesta vede nejprve po šotolinové cestě pro auta. Bylo potřeba projít brankou do prostoru pro zvířata hlídaného elektrickým ohradníkem.

Lyžařské středisko nevypadá tak romanticky jako v zimě.

Směr k ferratě ukazují šipky.

Cestička se zužuje.

Pohledu nahoru: ferrata je na skalní stěně, poleze se zprava doleva.

Přicházím k suťovisku.

Ferrata začíná nahoře pod skálou. Nechce se mi stoupat suťoviskem, protože kameny prokluzují, volím vyšlapanou cestičku vpravo.

Konečně potkávám někoho živého 🙂

Už vidím ocelový žebřík, symbol začátku ferraty. Cestu ukazují i červené značky a šipky.

Ohlédnutí přes suťovisko dolů na parkoviště, odkud jsem vyrážel. Nástup trval půl hodiny a překonal jsem 200 výškových metrů (z 1500 m.n.m. do úrovně 1700 m.n.m.).

A tady už je začátek ferraty. Jedna varianta je lézt po žebříku, který přibyl na ferratě na podzim 2017.

Jinak druhá varianta začátku (ta původní z doby, kdy ještě nebyl žebřík) je rovnou po tyčkách a kramlích na skále. V topo obrázku je obtížnost na skále Céčko. Podle mého názoru férové Céčko a přišlo mi to jako nejtěžší místo celé ferraty. V průvodci píšou, že skála v tomto místě bývá často mokrá a proto kluzká. Dneska je tu sucho, ale i tak dal nástup zabrat.

Začátek variantou po žebříku je podle topo obrázku lehčí než po skále. Žebřík je označen obtížností B.

Podle všeho je konstrukce velice podobná žebříku na populární ferratě Intersport Donnerkogel.

Délku žebříku jsem nikde nenašel a nenapadlo mě při lezení změřit.

Detail ukotvení spodního konce žebříku.

Cvakat karabiny se dají na obou stranách, čas od času je potřeba přeckvanout v místě svislého ukotvení.

Žebřík se trochu houpe, ale to je v pohodě. Kromě toho se ale lehce naklání doleva, což je docela nepříjemné, protože to vyvolává pocit, že člověk spadne vlevo.

Jednotlivé kroky na žebříku jsou pořád stejné, rozestupy mezi stupni jsou konstantní.

Pohled na původní začátek po skále – jsou vidět tyčky a hlavně ocelové jistící lano.

Přibližuji se ke skále, žebřík se houpe pořád stejně a stále se naklání vlevo.

Na skále je zavěšený hranol a slouží pro nohy při lezení po skále. Houpe se jen lehce 🙂

Ohlédnutí dolů. Náklon žebříku je na fotce trošku vidět.

Už budu téměř na konci žebříku.

Varianta po skále – v traverzu se šlape po kramlích tvaru U.

A pod žebříkem je zmíněný zavěšený hranol.

Moje hodnocení je, že žebřík je asi o trošku lehčí na lezení (menší námaha na ruce), ale je výrazně vzdušnější, houpací a naklání se. Takže kdo to nemá rád, zvolí klasické lezení po skále, ale ruce si máknou o trošku víc.

Po dolezení žebříku se obě varianty začátku ferraty spojují.

Ohlédnutí na přelezený žebřík.

Ferrata pokračuje úsekem obtížnosti C po tyčkách a kramlích.

Omlouvám se za více fotek ohlédnutí na žebřík, ale je to největší atrakce této ferraty 🙂

Místy se šlape i po skále, která je hezky členitá.

Přelézá se za hranu doleva, chvíli bude dokonce stín.

Spousta kramlí a tyček.

Pohled doleva, kde ferrata bude pokračovat, ale zatím ještě lezu nahoru na této stěně.

Protože lezu sám, snažím se lézt efektivně a dělat co nejméně zbytečných kroků.

A při tom lezení „na co nejméně kroků“ mi to začíná připomínat lezení na umělé stěně nebo jinými slovy, že ty umělé stupy (tyčky a kramle) jsou udělané přesně tam, kam by ta patřičná noha stoupla, a přitom na nejmenší nezbytný počet umělých stupů. Náročnost lezení je podle topo obrázku Céčko, později nahoře má být jen B/C. Ale kroky jsou relativně dlouhé.

Autoři ferraty protáhnou lezce pěkně klikatým způsobem po celé skalní stěně, aby trasa byla co nejdelší a přitom prošla všechny zajímavé úseky a místa. Určitě to není jen „nejkratší způsob“ překonání skály.

Po přelezení celé skalní stěny se pokračuje lehkým traverzem na protilehlou skálu, obtížnost A. Uběhlo asi 20 minut od začátku lezení ferraty, což je tedy časově asi jedna třetina celé ferraty.

Přelezená stěna z odstupu. Nástupový žebřík je někde vpravo dole pod skálou.

Tady je žebřík lépe vidět po přiblížení.

Tarverz pokračuje po skále dál. V tomto místě se odpojuje „nouzový“ východ s obtížností A/B směrem dolů zpět do suťoviska k žebříku. Podle mého názoru, kdo dolezl sem, doleze i zbývající část ferraty. Časově zbývají asi dvě třetiny.

Místy se šlape na skálu, místy na umělý stup formou kramle nebo tyčky.

Opět pohled na žebřík 🙂

Stupů pro nohy je tak „akorát“, topo obrázek uvádí Béčko. Později mi přijde, že je stupů spíš ještě méně.

Blížím se k prvnímu lanovému mostu.

Most tvoří tři lana: jedno pro nohy, dvě pro ruce a jištění – vlevo a vpravo.

Most se téměř nehoupe, přelez v pohodě.

Vrcholová knížka.

Traverz po skalní stěně pokračuje dál ve stejné výšce.

Někde tyčky pro nohy, občas kramle tvaru U, někdy odšlap na skálu.

Druhý lanový most přede mnou.

Konstrukce ze dvou lan: jedno pro nohy, druhé pro ruce a jištění.

Most není moc dlouhý, lana jsou docela napnutá, přelez v pohodě.

Za mostem se pokračuje v traverzu: nohama se chvíli odšlapuje jen na skálu. Topo obrázek říká obtížnost C.

Lezení traverzu je pořád takové monotónně stejné.

Ty střechy budov jsou hotely, restaurace a lanovky u parkoviště.

Podle topo obrázku je pode mnou lezecká oblast: Klettergarten.

Jen by mě nenapadlo, že tu budou navrtané umělé chyty do skály. Ale nevidím to poprvé.

Nahoře v linii ferraty mají udělané řetězy pro vytvoření štandu. Ferrata má tady obtížnost B a kousek A.

Blížím se ke třetímu lanovému mostu, podle topo obrázku se jde k mostu kousek dolů obtížností C – ani mi nepřijde.

Opět konstrukce mostu ze dvou lan.

Délkově most velice krátký, lana napnutá.

Traverz pokračuje lehčím lezením.

A objevil se vrcholový kříž.

Kříž znamená konec ferraty Heli Kraft Klettersteig. Od začátku lezení mi to trvalo 50 minut, průvodce uvádí 60 minut.

Pod křížem je lavička s perfektním výhledem. Usedám a svačím.

Sestupová cesta vede přes kosodřevinu na jednu ze sjezdovek a podle červených značek se dojde k parkovišti.

Charakter sestupové cesty se mění z kamenité na hezkou trávu a opět na šotolinu.

Už se blížím k parkovišti, ještě prolézt brankou ohradníku pro zvěř.

Parkovné jsem na začátku zaplatil podle instrukcí na značce přes QR odkaz na internetu. Cena byla 10 EUR za celý den.

Následující fotka je udělaná později ze silnice. Ferrata vede na skále zprava doleva, nástupový žebřík je pod vystouplou skálou zhruba uprostřed fotky. Tří zářezy ve skále pak jsou místa, kde je na ferratě lanový most: první zprava nejdelší, pak dva kratší.

Ferrata Heli Kraft Klettersteig je traverzová ferrata po skále v lyžařském středisku Hochkar. Nadmořská výška 1700 metrů nad mořem by měla znamenat o něco chladnější teplotu než dole v údolí, ale sluníčko tu svítí stejně prudce – většina skály je na slunci. Nezapomeňte dostatek tekutin. Ferrata je relativně vzdušná, nohama se šlape hodně po skále, místy na umělé stupy formou tyčí nebo kramlí. Lezení traverzu je takové monotonní. Naštěstí jsou součástí ferraty tři lanové mosty: jeden delší postavený ze tří lan a dva kratší mosty dvoulanové. Největší atrakcí (od roku 2017) je dlouhý nástupový žebřík podobné konstrukce jako na ferratě Intersport Donnerkogel. Kdo nechce po žebříku, může lézt původním začátkem rovnou po skále, ale je to o malinko těžší.

Celková obtížnost ferraty je značená písmenem C a Céčkových úseků je více. Samotný žebřík bych za Céčko nepovažoval, přijde mi lehčí, i když se trochu naklání doleva a samozřejmě se při lezení houpe 🙂 Těžší je skalní začátek (při vynechání žebříku), lezení po skalní stěně nad žebříkem a i později je občas těžší místo. Ferratu bych doporučoval spíš zkušenějším lezcům. U začátečníků nebo dětí bych očekával potřebu delšího času na přelez. To by ale neměl být problém, protože ferratu jde přelézt za 50 až 60 minut. Příjemný je i nástup – tedy jen časově (30 minut). Strmá cesta zvláště suťoviskem pak pod skálou a žebříkem je vydatná. Sestup 30 minut je rychlý. Jako nevýhodu může někdo vidět nutnost platit parkování (nebo mýto na silnici) a také relativně dlouhou cestu autem na parkoviště v lyžařském středisku.