Geosteig Klettersteig Silberreith Johnsbach

Tuhle ferratu jsem si naplánoval jako první při letošním červnovém výletu do Rakouska. Nachází se v národním parku Gesäuse u obce Johnsbach. Obtížnost je C kvůli jedinému Céčkovému úseku, ale reálně je ferrata lehčí B/C nebo spíš jenom B. Trasa ferraty vede vertikálně vzhůru po hřbetu skály a překonává více než 400 výškových metrů. Přišla mi jako vhodná na rozlezení. Na ferratě není podle topo obrázku žádný most nebo jiná atrakce.

Doporučené parkování není u nástupu ferraty, ale v obci Johnsbach na velkém parkovišti u hospody. Na fotce pohled na skálu z parkoviště. Ferrata vede po hřbetu zleva z údolí diagonálně doprava nahoru.

Z parkoviště vyrážím po malé pěšince vlevo od silnice. Na silnici není velký provoz, protože v obci Johnsbach silnice končí, nikam dál kromě místních stavení nevede.

Po 10 minutách jsem u skály se silničním tunýlkem. Ferrata Geosteig Klettersteig Silberreith začíná za tunýlkem, nástup vede doprava.

Vlevo od tunýlku přes potok vede lanový most, který je součástí menšího ferratového parku – bohužel podle dostupných informací je soukromý a placený, je tam cedulka „zákaz vstupu“ a některá lana jsou podle recenzí ve špatném stavu, takže to nechávám bez povšimnutí.

Prošel jsem tunýlkem a po 100 metrech nacházím cedulku k nástupu na zamýšlenou ferratu Geosteig Klettersteig Silberreith.

Ferratu je možné lézt pouze od května do konce října a ještě je tu časové omezení 7-19 hodin, resp. nezačínat lezení hodinu před setměním. Je to z důvodu ochrany přírody, protože se nacházíme v národním parku Gesäuse.

Cestička stoupá od silnice lesním terénem klikatě strmě vzhůru. Po dalších 10 minutách (celkem cca 20 minut z parkoviště) jsem u začátku jistícího ocelového lana.

Jsou tu zopakovaná pravidla lezení této ferraty.

Vyrážím cvakat.

Lezení není těžké.

Choďákové úseky obtížnosti A.

Jsem rád, když vlezu do stínu, protože je strašné horko.

Výhled na obec Johnsbach a parkoviště.

Lezení není těžké, skála je hodně členitá, dá se dobře stoupat nohama.

Céčkový úsek jsem přelezl, ani jsem si to pořádně neuvědomil. Určitě spíš lehčí.

Výhled přes údolí na protější kopce. Zmiňovaný soukromý ferratový park by měl být na levé menší skále.

Výhled severním směrem je famózní.

Lezení není těžké, ale namáhavé je, protože neustále nabírám výšku.

Výhled na příjezdovou silnici ze severu do obce Johnsbach.

Ohlédnutí na nástupní místo: začínalo se u té silnice. Možná tam rozpoznáte zaparkované auto, resp. dvě. Podle průvodce k ferratě se tam parkovat nemá.

Příroda a okolí je tu parádní.

Neustále lezu výš a výš.

Na skále jsou značky úseků ferraty od 1 do 6. Číslo 2 tedy znamená, že mám odlezeno zhruba třetinu.

Výhledy se opakují, jen jsou z vyšší výšky 🙂

Ferrata je opravdu nenáročná co se týče lezení.

Cestou potkávám několik naučných cedulek ke geologické minulosti.

Okolní příroda je parádní.

Ohlédnutí na již vylezenou část.

Nadmořská výška stále roste. Ferrata vede z úrovně 750 metrů nad mořem do výšky 1150 m.n.m.

Tohle je asi nejhezčí výhled.

Čím výš na ferratě, tím lehčí lezení a větší choďák.

Přesto si myslím, že autoři ferraty si s vybudováním dali práci a dost si vlastně vyhráli – tady třeba vede ocelové lano hodně na hraně skály – nic nebezpečného – ale autoři vedou lezce hezky co nejvíc zajímavými místy.

Orietační bod ferraty číslo 4, tedy dvě třetiny za mnou.

Je tu vyhlídkové místo – ocelové jistící lano odbočuje pár metrů doleva na pohodlný balkón, vhodný k pauze. Šel jsem tam odlovit kešku.

Lezení je lehké, náročnost tkví v neustálém stoupání.

Vždycky si na ferratách fotím místa, kde lano vede skrz kameny nebo stromy a pařezy, jako třeba zde.

Je tu fakt krásně.

Tenhle výhled se neomrzí.

Od začátku lezení ferraty (od začátku ocelového lana) uplynula hodina a dvacet minut. Podle průvodce by lezení mělo trvat dvě a čtvrt hodiny.

Lano opět vede skrz strom 🙂

Vidím kříž, že by už vrcholový? Nějak brzy.

Ano, je to vrcholový kříž a konec ferraty. Lehce mě překvapuje rozdíl časové náročnosti: průvodce uvádí 2:15, mně to trvalo 90 minut. Ale je pravda, že jsem nikoho nepotkal, nikdo nezdržoval, jdu sám, ale na druhou stranu hodně fotím a zastavoval jsem v tomhle vedru pro nadechnutí a pití, protože je to opravdu krpál.

Dělám pár fotek z vrcholu a pokračuji dál.

Míjím vrcholovou knížku a slézám pár metrů podél jistícího lana směrem dolů ze skály.

Ocelové lano u prvního stromu končí.

A následuje sestup lesní pěšinou po červené značce.

V jednom místě je cestička úzká a je tu i ocelové lano na přichycení, ale valná většina cesty je pohodlná.

Odbočka k vyhlídkové lavičce.

Poslední část vede kolem louky (nebo přes louku) dolů do údolí. Sluníčko mi dělá problém, zapomněl jsem totiž opalovák.

Úplně poslední část se jde po silnici, ale provoz tu téměř není žádný.

Od vrcholového kříže k parkovišti mi cesta trvala 40 minut. U parkoviště jsem se zastavil v hospodě Gasthof Donner na kávu: obsluha je rychlá, kafe perfektní, platit se dá pouze hotově.

Poslední fotka od hospody (parkoviště) na kopec, kam jsem dnes vylezl.

Ferrata Geosteig Klettersteig Silberreith Johnsbach je lehčí ferrata v nádherné přírodě s famózními výhledy na národní park Gesäuse. Průvodce uvádí obtížnost C, za sebe bych to snížil na B/C nebo i něco jako B+. Ferratu doporučuji začátečníkům i dětem, není na ní nic složitého nebo nebezpečného. Je potřeba mít dobrá kolena, stoupá se neustále vzhůru, co krok to „schod“ nahoru. Celkem se vystoupá 400 výškových metrů, které se pak sejdou sestupovou lesní cestou dolů. Časová náročnost ferraty je někde mezi 90 a 135 minutami, asi záleží na velikosti skupiny a času pro odpočinek a rozhlížení. Nástup mi trval 20 minut (průvodce říká 15), sestup zabral 40 minut (průvodce 45).

Parkoviště u hospody (přímo v obci) je docela velké a zadarmo. U silničního tunýlku (skrz skálu) se parkovat prý nemá. Nenapadá mě žádná nevýhoda ferraty, snad jen dneska přílišné vedro, takže dostatek tekutin s sebou. Lezení je částečně ve stínu stromů.