Eckkamm Klettersteig Huben

Po ranním přelezu těžší ferraty Reinhard Schiestl Klettersteig D jsem se vydal podívat na ferratu Eckkamm Klettersteig, o které se píše, že je vhodná pro děti a začátečníky. Nachází se také v Ötztalském údolí a to na kopci nad obcí Huben a má mít obtížnost B/C. Podle dostupných informací byla postavená a otevřená v létě roku 2024.

Z parkoviště vyrážím vzhůru do kopce. Dá se jít po široké cestě pro auta (celkově delší, ale pozvolnější stoupání) nebo po rychlejší úzké lesní pěšině stoupající prudce do kopce. Volím druhou variantu, nicméně většina turistů jde po té širší cestě. Odhadem u poloviny skupinek vidím helmy, takže jdou také na ferratu. Druhá polovina návštěvníků asi nejde na ferratu, ale jdou si projít zážitkovou cestu Sagenweg.

Ötztaler Sagenweg (Stezka pověstí v údolí Ötztal) je oblíbená zážitková a rodinná túra, kdy na zhruba 3 km dlouhé trase s převýšením cca 300 m se nachází 14 dřevěných skulptur vysokých až 5 metrů, které znázorňují místní legendy.

Není zde prostor pro všechny sochy. Z cesty se nabízí výhled na Ötztalské údolí. Dole obec Huben. Na menší kopec uprostřed údolí (napravo od silnice) vede ferrata Reinhard Schiestl Klettersteig, kterou jsem lezl dnes ráno. Na kopci je osada Burgstein.

Asi po 20 minutách vydatného funění do krpálu potkávám směrovku, která ukazuje odbočku k začátku ferraty. Opouštím širokou cestu a pokračuji lesní pěšinou.

Po cca 24 minutách od parkoviště přicházím konečně ke skále a informační ceduli o ferratě. Musím ale říct, že jsem do kopce dost makal a volil nejkratší (prudší) cestu. Průvodce uvádí nástupový čas 45 minut, což odpovídá velice poklidnému tempu po široké pozvolně stoupající cestě.

U skály vidím skupinu s dětmi, která právě vyráží lézt. Chlapík má místo ferratového setu smyčky s karabinami a jde bez helmy… co dodat…

Oblékám kompletní ferratové vybavení a pomalu vyrazím. Za cedulí je na skále kousek jistícího lana pro nácvik cvakání pro začátečníky.

K vlastnímu začátku jistícího ocelového lana je to ještě pár desítek metrů terénem do kopce.

Přicházím k začátku lana, ale chvíli ještě čekám, aby skupina s dětmi odlezla.

Tady je začátek jistícího ocelového lana a stupačky pro nohy.

Stupaček je tu obrovské množství, přestože je skála a terén s vegetací poměrně členitý a dalo by se v mnoha krocích šlapat na přírodní místa.

Při ohlédnutí dolů je to množství svítivých stupaček vidět.

Obtížnost úseků je A/B a A.

Vidíte, že množství stupaček je opravdu enormní.

Přicházím k prvnímu lanovému mostu. Pro jištění jsou k dispozici dvě lana, jedno výše a druhé níže, které předpokládám, že je hlavně pro děti.

Za mostem se skupinka rozhodla mě pustit před sebe, přeci jenom jdou výrazně pomaleji.

Je až škoda, že v tak jednoduchém a přívětivém terénu je nasekáno tolik kovových umělých stupů.

Krátký mostík formou žebříku.

Tady byl jeden z úseků v topo obrázku označený jako obtížnost B, jinak všechny ostatní byly A nebo A/B.

Vlastně mi přijde škoda, že se kvůli těm kovovým stupačkám začátečníci nenaučí stát na samotné skále.

Výhled do Ötztalského údolí na obec Huben.

Končí jedno ocelové jistící lano a začíná druhé. Na nutnost přehodit karabiny upozorňuje velká cedulka.

Kousek Áčkový choďák a pak zase hromada stupaček.

Stupaček je tolik a tak blízko u sebe, že jsem se v nějaký moment o jednu stupačku bolavě praštil do kolene. Moje chyba.

Další kratičký mostek s reklamou na Ötztal na nášlapech 🙂

Obtížnost stále lehká, v topo obrázku A/B.

Doposud bylo lezení víceméně ve stínu díky západní orientaci skály. Ale jak běží čas, tak pomaličku sem začíná svítit od jihu slunce.

Před sebou vidím další lanový most, v topo obrázku označený jako „2. Seilbrücke“.

Opět konstrukce mostu s dvěma lany pro jištění: jedno vyšší a druhé nižší. Obtížnost podle průvodce A.

Podle topo obrázku usuzuji, že jsem už určitě za polovinou celé ferraty Eckkamm Klettersteig.

Kousek za mostem je v topo obrázku zakreslený úsek obtížnosti B, ale nijak se nevymyká od ostatních úseků A/B.

Všude obrovské množství stupaček v malém rozestupu, cíleno evidentně pro malé děti.

Podle topo obrázku se pravděpodobně blíží nejtěžší místo celé ferraty, úsek obtížnosti B/C. Je na ferratě jediný a podle něj je odvozená obtížnost celé ferraty. Všechny ostatní úseky jsou lehčí.

Úsekem B/C vylézám k odpočinkové lavičce. Nemůžu říct, že by těžší úsek B/C byl nějak poznat, stupaček je dostatek a jsou blízko u sebe.

Vpravo od lavičky ferrata pokračuje k lanovému žebříku.

Ještě ohlédnutí na úsek B/C.

Pohled na lavičku, na které se dá při sezení jistit pomocí horního ocelového lana.

Lanový žebřík má v topo obrázku obtížnost B. Je poměrně krátký a houpe se jen opravdu maličko.

Nad žebříkem je zakreslený ještě jeden úsek obtížnosti B, ale už poslední. Další úseky až do konce ferraty jsou označené jako lehčí.

Když by chtěli udělat tuto ferratu těžší, tak by tu nebyly ty kovové stupačky a šlapalo by se nohama po přírodních možnostech: po skále nebo po hlíně. A i tak by to byla obtížnost pořád jen B/C nebo spíš B, prostě těžší to podle terénu být ani nemůže.

Další lezení už je lehké na úrovni A/B. Dostihuji skupinku lezců přede mnou.

Oproti první polovině ferraty je už tady aspoň nějaký výhled do Ötztalského údolí.

Choďákový úsek. Musím zpomalit kvůli lezcům před sebou.

Neustále obrovské množství stupaček.

Zajímavé místo na fotku: vypadá to jako hodně horské lezení 🙂

Ferrata konečně vylezla na skále trochu výš a je vidět přes stromy. Lesní cesta dole je alternativní sestupová cesta, pod které se budu pravděpodobně na konci vracet z ferraty k autu.

Poslední metry lezu pomalu, protože je přede mnou větší skupina.

Výhled do údolí.

Stupačky kam se podíváš. Už bych se měl blížit k závěru ferraty.

Choďákový terén po jehličí potvrzuje, že se blíží konec.

A skutečně přicházím ke konci jistícího ocelového lana. Lezení od začátku ferraty (od začátku jistícího lana) mi trvalo 43 minut a asi by mi to šlo rychleji, nicméně musel jsem trošku brzdit kvůli dvěma skupinkám přede mnou. Průvodce uvádí čas lezení 90 minut, asi počítá se začátečníky nebo se situací, že se musí čekat při větší návštěvnosti.

Ohlédnutí na poslední pasáž ferraty již v lesním terénu – tady mi přijdou ty stupačky už úplně zbytečné.

O kousek dál je na stromě rozcestník. Návratové cesty jsou v principu dvě: doleva pěšina v lese a bez žádné atrakce. Doprava o trošku delší cesta, ale přes vyhlídku, chatu (možná s občerstvením) a hlavně skrz zážitkovou cestu Sagenweg. Volím delší a zajímavější variantu.

Asi po 5 minutách přicházím k vyhlídce jižním směrem na pokračování Ötztalského údolí směrem k lyžařskému středisku Sölden.

V zápětí přicházím k chatě Feuersteinhütte v sedle Sattelalm. Mohlo by tu fungovat občerstvení, ale přijde mi to aktuálně jako zavřené. Možná je moc brzy, nevím, pokračuju dál.

Je tu další vyhlídka, tentokrát balkon formou ocelové konstrukce.

Pod chatou je kaple. Za kaplí lovím kešku a pokračuji na sestup. Cestou procházím zážitkovou cestu Sagenweg se sochami, o kterých jsem psal na začátku. Není prostor dát sem všechny fotky.

Cestou z kopce by mohla být vidět celá ferrata na skále. Pohledu na ferratu však brání vzrostlé stromy. V pár místech se dá skála zahlédnout. Nejdříve fotka z dálky, potom přiblížení, kde jsou vidět lezci…

Později komplikuje focení skály ještě elektrické vedení 🙁

Zhruba po 40 minutách sestupu od chaty a kaple přicházím zpět k parkovišti. Od konce jistícího lana ferraty by tato delší varianta sestupu měla vcelku trvat kolem 50 minut nebo více, pokud se člověk někde zdrží. Ta kratší sestupová varianta lesem by podle průvodce měla trvat 30 minut, což by asi mohlo souhlasit.

Parkování je doporučené u fotbalového hřiště, protože jinde v obci není šance.

Kapacita parkování je dostatečná, vejde se řádově přes 20-30 aut, ale parkují tu i sportovci a další turisté, nejen návštěvníci ferraty. Důležité je, že parkování je placené v automatu.

Ferrata Eckkamm Klettersteig u obce Huben je perfektní ferrata pro začátečníky a pro děti včetně těch nejmenších. Ferrata je poměrně nová (postavená 2024) a všechny kovové komponenty svítí ještě novotou. Na ferratě je obrovské a řekl bych až přehnaně obrovské množství stupaček pro nohy. Obtížnost je označená jako B/C kvůli jednomu úseku, který podle mého názoru není těžší než zbytek ferraty. Podle mě by mohla mít celá ferrata obtížnost jenom B. Náročná může být pro někoho délka, je to prostě výšlap do kopce a lezení diagonálně po skále. Není to záležitost na 30 minut. Mně se povedlo za 25 minut vydupat ke skále, za 45 minut přelézt ferratu a za 50 minut se vrátit dolů. Průvodce počítá s delšími časy: nástup 45 minut, ferrata 90 minut a sestup 50 minut a to by všechno mělo být pohodovým tempem, celkem dle průvodce přes 3 hodiny času.

Na ferratě jsou 2 lanové mosty, ale nezákeřné, nezáludné, krátké, opravdu příznivé. K tomu jeden kratičký kovový lanový žebřík a jeden položený žebřík, ale skutečně krátký. Na ferratě není nic nebezpečného nebo složitého, zvládnou jí s přehledem začátečníci. Přesto doporučuji na hlavě helmu pro případ padajícího kamínku shora a samozřejmě ferratové vybavení pro případ uklouznutí.

S sebou vezměte pití, případně svačinu. Z ferraty není žádný nouzový východ, ale na řadě míst se dá předběhnout nebo nechat předběhnout. Odpočinkové místo je lavička zhruba ve třech čtvrtinách délky ferraty. Orientace skály je na západ, takže lezení ráno a dopoledne je ještě ve stínu, odpoledne sem bude svítit dost sluníčko. Zpáteční sestupovou cestu doporučují volit o něco delší, ale zajímavější zážitkovou cestu Sagenweg se sochami. Parkování k dispozici, ale je nutné zaplatit.