Lehner Wasserfall Klettersteig 2026

Téměř po sedmi letech se dnes znovu podívám na další klasickou ferratu v Ötztalském údolí s názvem Lehner Wasserfall Klettersteig. Ferrata podél nádherného obřího vodopádu Lehner Wasserfall nabízí buď základní variantu obtížnosti C nebo pro fajnšmekry náročnou variantu D/E. Při minulé návštěvě se mi tady moc líbilo, takže se docela těším na nový přelez. Tenkrát jsme lezli pouze základní verzi (C) a nelezli jsme ani závěrečný lanový most přes vodopád, protože skrz most cákalo moc vody a nechtěli jsme se namočit. Tak jsem zvědavý, co se dnes povede.

Na topo obrázku na místní infotabuli je náročná varianta D/E označená dokonce jako Éčko. Ještě doplním, že někdy se ferrata označuje také jako „Jubiläums Lehner Wasserfall Klettersteig“.

Po zaparkování a zaplacení parkovného vyrážím ve směru podle šipky rozcestníku.

Cesta vede klikatě do kopce směrem k vodopádu.

Přístupová cesta je zároveň křížovou cestou.

Křížová cesta končí u kapličky.

Postupuji dál lesní cestou, stále vzhůru do kopce.

Šipka na rozcestníku ještě nabízí pokračování cesty do kopce, kterou se dá dojít k vyhlídkové plošině, ze které je vidět celý vodopád a zřejmě z velké části i ferrata.

Přicházím k informační ceduli o ferratě. Z parkoviště mi to sem trvalo 13 minut, zatímco průvodce uvádí 20 minut. Oblékám kompletní ferratovou výbavu a vyrážím.

Ferrata začíná až na druhém břehu, takže procházím přes zavěšený most přes potok na druhou stranu.

Pohled vzhůru na vodopád. Ještě není dostatečně celý hezky vidět – až později.

Hned za mostem je pár metrů cvakání s ocelovým jistícím lanem, obtížnost A.

Opravdu jen pár metrů a jistící lano končí. Pokračuji lesním terénem.

K vlastní ferratě mě směruje šipka.

Přicházím k nástupní skalní stěně. Pamatuji si z minulé návštěvy, že nástupní stěna byla docela výživná. Podle topo obrázku se tu leze série úseků C, B/C, C a ještě jedno C. Dvojice přede mnou se právě ze stěny vrátila, z hovoru slyším, že dívčina couvla, protože to na ní bylo náročné.

Jsou tu kramle pro nohy, ale je lepší (a vlastně i nutné) využívat i skálu pro nohy.

Při využití efektivity lezení v koutě to ani není tak náročné na ruce.

Ale úplně chápu, že pro začátečníka to může být docela těžký výstup po kolmé stěně vzhůru. Pamatuji si z minule, že zbytek ferraty už byl lehčí.

Pomalu se otevírá výhled do údolí.

Nechávám úvodní nástupní stěnu za sebou a pokračuji choďákem na skále dál.

Před sebou zahlédnu minimálně 3 osoby, takže si sedám, piju, slupnu tyčinku a chvíli čekám, abych se netlačil hned za nimi.

Po chvilce pokračuji dál v lezení. Nyní úsek obtížnosti B/C.

Bohužel znovu dolézám lezce před sebou.

Ukazuje se, že je to větší skupina s instruktorkou, která lanem dojišťovala vertikální úsek lezení. Je tu zrovna vhodné místo pro vyčkání (úsek obtížnost A/B) a pouští mě před sebe.

Otevírá se mi výhled na vodopád Lehner Wasserfall, i když trochu ještě stíní vzrostlé stromy.

Ferrata pokračuje horizontálním traverzem pod převislou skálou – jsou tam vidět stupačky pro nohy. Vypadá to těžší než to ve skutečnosti je.

Obtížnost traverzu je podle topo obrázku B. Když se ohlédnu, vidím, že skupinka už se také posouvá.

Místy šlapu na skálu. Někde jsou kovové stupačky.

Přestože je ferrata Lehner Wasserfall Klettersteig docela známá a frekventovaná, tak tu skála překvapivě ani není tak moc oklouzaná, jak bych čekal. Dobře se na skále stojí.

Skupina za mnou se pomalu pohybuje kupředu.

Hezký traverz po skále a ještě pod skalním převisem pokračuje.

V předchozím úseku se dalo dobře stát na skále. Tady je skála hladká, ale je tu hromada stupaček pro nohy.

Stupaček pro nohy je dostatek.

Pokračuji v lezení traverzem dál.

Pokus o selfie s vodopádem v pozadí 🙂

Pomalu a jistě se blížím k vodopádu.

Výhled do Ötztalského údolí je nádherný. Vodopád Lehner Wasserfall teče po východní stěně skály, takže je tu odpoledne stín. Lezení ráno a dopoledne znamená lézt na přímém sluníčku.

Dole u vodního toku už nějakou dobu někdo něco pravděpodobně hledá. Už jsou tam dokonce dva lidé a pohybují se ve strmém terénu sem a tam. Přijde mi to lehce riskantní.

Ferrata zatáčí lehce vzhůru, což podle topo obrázku znamená úsek obtížnosti B/C.

Blížím se ke křižovatce cest.

Vlevo již vidím majestátní vodopád Lehner Wasserfall v celé své kráse.

Křižovatka rozvětvuje ferratu v podstatě do tří variant. Nejdříve doleva odbočí varianta D/E, která se přiblíží k vlastnímu vodopádu a pak se leze nejtěžší pasáž těsně vedle něj vzhůru. Pokračování ferratu nahoru se vzápětí rozděluje na lehčí obchodí variantu vlevo nebo těžší úsek vzhůru přes krátký převis.

Nejdříve můžou doleva odbočit experti na D/E variantu k vodopádu.

Tam se traverzuje obtížností A až těsně k vodopádu.

Zvažuju, jestli mám v blízkosti vodopádu lézt. Skála je tam dost mokrá. To by asi nevadilo, protože se šlape po kramlích. Ale z mohutného vodopádu stříká dost voda, to bych asi měl na brýlích. Po několik minutách uvažování myšlenku lézt D/E vzdávám, zkusím někdy příště, až nebude vodopád v takové síle.

Pokračuji vzhůru.

Ohlédnutí na křižovatku, kde odbočuje jistící lano k variantě D/E.

V lehčí variantě, po které teď pokračuji, je možné lézt doleva a obejít tak převis úsekem obtížnosti B.

Zvolil jsem variantu přímo převis nahoru. Obtížnost je v topo obrázku zakreslená D/E, ale je to velice krátký převis, není to složité se přes něj přehoupnout.

Nad převisem se obě jistící lana (z převisu D/E a obchozí cesty B) opět spojují a pokračuje se obtížností B po kramlích vzhůru.

Součástí ferraty je ještě samostatný lanový most přes vodopád – zrovna na něm leze lezec se zeleným batohem.

Lezu ještě po kramlích a dobře strukturované skále vzhůru.

Kramlí je tu nepočítaně.

Až dolezu ke konci jistícího ocelového lana a ocitám se v lesním terénu. Pokračuji vyšlapanými cestičkami vzhůru.

Teď je možné ferratu opustit (bez lezení lanového mostu) a vydat se na sestupovou cestu.

Pokračuji k lanovému mostu. Ještě kousek před ním je odpočinková lavička a vrcholová kniha. Sleduji dvojici přede mnou lezoucí přes most.

Při pohledu dolů vidím onu skupinku s instruktorkou.

Když leze další dvojice po mostě, všímám si, že je vodopád dost ošplouchává a jsou ve výsledku dost mokří. To byl důvod před těmi 7 lety, proč jsme tenkrát přes most nelezli, protože jsme nebyli připraveni na promočení věcí. Dneska je 30 stupňů a mám připravené náhradní oblečení. Uklízím teď raději mobil do batohu a přetahuji celý batoh pláštěnkou.

Ještě takový detail: dvojice přede mnou neodhalila, že jistící lano k mostu vede nejdříve pár kroků doleva dolů po skále a pak se teprve přiblíží k mostu. Vyrazili oba přímo k mostu nejkratším způsobem a protože nedosáhla ramena ferratového setu, tak se na chvíli odcvakli úplně. To mi přišlo dost riskantní a zcela zbytečné.

Vyrazil jsem přes most a protože jsem měl schovaný mobil, tak nemám žádné fotky z mostu. Uklidit si věci a použít na batoh pláštěnku se vyplatilo, protože voda z vodopádu opravdu stříkala dost. Lezl jsem zády k vodopádu a čelem do údolí.

Kompletně promočené boty, ponožky, vidíte mokré nohy.

Za mostem ještě dělám pár fotek. Naproti se pomalu pohybuje skupinka s instruktorkou.

Z vodopádu se neustále valí hromada vody s patřičným burácením.

Ještě k lanovému mostu: konstrukce ze tří lan, dvě horní lana pro jištění a ruce jsou nad sebou, takže lezec musí zapojit hodně ruce. Spodní z těch dvou jistících lan je několikrát spojeno s lanem pro nohy, takže na něm je potřeba přecvakávat karabinu. Při použití horního jistícího lana se nemusí přecvakávat, ale dosáhne na něj spíš jen vyšší postava.

Za mostem je ještě pár metrů lezení. Podle topo obrázku úseky s obtížností B/C a B.

Poslední fotky ohlédnutí na vodopád.

O kousek výš mezi stromy ocelové jistící lano končí a tím i celá ferrata Lehner Wasserfall Klettersteig. Od začátku jistícího lana jsem lezl 65 minut a to jsem dvakrát chvíli čekal: nejprve hned na začátku ferraty na skupinku s instruktorkou přede mnou a podruhé jsem čekal chvíli před lanovým mostem. Průvodce říká, že přelezení ferraty trvá 75 minut. K tomu musím poznamenat, že při větší návštěvnosti to může být i výrazně déle, protože předbíhat se dá pohodlně jen na několika místech.

Hned za koncem jistícího lana je dřevěný balkón a vlastně místo jako stvořené pro pohodlné sbalení ferratové výbavy do batohu.

Vydávám se na sestupovou cestu. Ústí sem rovněž stezka, kterou přicházejí lezci, jenž vynechali lanový most.

Sestupová cesta vede cik cak lesem a v jednom místě je i dřevěné schodiště.

Podle mapy bych měl nadále sestupovat přímo lesní pěšinou dolů, ale u tohoto seníku je cesta přehrazená z důvodu sanačních prací.

Bohužel jsem musel jít delší oklikou, ale zdržení (prodloužení sestupu) mohlo být odhadem max 10 minut. Takhle vypadá uzavřená část cesty (stavba) zespodu.

Sestupová cesta od konce ferraty mi trvala 25 minut, zatímco průvodce avizuje dobu návratu 35 minut. Ačkoliv jsem šel delší než doporučenou nejkratší cestou (z důvodu stavebních prací), šel jsem z kopce hodně svižně, proto ten kratší čas. Při skupinové normální chůzi asi platí těch 35 minut.

Parkování vyhrazené pro návštěvníky ferraty je kapacitní odhadem pro více než 20 vozů a je placené v automatu nebo mobilní aplikací. Aktuální sazba je 4 EUR na den a jiný tarif není.

Ještě přidávám fotku vodopádu (a ferraty 🙂 z dálky.

Při hodnocení dnešního přelezu ferraty Lehner Wasserfall Klettersteig si říkám, že tu nejsem naposledy, protože jsem dnes stejně jako před lety nelezl tu těžší variantu D/E podél vodopádu. Dnes mi přišlo v té variantě příliš mnoho stříkající vody, že by mě to lezení asi nebavilo. Hezké na dnešním přelezu je, že jsem se hecnul přelézt lanový most. Hecnul ne kvůli vzdušnosti nebo konstrukci lanového mostu, ale protože přes něj stříká opravdu hodně vody. Po přelezu mostu jsem skončil totálně mokrý, ještě, že jsem batoh přikryl pláštěnkou. Copak ponožky a boty – ty jednoduše vyměním u auta za suché.

Ferrata nabízí lezení po dobré skále kolem nádherného vodopádu s krásným výhledem do Ötztalského údolí. Příjemně mě překvapila skála, která i přes velkou návštěvnost není oklouzaná a stále dobře drží nohy. Když budu mluvit o základní variantě (bez lezení varianty D/E v těsné blízkosti vodopádu), tak nejtěžší je úvodní nástupová stěna s obtížností C, která dělá takový filtr. Jakmile však lezec dá tuto nástupovou skálu, tak zbytek ferraty už je lehčí. V pozdější fázi je možnost lézt jeden krátký převis s obtížností D/E, ale je možné ho alternativně obejít stále v obtížnosti B.

K lezení varianty D/E v těsné blízkosti vodopádu nemůžu ze zkušenosti nic říct. Přišlo mi, že valná většina skály v této variantě je mokrá. Nicméně to asi nemusí tolik vadit, protože se nohama zřejmě leze po kovových kramlích. Proč jsem se do této varianty nehrnul, je stříkající voda shora, která by mi asi padala na brýle a to fakt nemám rád.

Největší atrakcí ferraty je lanový most v samém závěru ferraty, který vede nad vodopádem. Správně bych měl říct, že vede skrz vodopád. Protože, jak jsem psal výše, tak po přelezení mostu jsem byl totálně promočený. Možná by to lezení kolem vodopádu (myslím těžší variantu D/E) a lezení přes lanový most bylo bez namočení vodou, kdyby v potoce teklo méně vody – což by teoreticky mohlo být na konci léta. Nevím. Každopádně lezení přes lanový most se dá vynechat a rovnou pokračovat na sestupovou cestu.

Přelez ferraty mi dnes trval 65 minut, přičemž průvodce uvádí dobu lezení 75 minut. Před 7 lety při prvním přelezu nám to trvalo 80 minut, ale k době lezení poznamenám, že záleží, kolik na ferratě zrovna leze lidí. Předběhnout nebo se nechat předběhnout lze jen na několika místech, jinak se musí spíš jenom čekat. Dnes jsem potkal skupinu s instruktorkou, která šla relativně dost pomalu (instruktorka občas dojišťovala lanem), takže jsem rád, že mě pustili v rozumném místě před sebe, jinak by to zdržení bylo výrazně větší. Ferrata (alespoň ta základní verze) je vhodná i pro začátečníky a děti, ale doporučoval bych, aby to pro začátečníky nebyla úplně první ferrata, spíš minimálně druhá-třetí v pořadí.

Ferrata je jednoduše přístupná z parkoviště během 20 minut, parkování je kapacitní, ale placené.