Reinhard Schiestl Klettersteig Längenfeld

Ferrata Reinhard Schiestl Klettersteig mě lákala k přelezení už vloni, když jsem kolem několikrát projížděl autem. Ferrata je vybudovaná na majestátní skalní stěně přímo u silnice poblíž městečka Längenfeld v údolí Ötztal. Vloni mi na ní nezbyl čas, vlastně kvůli počasí to nevyšlo. Má být těžší, tak jsem si jí naplánoval jako první pro dnešní den. A také jsem chtěl lézt hned po ránu, protože díky západní orientaci skály by měla být po ránu ještě ve stínu.

Co se týče parkování, nevyužil jsem doporučené parkoviště, protože jsem přespal v apartmánu v obci Längenfeld. Ráno jsem vyrazil pěšky k ferratě po cyklostezce vedoucí paralelně se silnicí.

Takhle vypadá skalní stěna z cyklostezky. Překvapily mě dvě lana ve značném převisu a chvíli jsem zapochyboval, jestli to nebude moc těžké. Ale přišlo mi to divné.

Asi po 15 minutách chůze z Längenfeldu jsem došel k autobusové zastávce a křižovatce, kde začíná přístupová cesta k ferratě.

Ono to celou dobu vypadalo, že stačilo přeběhnout silnici a přeskočit plot… jenomže on tam paralelně se silnicí vede ještě potok a celé je to pastvina. Oficiální přístup je přes dřevěný mostek.

A pak pěšinou mezi potokem a skálou. Z doporučeného parkoviště může přístup k ferratě trvat 5 až 10 minut.

Objevilo se ocelové ano, ale to ještě není ferrata, zde slouží spíš jako zábradlí.

Ferrata začíná terpve kousek dál.

U informační cedule oblékám kompletní ferratovou výbavu.

Vyrážím cvakat. Kolmá a hladká skalní stěna působí opravdu majestátně, ale uklidňuje mě množství kramlí.

Při ohlédnutí dolů je pod skálou vidět: přístupová pěšina, potok, pastvina, silnice, cyklostezka a vzadu doporučený parking (který jsem dnes nevyužil).

První úseky jsou podle topo obrázku obtížnost C/D a musím říct, že úplně zadarmo to není. Nicméně kramle mi přijdou tak nějak úplně přesně na místech, kam mi při zvednutí vychází noha.

Lezu dál a v každém kroku mi to připadá jako lezení hezké cesty na umělé stěně: jak se vysunu z nohy výš, dosáhnu na další chyt a posunu nohu na další vhodné místo.

Rychle nabírám výšku. Vzhledem k předpovědi avizující horký den jsem rád, že mi vychází lezení po ránu ve stínu.

Po dvou úsecích obtížnosti C/D přichází Céčko. A mění se tvar kramlí pro nohy.

Na pastvině mi dělají společnost cinkající krávy.

Při pohledu doleva vidím na skále ta lana v převisu, co jsem viděl při příchodu po cyklostezce. Nebyl jsem si jistý, jestli jde o zavěšená lana pro lezce nebo jestli jde o ocelové jistící lano coby součást ferraty. Naštěstí to patří k lezení s lanem – zahlédl jsem i dvě dvojice připravující se dole pod skálou.

Mně teď čeká první úsek obtížnosti D, tedy maximální obtížnost celé ferraty. Takové úseky jsou v topo obrázku zakreslené celkem 4.

Déčko není o moc těžší než předchozí úseky C/D. Teď se přibližuji ke křížení ocelových lan. Vlevo a vpravo je možné bezpečně a pohodlně odpočinout na polici. Dál vzhůru pokračuje úsek opět obtížnosti C/D.

Fotka z odpočívacího místa na polici (lovil jsem kešku).

Pokračují již zmíněným úsekem C/D.

Položená stěna s kramlemi, lehké lezení, obtížnost B.

Zdola již neslyším krávy, ale už jen projíždějící auta.

Ferrata zatáčí doprava, podle topo obrázu obtížnost B/C.

Hezký výhled na Längenfeld, že?

Lehká pasáž, obtížnost A.

Lehčí traverz ještě pokračuje. Dobré místo na vydechnutí.

Odpočinout se vyplatilo, protože teď mě čekají dva úseky obtížnosti D.

Ohlédnutí na odpočinkový traverz.

Ve druhém Déčkovém úseku je v topo obrázku nakreslený krátký převis. Šel jsem dobře nohama a převis jsem vlastně ani nepocítil. Kramle jsou nápomocné přesně tam, kam vychází šlápnutí nohou – opět se mi honí hlavou myšlenka, že je to hezky postavené.

Ohlédnutí na Déčkové úseky, které nebyly ani tak náročné.

Lezení pokračuje obtížností C vzhůru.

Lezení se zlehčuje, obtížnost B/C podle topo obrázku.

Jsou tu kramle pro nohy. Ne moc, ale přesně tam, kde jsou potřeba.

Béčkový úsek a vrcholová kniha.

U vrcholové knížky se dá odpočinout. Následuje lehký Áčkový úsek.

Zatáčka nahoru věští poslední Déčkový úsek.

Podle topo obrázku čtvrtý a poslední Déčkový úsek na této ferratě, ale nic těžkého.

Ohlédnutí dolů a na přelezenou část.

Pokračuju traverzovací pasáží, která je lezecky lehká (obtížnost B nebo A/B), ale spíš náročnější na hlavu, protože lezení je tady poměrně vzdušné.

Nohama se traverzu šlape buď po kramlích nebo po úzké římse na skále.

Další pokus o selfie.

Ohlédnutí na traverz ukazuje jeho vzdušnost nad slušnou hloubkou…

Ferrata pokračuje úseky C a C/D doprava vzhůru. Kovové prvky pomáhají pro nohy přesně v místech, kde se hodí.

Topo obrázek pak ještě ukazuje úseky v pořadí B/C, B/C, B a závěrečný dolez úseky B a A/B. Možná bych některá hodnocení prohodil, ale nemá to zásadní vliv,

Jakmile lano zahne doleva, je mi podle topo obrázku jasné, že se blížím ke konci ferraty.

Poslední fotky výhledu po skalní stěně…

Vegetace dává tušit výlez nad skálu.

A skutečně ferrata končí.

Ocitám se na louce: vpravo pastvina, vlevo kolem plotu pěšina.

Využívám odpočinkové místo (asi 20-30 metrů od konce ferraty) k sundání a sbalení ferratové výbavy. Při pohledu na čas zjišťuji, že jsem k přelezení ferraty potřeboval zhruba hodinu a 3 minuty. Průvodce avizoval délku lezení 90 minut. Podle mapy jsem ferratou vylezl 190 výškových metrů, lezeckých samozřejmě více – průvodce uvádí 240 metrů.

Změna je teď také přímé sluníčko: celou ferratu jsem lezl pěkně ve stínu a ranní čas lezení se vyplatil.

Návratová cesta vede nejprve lehce do kopce mezi pastvinami. Cedulky nabádají k chůzi po pěšině, aby se neničila příroda kolem.

Ohlédnutí: dole za stromem u vetšího kamenného bloku bylo to odpočinkové místo. Ferrata ani údolí není vidět.

Výhled severním směrem: zastavěná oblast dole v údolí je městečko Längenfeld, kam se budu vracet.

Výhled jižním směrem – údolí Ötztal.

Nad pastvinami je obydlená lokalita Burgstein. Jedna návratová možnost k doporučenému parkovišti je právě doprava přes Burgstein a pak po klikaté silničce dolů. Mělo by to podle mapy trvat něco přes hodinu.

Mně se hodí návrat doleva do Längenfeldu a tady jsou opět dvě možnosti. Spodní nezáživnou cestou nebo horní cestou přes zavěšený most – volím samozřejmě druhou variantu. Obě varianty podle map trvají kolem 40 minut k prvnímu domu v Längenfeldu, pak je ještě potřeba připočítat 15-20 minut po cyklostezce k parkovišti.

Začátek horní zážitkové cesty.

Přicházím k zavěšenému mostu Hängebrücke Mauerrinne.

Most je dlouhý 83 metrů a překlenuje dno ve výšce až 220 metrů. Byl postaven v roce 2013.

Za mostem pokračuji lesní pěšinou, ze které odbočím podle směrovky rozcestníku dolů z kopce.

Ta níže položená cesta je výrazně širší a pohodlnější.

Zhruba po neceleých 40 minutách od konce ferraty přicházím k prvním domům v Längenfeldu.

Shodou náhod jsem se ocitl přímo u ubytování, takže dál již nepůjdu. Ale vím z ranní zkušenosti, že k začátku ferraty se dá dojít za 15 minut, tedy k doporučenému parkovišti asi za 20 minut.

Shrnutí k ferratě Reinhard Schiestl Klettersteig bych zkrátil do výroku: perfektně postavená ferrata po majestátní skále. Uváděnou obtížnost D bych asi neměnil, ale nepřišlo mi to tak těžké, jak by mohlo být. Pravda je, že úvodní pasáže C/D a D donutí lezce zpozornět, protože vertikální stoupání vzhůru je prostě makačka. Ale pozdější další tři úseky obtížnosti D jsem ani nerozeznal od C/D. Co se mi hodně líbilo, tak byly kovové kramle, kotvy a stupínky – byly totiž úplně přesně tam, kam mi vycházela noha. Můj pocit z této ferraty je, že je velice empaticky postavená, podobně jako chyty na lezecké stěně v hezké cestě. Žádné železo mi nepřišlo zbytečné nebo navíc. Možná vám na některých fotkách přišlo, že kramlí je tu hodně – ale jsou přesně jen tam, kde jsou potřeba. Nikde jsem neřešil obavu z klouzající skály, protože tady skála nebyla vůbec oklouzaná – například když to srovnám se včerejší dost oklouzanou ferratou Galugg Klettersteig v městečku Zams. Možná důsledek formálně uváděné obtížnosti D, na kterou si již netroufne tolik lidí, jako kdyby to bylo označené jen jako C. Nevím, nebo možná není ferrata Reinhard Schiestl Klettersteig tak stará, ale bohužel jsem rok postavení nedohledal.

Pro přelezení jsem potřeboval hodinu, nicméně průvodce uvádí čas 90 minut, některé další stránky píší dokonce 90 až 120 minut. Záleží také na lezcích vpředu. Z ferraty není možné odstoupit žádným únikovým východem. Lze odpočinout na policích zhruba v první čtvrtině lezení, pak možná u vrcholové knihy (za polovinou ferraty), jinak se předbíhat moc nedá. Ferrata je vzdušná, protože je na kolmé vysoké stěně. Za to jsou z ferraty perfektní fotky. Určitě je lepší lézt v létě ve stínu, který je tu ráno a dopoledne. Odpoledne se zřejmě leze na přímém slunci bez jakéhokoliv stínu. Doporučené parkoviště (zdarma) má kapacitu odhadem pro 10-15 vozů, ale parkuje se tam i z jiného účelu, ne jen kvůli ferratě. Vedle ferraty se dá lézt klasicky na laně, předpokládám vícedélkově. Návratová cesta je možná ve dvou variantách, obě verze podle mého odhadu vycházejí na 60 minut, nikoliv 45 minut uvedených v průvodci.

Ferrata Reinhard Schiestl Klettersteig se mi lezecky moc líbila. Začátečníkům bych jí vzhledem k obtížnosti D (C/D) nedoporučoval, pro menší postavy a děti odhaduji, že by to nemusel být problém. Podle průvodce jde o nejtěžší ferratu v údolí Ötztal. (Zřejmě myšleno nejtěžší bez variant, protože sousední ferrata Lehner Wasserfall Klettersteig má i variantu E, nicméně její základní verze má obtížnost C.)