Drachenwand Klettersteig – 3. část – sestup

Ve třetím dílu povídání o ferratě Drachenwand Klettersteig se můžete podívat na fotky ze sestupové cesty z vrcholu dolů až k parkovišti do vesnice. O samotné ferratě najdete informace v prvním dílu, který popisuje nástup a první polovinu ferraty, a potom v druhém článku, který popisuje lezení od zavěšeného lanového mostu až na vrchol. Tady na vrcholu jsem krátce posvačil a oddychl před cestou dolů. Z ferraty mám celou dobu jistý respekt vzhledem k tragickým událostem, o kterých se dá dočíst v médiích. Při lezení ferraty vzhůru mi ale nepřišlo nic příliš rizikového, takže zakopaný pes asi nejspíš bude v sestupové cestě.

Jen pár metrů od vrcholového kříže Drachenstein je skalní okno nazývané „dračí oko“.

Vyrážím na sestup po turistické cestě.

Před chvíli přišlo několik turistů po této cestě nahoru na vrchol, což znamená, že sestupová cesta se užívá obousměrně. O to víc mě překvapuje, že by měla být nějak nebezpečná. Míjím křižovatku, kde se dá odbočit a pokračovat na nejvyšší vrchol masivu Drachenwand, který je ještě o dalších 100 výškových metrů vyšší.

Ukazatel informuje, že sestupová cesta do vesnice k restauraci trvá 1 hodinu 30 minut, což je také uvedeno v průvodci bergsteigen.com.

Pěšina vede prudce dolů serpentinami mezi kořeny stromů. Po blátivé hlíně to dost klouže. Nedivím se, v minulých dnech pršelo.

Potkávám jeden pár, kde paní brečí, protože se jí dolů jde evidentně velice špatně. Při uklouznutí hrozí upadnutí a maximálně ušpinění od bláta. Žádný sráz nebo něco takového tu není.

V jedu chvíli je mezi stromy vidět na skalní masiv s ferratou.

Když se pozorně podíváte, najdete tam větší počet lezců. Jestli teď v říjnu je tu takový provoz, jak to asi vypadá v létě.

Přicházím do nejnižšího místa sedla, kde teče potok. Po přeskočení potoka se opět šlape vzhůru, kousek po dřevěných schodech, dál pak většinu už jen po blátivé cestičce. Opět potkáváme turisty bez ferratové výbavy, kteří jdou v protisměru.

Po výlezu z kaňonu se objeví opět jedno vyhlídkové místo, odkud je vidět na ferratu.

Jsou tam – ne mravenci, ale lezci 🙂

Sestupová cesta opět pokračuje z kopce, klikatě mokrým terénem, místy po schodech.

Na cestu začalo svítit sluníčko a je tak o poznání sušší.

Na stromě je cedule, kterou jsem viděl vyfocenou v recenzích na internetu. Říká, že příštích 500 metrů je riziko pádu a doporučuje používat ferratový set a/neb lano hlavně pro děti. Aha, takže teď asi přijde ten kritický úsek.

Objevuje se jistící ocelové lano, ale vždycky izolovaně jen pár metrů.

Jistící lano používám spíš jen pro přidržení, ale ferratový set necvakám. Nohama stojím stabilně. Dolů je prudký svah k do koryta potoku.

Nicméně cestička je docela široká a tak si říkám, že ten nebezpečný úsek teprve asi přijde. Stále mám k ferratě respekt.

Potkávám pomníček a ne jeden.

Cesta vede pod skalními stěnami a dolů se slézá po položených žebříkách, spíš bych řekl po schodech.

Žebřík střídá cestička a pak zase žebřík. Ve stěně je ocelové lano, které se dá držet nebo i na něj cvakat ferratový set, ale není to nutné.

Cesta poměrně rychle výškově klesá.

Cesta je hodně členitá a prudce klesá, ale celou dobu je dostatečně široká. Neměl jsem žádný pocit, že bych mohl jednoduše spadnout. Žlutou cedulku o nebezpečném úseku potkávám znovu – v obráceném směru – takže to znamená, že ten nebezpečný úsek je již za mnou. Hm.

Další žebříkoschody zjednodušují sestup po svahu.

Cesta ve stínu je opět blátivá.

Na kamenech jsou další žluté cedulky.

Zrovna jsem si chtěl odskočit za strom, ale když čtu tu cedulku o ochranném pásmu vodního zdroje, tak to odložím na později 🙂

A už potkávám rozcestník, kolem které jsem šel ráno při nástupu k začátku ferraty.

Kolem téhle kaple jsem také šel.

Po 80 minutách od vrcholu Drachenstein jsem už ve vesnici mezi domy. Průvodce bergsteigen.com píše návratový čas 1,5 hodiny, takže to odpovídá.

Celý masiv Drachenwand se sluníčkem.

V průvodcích se někdy jako doporučené parkoviště uvádí plácek u restaurace Gasthof Drachenwand – nicméně to je soukromý pozemek určený pro hosty onoho podniku. Oficiální parkoviště je vyznačené (i na mapě) až za posledními domy a to kolem jedné silničky.

Od parkingu Gasthof Drachenwand je to jen o pár desítek metrů dál, žádný problém.

Je tu informační cedule k ferratě, značka „zákaz obytných aut“, reklama – nabídka půjčování vybavení atd.

Po levé straně silničky jsou jednoduché cedulky, které mě nejdříve trošku odstrašily.

Z textů jsem pochopil, že obyvatele domu na přiléhajícím pozemku obtěžuje nadměrný provoz parkujících vozidel, kterými jsou z valné většiny lezci ferraty. Vadí nastartovaná auta a třískání dveří.

Asi to bude zoufale otravné, protože cedulky jsou po celé délce zřejmě jeho pozemku.

Osobně to dost chápu, proto jsem respektoval jeho přání „parkujte dále“ a zaparkoval o dalších 100-200 metrů dál na louce. Tohle je bohužel důsledek overturismu, který se objevuje všude na známých a oblíbených místech. Nevím, co se s tím dá dělat.

Parkování je placené, ale nenašel jsem klasický elektrický parkovací automat, ale tento „bio-parkomat“. Pro parkování se použije dřevěná kartička ze slotu, kam se vhodí požadovaná částka 3 EURa 🙂

A na závěr ještě pohled na masiv Drachenwand z odstupu.

Ferratu Drachenwand Klettersteig jsem absolvoval za 4 hodiny, z toho vlastní ferrata mi trvala necelé 2 hodiny (1 hodinu 50 minut). Nástupová cesta z parkoviště lesem zabrala 30 minut, návratová cesta lesem mi trvala 80 (průvodce říká 90) minut. Ferrata není těžká a maximální obtížnost je na úrovni C a ten úsek je tam jenom jeden. Většina je pak B/C nebo lehčí. Největší atrakcí je zavěšený lanový most nad hlubokou propastí a s perfektním výhledem. Z mostu jsou parádní fotky s jezerem Mondsee v pozadí. Vedle mostu je možnost jít paralelní variantou, která jde po skále (vynechává most) a obsahuje těžší úsek C/D – ale opět jen jeden úsek.

Na vlastní ferratě mi nepřišlo nic nebezpečného ani riskantního. Všude se stojí dobře na skále nebo na ocelových tyčích trčících ze skály. Na úplném začátku jsou dva žebříky a kolem nich je skála oklouzaná a vlhká (je ve stínu bez stuníčka). Všude je jistící ocelové lano, které se dobře cvaká. Překvapilo mě několik rozbitých prkýnek na lanovém mostě, ale vzniklá díra jde přeskočit – aspoň je to správný adrenalin. Nicméně pořád je lezec dobře jištěný.

Sestupová cesta je strmá a vyžaduje také jistou fyzičku. Ve spodní části je v úseku dlouhém asi 500 metrů ocelové lano pro možnost jištění a držení, slézá se po položených žebříkách. V horní části cesty bylo dnes bláto a klouzalo to. Uklouznutí a pád na zadek hrozí všude, ale nepřišlo mi to nijak zvlášť riskantní. Setkal jsem se jinde již s mnohem odvážnějšími úseky ať už kolem ferrat nebo i u obyčejných turistických cest. Nemám důvod označovat sestup z Drachenwadu jako nebezpečný. O to víc přemýšlím, co asi způsobilo a přispělo k neštěstím, kterých tady bylo více – jak vím z tisku, tak i podle počtu pomníčků po cestě. Možná kombinace podcenění schopností jednotlivců a extrémně špatného počasí. Určitě bych nedoporučoval lézt za deště, sněhu, bouřky nebo za tmy.

Určitě bych ferratu Drachenwand Klettersteig nedoporučoval začátečníkům a netrénovaným osobám. Přeci jen jde o minimálně čtyřhodinový trek se značným výškovým převýšením. V létě může být kritické hlavně vedro a přísun tekutin. Naopak ferrata je lezitelná i pro děti, protože lezecky není náročná a i menší postavy dosáhnou v pohodě. Co bych asi viděl jako největší hrozbu, je množství lidí na ferratě. V sezóně a za hezkého počasí tady musí být hodně narváno, což může způsobit kolizní situace (pád předmětu dolů) nebo zdržení ve frontě. Na ferratě totiž není možné odbočit a předčasně odejít. Na více místech lze bezpečně předběhnout, resp. i nechat se předběhnout a odpočívat stranou ocelového jistícího lana. Jediná lezecká rozdvojka je varianta buď lanový most nebo bez mostu těžší zkratka C/D po skále.

Ferratu Drachenwand můžu doporučit, jde o hezké lezení na hezký skalní masiv. Uděláte si parádní fotky. Jediná otázka je, kdy na ferratu vyrazit. Pokud ještě někdy tuhle ferratu znovu půjdu, tak volba termínu bude největší oříšek k rozlousknutí 🙂 I situace s parkováním dokresluje, že návštěvnost je tu až nezdravě obrovská.