Drachenwand Klettersteig – 1. část

Na ferratu Drachenwand jsem se chtěl podívat, protože její jméno se objevuje jako jedno z nejčastějších, když Češi mluví o rakouských ferratách. Oblíbenost u českých lezců bude nejspíš daná její blízkostí – z Prahy dojedete k ferratě autem do 4 hodin. Zároveň tato ferrata smutně proslula i několika tragédiemi, opět z pohledu českých turistů. O to víc mě zajímalo, jaká je tato ferrata ve skutečnosti. Věděl jsem, že je hodně navštěvovaná, proto jsem zvolil mimosezonní termín v říjnu.

Zaparkoval jsem na doporučených souřadnicích, kde je vyznačené placené parkoviště. Víc k parkování píšu ve třetím dílu toho článku. Sbalil jsem potřebné vybavení a vyrazil na nástup k ferratě. Vysvitlo sluníčko a tak je celý masiv Drachenwand hezky nasvícen.

V minulých dnech pršelo a noc byla sychravá, takže jakmile jsem vlezl do lesního terénu, šlapu relativně v blátě a mokru.

Cesta k začátku ferraty je vyznačená a nejde se ztratit. Na parkovišti bylo docela dost aut, což mě překvapilo vzhledem k říjnovému termínu a taky k počasí. Do poslední chvíle jsem přemýšlel, jestli vůbec na ferratu vyrazit, jestli to nebude příliš mokré. Ale předpověď slunečného dne dávala jistou šanci, že skála bude dobrá. Zřejmě tak uvažovalo více lidí. Vidím skupinky lezců přede mnou i za mnou.

To nemuseli ani psát na cedulku, že to po mokrých kamenech a na bahnité cestičce klouže. Několikrát jsem málem hodil tlamu už tady v lese.

Zhruba po půlhodině jsem od auta dorazil k začátku ferraty. Je tu shromážděno více lidí, kteří oblékají výbavu a připravují se. Beru také sedák, ferratový set, helmu, rukavice a vyrážím. Doposud byla v lese docela zima, takže mám na sobě zatím i slabší zimní bundu.

Ferrata začíná vystoupáním po skále a lezením po žebříkách. Vpravo od žebříků asi bývá vodopád, ale dneska je téměř neznatelný, paradoxně po deštích v minulých dnech.

Obtížnost lezení je kolem Béčka. Jen mokrá skála klouže víc než bych si přál.

Opět mě překvapuje, kolik je tu lidí – lezou přede mnou, lezou hned za mnou… tohle musí být v sezóně a za hezkého počasí šílené.

Dvojice přede mnou začala cvakat karabiny až teď, doposud lezli oba bez jištění.

Lezením se začínám zahřívat, sundávám vrstvu oblečení. Také postupné opuštění stínu stromů zvyšuje pocitovou teplotu.

Začíná na mě svítit sluníčko, skála je tady už suchá a teplota je příjemná. Během krátkého časového úseku velký rozdíl. Cedulky upozorňuji, že vpravo dole je lezecká oblast (Klettergarten) a že není dobré tím směrem nic shazovat.

Výhled na jezero Mondsee se bude opakovat a cestou vzhůru neustále vylepšovat 🙂

Následuje lezení po skále, obtížnostně nic těžkého, jen přibývají rychle výškové metry.

Přede mnou skupina lezců. Za mnou dole vidím další lezce. V létě tu klidně může být šňůra lidí.

Průlez průrvou je v topo obrázku označen jako Céčko. V topo obrázku je to vlastně nejtěžší úsek ferraty, když nepočítám variantu C/D, kterou si ukážeme později. Průlez není těžký, nicméně chlapíkovi přede mnou se tam jen těžce protahovalo s objemným batohem na zádech.

Pohled dovnitř masivu – tam někde tuším, že asi bude sestupová cesta.

Pohled dolů.

Na některých fotkách vypadá skála drsně kolmo vzhůru nahoru, ale to je klam – ve skutečnosti je relativně dost položená a obtížnostně je lezení B a A/B, maximálně někde kousíček B/C.

Překvapení 🙂

Na další cedulce (nemyslím tu s emergency telefonním číslem 140) je jméno úseku podle topo obrázku. Protože tu lezu poprvé, tak by mi přišlo praktické tam mít i pořadové číslo úseku a poměr k celkové délce ferraty, aby lezec věděl, kde se zhruba procentuelně nachází a kolik zbývá do konce.

Místy jsou tu volné kameny – docela by se hodilo připomenout všem návštěvníkům opatrnost, aby něco nehodili dolů, protože jak vede ferrata vzhůru, tak by to někdo dole mohl dostat. Helma na hlavě by měla být samozřejmost a co jsem se rozhlížel, tak jí měli dneska všichni.

Přicházím ke křižovatce. Doprava vede cesta k zavěšenému mostu (obtížnost B). Doleva odbočuje varianta C/D, která se mostu vyhýbá.

Půjdu na zavěšený most, vlastně nejvíc kvůli focení. Vpravo od cesty vidím bednu se záchranářským vybavením.

Pohled vlevo ukazuje variantu C/D, která vede po skále vzhůru. Oproti zavěšenému mostu je to na metry výrazně kratší. Vyšší obtížnost je daná hladkou skálou, kde se šlape nohama na tření. Podle obrázku je ten úsek C/D jen jeden, zbytek je B/C a B, takže by to nemělo být nic složitého.

Varianta směrem k mostu se prodírá kolem zakrslých stromů, kde jsem narážel do větví batohem.

A hurá už jsem u zavěšeného mostu. Musím tu chvíli čekat, protože lezci přede mnou si dělají nekonečnou sérii fotek 🙂

Ty visící prkýnka nejsou záměrný designový prvek, ale poškozené stupně na mostu.

Most má nahoře tři lana pro ruce a jištění.

Každá dlaždice na mostě má zřejmě svého sponzora.

Pohled z mostu dolů k jezeru je famózní.

Propast dolů je neskutečně hluboká. Nicméně most je relativně dost stabilní a houpe se málo, takže přechod mostu je hračka. Pouze to přeskočení rozbité dlaždice je náročnější. A těch rozbitých míst je více.

Pohled z druhé strany mostu po přelezení.

Na mostě jsem zhruba 80 minut od začátku lezení samotné ferraty, takže dá se říct, že most je těsně za polovinou ferratového výstupu, protože celá ferrata by měla trvat 2 hodiny.

Povídání o ferratě Drachenwand Klettersteig pokračuje v druhém článku, který popisuje výstup na vrchol Drachenstein. Ve třetí části je pak popis sestupové cesty z vrcholu zpět na parkoviště.