Boulderdrome Radebeul bei Dresden

Pod názvem Boulderdrome se skrývá nová boulderovka v německém Sasku, která je otevřená od března 2023. Nachází se „kousek“ na sever od Drážďan v okresním městě Radebeul (čte se „rádebojl“) ve směru na města Coswig a Míšeň. Vzdálenost z centra Drážďan k boulderovce je 17 km, ale pro cestu z Čech je nejrychlejší samotné Drážďany objet. Tedy při cestě od Ústí nad Labem pokračovat neustále po dálnici A17, připojit se na dálnici A4 ve směru Berlín/Görlitz, ze které se dá sjet na výjezdu číslo 78 nebo 79. Samotná boulderovka Boulderdrome se nachází tak trochu na samotě mimo obydlené ulice, ale navigace a mapy ukazují adresu správně. Pojďte se podívat, jak Boulderdrome vypadá.

Už na první fotce vás muselo zarazit nebo překvapit to, co zarazilo i mě při vejití dovnitř. Prostor uvnitř budovy je uspořádán do dvou až tří pater s tím, že uprostřed je volný prostor. Člověk má pocit, že půdorys má tvar kruhu a určitě ne jako obvyklý obdélník. Lezení se odehrává na celé ploše v přízemí a pak jakoby na ochozech ve vyšším patře. Když k tomu připočteme řadu složitých bludišťových schodišť s „designovým“ zábradlím a ocelové nosníky se světly, napadne člověka, že původní účel budovy byl někde v oblasti kultury. Ano, nepletete se. V budově bývala v devadesátkách velká diskotéka!

Dnes je tu boulderovka, která podle webu nabízí přes 2000 metrů čtverečních lezecké plochy.

Prohlídku jsme začali v patře přízemí. Dřevěné sloupy a dřevěné patro nad námi už je zřejmě vestavba, která tu původně v diskotékovém klubu nebyla.

Zprvu se mi nechtělo ani věřit, že se do téhle budovy s uspořádáním typu klub nebo divadlo vejde slibovaných 2000 m2 lezení. Zdání klame. Až jsme postupně přelézali bouldery, tak jsme zjistili, že prostor je opravdu velký.

Zajímavé je tady velké množství struktur, myslím těch dřevěných. Příkladem dva postavené bouldery (oranžový a fialový) pouze po strukturách.

Podobně jako na některých jiných německých boulderovkách, i tady mají režim, že na standardní bouldery smí pouze dospělí a děti až od 13 let. Pro mladší je možné získat povolenku Boulderpass a to formou absolvování příslušného jednorázového kurzu. Menší děti mají standardně vyhrazený svůj sektor, fotky později níže.

Tady jsme se přesunuli už do patra a díváme se na další sektor, tentokrát s rajbasem.

Tenhle kousek stěny = hodně položený rajbas a kouty vedle něj – to je podle mého názoru něco, co by mělo být všude na všech stěnách a klidně i ve větším rozsahu než tady ty 2 metry. Tady se dá trénovat lezení nohama. Lézt bez rukou, zvedat se jen na nohou, přenášet váhu a vzlínat nahoru.

A teď se podívejte na pár fotek z patra. V tomhle sektoru je možné stavět (a lézt) bouldery s top-out, tedy končící výlezem nahoru.

Tady jsou zábrany, aby z patra nikdo (hlavně děti) nespadl dolů.

Tady je podle mě dobře vidět kombinace původních součástí haly (patro, schodiště, zábradlí) a dřevěných vestaveb boulderovky.

Celá hala vlastně nemá okna a tudíž žádné přirozené světlo, ale přesto je osvětlení boulderovky hodně slušné.

Postavené bouldery hodnotím spíš jako těžší. Používá se tu škála obtížnosti od 1 do 9. U každého boulderu jsou čísla u startovních chytů a u topového chytu. Orientace v boulderech je ještě zjednodušená, protože některé barvy chytů jsou jen u určitě skupiny obtížností. Například nejlehčí bouldery jsou žluté a přitom můžou být v úrovni obtížnosti jedna, dva nebo tři.

Detail označování obtížnosti.

Nechybí tu ani posilovna, ve které je k dispozici sortiment nářadí a také kilterboard.

V jiné části v patře je dětský svět, který je oproti dospělácké boulderovce výrazně barevnější se spoustou vychytávek pro děti.

Možnost ručkování ve stropě, houpačka, šplhání a přelezání po lanech.

Kromě hravých sektorů pro malé dětičky tu mají i dětské bouldery pro pokročilejší s moderními chyty, podívejte na fialovou 8 a černou 7.

Lanové překážka a na další fotkách tetrisové bouldery.

A samozřejmě tunel a taky skluzavka. Hezké je, že dětský svět je od dospělácké boulderovky skutečně oddělený.

Uhodnout, co je ten detail na další fotce, už není těžké. Ano, discokoule. Na recepci mi řekli, že tu občas dělají v pátek večer party. Po skončení lezení změní osvětlení a jede DJ.

V prostředním patře vidíte odpočívací prostor pro rodiče, které odloží děti do dětského světa. Zrovna se tu konala nějaká dětská oslava. V přízemí pak vidíte recepci s barem.

Na baru nabízí obvyklou nabídku občerstvení. Půjčují tu samozřejmě lezky. Šatny obvykle nefotím, samozřejmě jsou tu a to včetně sprch.

Posezení a lenošení vlevo od recepce na nás dýchlo diskotékou. To, co na řadě stěn bývá vytvořeno z palet, případně v kombinaci s bouldermatkama, tak tady hodně připomíná bar a taneční klub.

U jednoho ze schodišť, která tvoří v budově docela labyrint, jsme viděli otevřené dveře směrem za budovu. A hele, tady se nachází bazén a zřejmě původní venkovní bar.

Přestože hala uvnitř působí až přehnaně atraktivně (myslím design a vybavení z dob diskotéky), tak samotný vchod na boulderovku je docela nenápadný.

A tohle je pohled na parkoviště. Musím přiznat, že když jsme přijeli a parkovali, tak jsem chvíli přemýšlel, jestli jsme vůbec dobře. Nenechte se ale zmást, vnitřek boulderovky stojí za to.

Zkoušeli jsme spočítat počty boulderů podle obtížnosti, celkem jich tu je 108. Zahrnujeme pouze standardní bouldery bez dětského světa. Plus mínus chyba přehlédnutí. To samozřejmě neznamená, že takový počet tu je vždycky, je to jen aktuální pohled.

Obtížnost	Počet boulderů
1	3
2	14
3	15
4	15
5	19
6	21
7	12
8	7
9	2

Boulderovka Boulderdrome kousek od Drážďan není pro českého lezce o moc dál než drážďanská Mandala Boulderhalle.

Návštěvu vřele doporučuji.