Borová skála v Prokopském údolí

Na Borovou skálu jsme se vydali v době omezení cestování mezi okresy v Covidové době. Protože byl hezký den, tak v Prokopském údolí bylo mraky lidí na procházce, na pikniku, na kole… A ne jinak to bylo i na samotné Borové skále. Obsazenost linií připomínala Smíchoffskou stěnu v největší večerní špičce v pracovní den 🙂

Strávili jsme tu hezké odpoledne za slunného počasí lezením v části s názvem Pravý amfiteátr. Přístup je shora z planiny Butovického hradiště – jde se po schodech a z kopce dolů, poměrně náročný klouzavý sestup. Podle mapy a pěšinek se dá přijít i zespoda přes potok, ale i v průvodci i na cedulkách je tento přístup zakázaný z důvodu ochrany přírody.

Lezení je tu super. Hodně lehkých cest kolem stupně 5. Skála je vápenec, ale poměrně členitý. Na skále je dost chytů a hlavně stupů pro nohy. Jištění je standardními borháky. Potřebovali jsme přibližně 5-6 expresek. Nejdelší cesty jsou i přes 20 metrů, myslím že 25 m, ale u těchto cest je část docela choďák, prostě položená skála, kde by člověk ani nepotřeboval jištění.

Občas spadnul nějaký kamínek. A skoro všichni přítomní měli na hlavách helmy, což bylo rozumné. Prostor pro jištění pod skálou byl v pohodě, určitě víc než metr a půl vodorovná podlaha. Horší je to s místem na odložení věcí, batohy se dávaly buď někde na boku nebo níže uprostřed náměstíčka amfiteátru, ale třeba prostor pro „hraní“ dětí tu vlastně není.

Doporučuju kouknout do průvodce ke skále na topo. Některé cesty jsou jen varianty k sousedním cestám, takže nejde lézt úplně všechno zároveň. Na konci cest je někde jen oko ve skále, někde řetěz s dvěma erárními expreskami. Blízkost koncového jištění sousedních cest svádí k možnosti omylu, kdy lezec zabere jištění určené pro sousední cestu. Hodně doporučuji koukat na topo plánek. U řady cest by bylo možné nahoře odejít pěšky nahoru, skálu obejít a přijít po schodech stejnou cestou jako při prvotním příchodu. Rybařit, tedy lézt na top-rope, se tu také dá, jen u těch pár nejdelších cest nevidí jistič na lezce úplně vždycky – a vzhledem k velké návštěvnosti bylo i špatně slyšet.

U cest, kde nejsou erární expresky v řetězu, ale jen oko (kruh) ve skále, je potřeba slanit dolů. Nebo odejít po svých nahoru 🙂

Po hezkém lezení následoval náročný výšlap po schodech nahoru do kopce zpátky na náhorní plošinu. Pak už byla cesta k autu v pohodě.

Parkovali jsme na u křižovatky ulic Novoveská a Pod Vavřincem. Parkování zdarma. Kapacita parkoviště v normální necovidové době by mohla být v pohodě. Cesta od auta ke skále byla cca 25 minut, první úsek do kopce, pak už po rovině s hezkými výhledy. Dá se také přijet metrem na stanici Nové Butovice a jít pěšky od metra.