Černá skála Řevnice

Černá skála v Řevnicích nabízí dobře dostupné lezení v rozumné vzdálenosti od Prahy. Ve dvou sektorech je kolem 50 cest o výšce řádově 28 metrů. Materiál skály je vyvřelina, podle wikipedie jde o diabas neboli dolerit, což je cituji „intruzivní magmatická hornina se středně zrnitou strukturou a tmavou barvou“. Skála se nachází u řeky a v podstatě v obci. Přístup ke skále je pěšinkou kolem řeky, nejlépe z ulice Karlštejnská. Je to dokonce v dochozí vzdálenosti od nádraží, na které jezdí v pravidelných intervalech vlaky z pražského hlavního a Smíchovského nádraží.

Vzhledem k uvedené výšce a délce cest až 28 metrů doporučuji u většiny cest delší než 50 metrové lano, tedy třeba šedesátku. Skála se člení na dva sektory: západní stěnu se svislými a převislými úseky a jižní stěnu s řadou položených cest.

Skála je odjištěná borháky v rozumných rozestupech. Přesto může člověk najít starý kruh, který se nepoužívá.

V některých cestách se dá použít vlastní jištění, takže nějaký jeden dva vklíněnci nebo friendy se můžou hodit. Použití vlastního jištění je v průvodci v seznamu cest zmíněno.

Nejlezenější cesta v jižním sektoru je asi 5- Prašivej kojot, která patří s 28 metry k nejdelším místním cestám. Další lezitelné cesty jsou třeba 5+ Splašený kůň, 5 Cesta pro Moniku, 5 Spálená zem a 5 Bobři.

O Řevnické Černé skály se na internetu píše, že z ní padají kameny a že je nebezpečná. Je pravda, že napravo pod jižní stěnou se válí odpadnutý kamenný blok s jedním borhákem. Je to prostě příroda a ne umělá stěna. Proto je potřeba při lezení vybírat, za co lezec chytne. Pokud se něco kýve nebo zní dutě, je lepší najít jiný chyt a opřít sílu do jiného místa skály. Někde může být viklavý kámen označen třeba bílým křížem. Rozhodně bych pro lezení a jištění doporučoval používat helmu. Co se týče děti a pobytu pod skálou, lepší je se usídlit o pár metrů dál, ať už mezi stromy nebo blíž k řece.

Nahoře na vrcholu cest jsou jenom oka. Doporučuji s sebou materiál pro vytvoření štandu pro jištění shora, pokud třeba budete chtít následně lézt top-rope. Po skončení lezení je potřeba štand zrušit a nezbývá než slanit dolů.

Západní sektor nabízí kolmé a více převislé cesty. Pod skálou byl dostatek prostoru pro věci i dovádění dětí, dokonce tam byl i pozůstatek ohniště.

Jedna z lehkých a hezkých cest západního sektoru se jmenuje 5 Ježibaba – najdete jí v koutě, má délku 12 metrů a jsou v ní zajímavé kroky včetně hezkého boulderového přelezu na terasu.

Ještě přidám celkový pohled z vyhlídky na vrcholu skály, na kterou se dá dojít i pěšky – jenom pro turisty nevede žádná cesta rovnou kolem skály přímo nahoru – zleva to neumožňují oplocené pozemky zahrad a zprava to neumožňuje také terén. Dalo se nahoru dostat kombinací autem a kousek dojít, ale objížďka po silnici byla docela dlouhá (30 minut od opuštění místa po skálou do příchodu na skálu shora na vyhlídku). Tím také odpovídám na otázku, zda je možné lano hodit shora pro lezení jenom na top-rope – šlo by, ale je potřeba se nahoru nejdříve dostat. A také nezapomenout na materiál pro vytvoření štandu,

Doporučení parkování v Řevnicích je na konci slepé ulice Karlštejnská, kde je otočka pro auta a dostatek prostoru pro parkování na boku. Kromě lezců do oblasti hodně jezdí i rybáři.

Lezení na Černé skále v Řevnicích bych doporučil pro snadnou dostupnost z Prahy, rozumnému odjištění a přitom hezké délce cest (až 28 metrů). Z negativ bych zopakoval již zmíněnou obavu z možného uvolňování kamenů, případně z padajících kamenů.