Attersee Klettersteig Mahdlgupf – 1. část

Jako poslední ferratu na závěr podzimního lezení v Rakousku jsem měl naplánovanou Attersee Klettersteig. Hlavně proto, že její obtížnost je podle průvodce D/E, tedy nejtěžší z plánovaných ferrat. Říkal jsem si, že na ní vyrazím jenom tehdy, pokud všechny předchozí lehčí ferraty přelezu a budu cítit dostatek síly. Nikde jsem se nezasekl a tak jsem hned po ránu na Attersee Klettersteig vyrazil. Dopředu prozradím, že není tak náročná, jak by se mohlo zdát z označení D/E a časové náročnosti 3,5 hodiny lezení uvedené v průvodci. Ale vydatná je, to ano.

Podle průvodce se leze 600 výškových metrů na samotné ferratě, celkem s nástupem nějakých 870 výškových metrů. Topo obrázek ukazuje rozdělení ferraty na 30 očíslovaných a pojmenovaných úseků.

První fotka je z parkoviště. Bohužel je dnes mlha, takže si musíte hory představit. A propos parkoviště pro lezce (obecně pro turisty) je jinde, než popisuje průvodce bergsteigen.com – ten doporučuje parkovat u hotelu Post, ale tam je závora a patřičná cedule. Veřejné parkoviště s automatem je o kousek dál – lemuje silnici Weissenbacher Strasse, případně ještě dál u Waldsiedlung. Cena parkovného je od 4 EUR za 6 hodin až do 6 EUR za 12 hodin.

Přístup k začátku ferraty je značený ukazateli po cestě s názvem Nikoloweg. Z cesty jde občas mezi stromy zahlédnout jezero Attersee.

Cesta vede lesem a lehce stoupá. Odbočení z Nikoloweg k samotné ferratě je dobře označené.

Od té odbočky stoupám po úzké cestičce do prudkého kopce. Před sebou vidím natažené pásky informující, že tímto směrem ferrata není a hrozí tu pád kamení. Je potřeba jít víc vlevo.

Po asi 40 minutách z parkoviště přicházím k začátku vlastní ferraty. Podle mapy jsem překonal 200 výškových metrů z nadmořské výšky 450 do nynějších 650 m.n.m.

Bohužel je stále mlhový opar, takže skálu nad sebou vidím jen částečně. Oblékám sedák, ferratovou výbavu, helmu, rukavice

V rychlosti prolétnu informační cedulky, kde jsou standardní varování a doporučení.

Nadechuju se a jdu cvakat. Úplně první úsek vede malým převisem a je označený obtížností D/E. Je to nejtěžší místo celé ferraty. V popisu se dá dočíst, že tenhle těžký úsek má tak trochu otestovat lezce, jestli má v lezení pokračovat nebo ne. Kdo nepřeleze tuhle část, mohl by mít později na relativně dlouhé ferratě problém. Z celé ferraty totiž nejde nikde odbočit a uniknout.

První úsek D/E vyžaduje zabrat rukama na sílu a potvrzuju, že to D/E odpovídá, ale je to opravdu jen kousek. Šlapat se dá na skálu nebo na kovová oka. Pokud by se někdo teď cítil nejistý, jestli má dál pokračovat, tak může odbočit doprava a vrátit se dolů. Není to žádná ostuda, na ferratách je lepší lézt na jistotu než riskovat. Kdo je v pohodě, může pokračovat vzhůru úsekem B/C. V komentářích a recenzích k ferratě jsem se dočetl, že v sezóně je relativně velké procento lezců, kteří se vrací.

Ohlédnutí dolů na začátek ferraty, ale začátek ocelového jistícího lana není úplně vidět.

Další lezení s obtížností B/C je po skále a občas se šlápne na kovové oko.

Ferrata stoupá vzhůru a stoupat bude podle topo obrázku vlastně pořád.

Už jsem hodně nad vrcholky stromů, ale protože je stále mlhavý opar, není rozhled nic moc. Snad se později vyčasí.

Takhle jsou značené začátky jednotlivých úseků z celkového počtu třiceti.

Výhled na jezero pořád špatný.

Na téhle fotce se prosím podívejte na malé tyčky vyčnívající ze skály, které slouží jako umělé stupy pro nohy. Tenhle styl se vleče celou ferratou Attersee Klettersteig.

Při pohledu vzhůru už vidím jasnou oblohu.

Mlha se drží v nějaké výškovém pásu jen těsně nad jezerem.

Výška skalního masivu je skutečně impozantní.

Obtížnost lezení se podle obrázku i ve skutečnosti střídá: B, B/C, C, A/B, A.

Samotná skála je docela členitá a strukturovaná, dá se na ní dobře šlapat. A kde ne, tak jsou opět kovové tyčky.

Další úsek je opět lehký, asi Áčko.

Leze se docela dobře, teď je značené Béčko a B/C.

Pohled na jezero je stále zastřený mlhou.

Začíná úsek číslo 7, což znamená, že nejsem ještě ani ve čtvrtině ferraty. Trasa vede lehce zakrytá pod převisem – v topo obrázku je úsek popsaný jako jeskyně (Grotte).

Lezu neustále vzhůru. Začínají mě lehce bolet prsty na nohou z neustálého stání na těch malých kovových tyčkách. Tyčky jsou tak malé, že se na nich ničím jiným než špičkou boty nedá stát.

Takže jsem rád, když se chvíli opět šlape na skálu, protože ta je pohodlnější.

Podívejte, jak jsou ty tyčky krátké a kolik jich je.

Cedulka označuje úsek číslo 10, tedy blížím se do třetiny celé ferrraty. Jméno úseku Hühnerleiter (Slepičí žebřík) je více než příznačné.

V úseku číslo 12 je podle topo obrázku druhé nejtěžší místo ferraty a to Déčkový převis s názvem Schoko-Überhang (Čokoládový převis?). Přiznám se, že mi to vůbec nepřišlo a kdybych neviděl písmeno D v topo obrázku, tak by mě to ani nenapadlo za Déčko považovat. Průvodce hovoří celkem o třech nejtěžších místech: D/E u nástupu na začátku ferraty, tenhle Déčkový převis uprostřed ferraty a pak ještě jedno Déčko před koncem ferraty v úseku číslo 27.

Pohled dolů po přelezení Čokoládového převisu. Nějak velký převis to fakt není.

Zatímco z toho Déčkového převisu si nepamatuju, že by bylo potřeba zabrat, tak ale ty kratičké ocelové tyčky cítím v nohách čím dál tím víc. Stojí se na nich dost blbě.

Okolní skály se lehce proměňují se stoupající výškou, ale styl lezení zůstává stejný. Prsty na nohou cítím víc a víc.

Výhled na jezero stále v mlze.

Lezení po těch minityčkách je snad nekonečné 🙂

Smajlík na skále s nápisem „už jen 300 výškových metrů“ mě rozesmál. Ano, už jen 300, tedy polovina ferraty 🙂

Začíná úsek číslo 16, tedy přesně polovina ferraty.

Úsek 16 se jmenuje Baumliege (Stromové lehátko). Je to Áčkový, pohodlný a přehledný úsek, kde se dá bezpečně odcvaknout od jistícího lana, vydechnout, odpočinout, posvačit, napít i odskočit. Takže přesně to jsem využil, včetně odlovu kešky a získání bodu do geocachingu.

Když jsem cvakal fotku výhledu na jezero, tak jsem si pomyslel, že ta mlha zlomyslně brání výhledu. Teď mi ta fotka přijde docela zajímavá.

A protože je to zhruba polovina celé ferraty, udělám i tady přestávku. Pokračování povídání o ferratě Attersee Klettersteig najdete v navazující druhé části.