XXL Kletterhalle Dresden

Na existenci lezecké stěny XXL Kletterhalle v saských Drážďanech jsem narazil na internetu už v dávnější minulosti, ale nikdy nebyla příležitost se na tuhle stěnu podívat. Na jiných místech v Drážďanech jsme byli už vícekrát, ale na tuhle stěnu jsme ani neslyšeli ani nezaznamenali žádné reference od lidí ani na internetu. A přitom podle webu stěny by to měla být docela velká stěna pro lezení na laně společně s velkou boulderovkou. Vlastně už samotné jméno avizuje, že stěna je velká. Nebudu teď prozrazovat závěr, pojďte se podívat na sérii fotek z naší dnešní návštěvy.

Najít halu a vstup na sportoviště nám chviličku trvalo, protože navigace a mapa ukazují v podstatě správně, ale člověku se nechce věřit, že parkování a vstup je tak trošku ze zadní (na první pohled opuštěné) strany haly než se do areálu přijíždí. Jakmile jsme našli vchod, uvnitř už jsme nebloudili. Došli jsme k recepci, kde nás odkázali na šatny. V nabídce tohoto sportoviště je kromě lezení celá řada aktivit. Na dotaz, kudy k lezecké stěně, jsme dostali odpověď: „buď od recepce vlevo nebo vpravo“. Na počátku jsme tomu nevěnovali pozornost, ale později jsme zjistili, že to byla důležitá informace a ďábel je skrytý v detailu :-). My jsme vyrazili nalevo od recepce a kolem kurtů na badminton a ping pong jsme dorazili k lanové stěně ve žluto-hnědé barvě.

Lezecká stěna je vysoká. Informace na internetu mluví o výšce až 18 metrů, i když to se mi úplně nezdá – těžko říct. Příště nezbude než výšku přeměřit při lezení. Zvláštností je, že se ke stěně sestupuje po schodech dolů pod úroveň terénu. Jsem přesvědčený, že budova haly stojí na rovném terénu a při budování lezecké stěny prostě jen v určitém prostoru uvnitř haly vyhloubili díru a tím vytvořili možnost vysoké lezecké stěny, aniž by museli jakkoliv hýbat s původní střechou haly.

Podívejte se na několik fotek převislé strany stěny.

Tady je vidět bok vyhloubené jámy, kde je stříkaný beton, což mi potvrzuje mou teorii o vyhloubení jámy pod úroveň okolního terénu.

Vlevo od hlavního převisu jsou kolmice a mírné převisy.

Tady je víc vidět schodiště dolů do jámy. Schodiště se dá využít jako odkládací lavičky, případně hlediště pro diváky. I když si nepamatuju, že bych kdy zaznamenal, že se tu konají závody. Ale je to možné v dřívějších dobách. Firma na webu píše, že lezecká stěna tu existuje přes 20 let.

Vpravo od hlavního převisu a v prostoru před převisem jsou na kolmých profilech cesty s erárními top-rope lany. Mají tu zvyk uvazovat dolní konce top-rope lan na zábradlí „jámy“.

Vpravo od hlavního převisu je sektor kolmých a lehce položených cest opět s top-rope lany. Chyty jsou tu staršího typu a v tomhle sektoru nejsou vůbec žádné struktury.

Webovky píšou, že nejdelší cesta na téhle stěně může být až 35 metrů. No nevím. Je ale fakt, že linie ve velkém převisu pokračující traverzem nahoře doleva bude hodně dlouhá, ale podle mého nedosahuje 35 metrů. Na fotce vidíte zrovna v trajektorii nejdelší cesty nacvakané lano, které by mohlo pokračovat ještě o expresku dál k řetězu – vypadá to na nedolezenou cestu.

Tady je vidět průzorem ve stěně, že se leze i na druhé straně velkého převisu.

Na následující fotce se už díváme na rajbas a kolmice na zádech velkého převisu.

Nejdřív jsem se nad plochým rajbasem v levé části ušklíbnul. Pak jsem zkoušel na něm nějaké cesty lézt a musím říct, že cesty na tomhle rajbasu dávají smysl. Vyžadují lezení nohama a odvážné postavení se tělem nahoru, což je dobrá škola hlavně při cvakání. Nedá se přitahovat rukama, protože tam prostě nejsou (zbytečné) chyty. A pokud chyty jsou, tak to nejsou moc madla.

Ten plochý nejvíc položený rajbas chválím. Za to lezení na mírnějším rajbasu vpravo od něj a v kolmicích bylo docela náročné. Chyty na celé téhle žluto-hnědé stěně jsou takové ty hodně staré typy, většinou dost malé, dost oklouzané a neberoucí. I lehké cesty obtížnosti 5, 5+ jsou tu docela náročné – nechci říkat těžší než uvedená obtížnost, to asi ne – ale díky malým chytům hodně brzy bolí prsty a ruce. Nepovedlo se mi najít cestu, která by v úrovni kolem 5-6 měla velké chyty. O oblinách si tady může člověk nechat jen zdát.

Vzadu je pak posilovna s campusem, peg boardem a dalšími nástroji.

Nemám představu, jak často tady přestavují cesty, ale chyty jsou tu dost oklouzané a špinavé.

Přelezli jsme tu vícero cest, které jsme si mohli vybírat podle libosti, skoro nikdo tu doposud nebyl. Dnes je totiž v Německu pracovní den a lidé začínají přicházet až teď později odpoledne.

Pamatujete si, jak jsem na začátku zmínil, že na recepci nám na otázku „kudy na lezeckou stěnu“ řekli „buď vlevo nebo vpravo“ ? My jsme šli původně vlevo. Až teprve teď jsme při zkoumání okolních místností a chodeb zjistili, že je tady ještě druhá část lezecké stěny s lanem – ke které bychom došli, kdybychom se vydali od recepce vpravo. Tahle druhá stěna – označím jí jako bílo-žlutou – zabírá odhadem stejně velký prostor jako ta první žluto-hnědá.

Už na první pohled je jasné, že bílo-žlutá stěna je výrazně novější. Napovídají tomu profily a také typy chytů a struktur.

Je tady také převislý profil, spousta kolmic a i trochu rajbas – ale ne tak položený jako na té starší žluto-hnědé stěně.

Vylezli jsme i nějaké cesty tady, přestože kůže už bolela. Musím říct, že tady na bílo-žluté stěně jsou o poznání lepší chyty ve smyslu novější, větší a více strukturovanější na povrchu (nehladké).

O tom, že tahle novější stěna je oblíbenější než ta starší žluto-hnědá, svědčí i výrazně větší počet lezeckých dvojic a skupin. Připadá mi, že tahle část haly má vyšší střechu a je přistavěná a přilepená k původní hale.

Na kraji jsem našel cedulku, že novější bílo-žlutá stěna byla postavená na podzim roku 2016.

Mezi oběma stěnami se dá projít přes další místnosti, které slouží pro lezení dětí a další cvičení. Prostory jsou tu poměrně velkoryse vzdušné.

Provazový žebřík ke stropu, samozřejmě s možností jištění, zavěšené kruhy, slacklajna a další.

Cesty na laně jsou na obou stěnách po barvách chytů a na začátku je cedulka s obtížností, názvem, datem postavení a se jménem stavěče.

A protože jsem avizoval i boulderovku, půjdeme se krátce podívat i sem. Nachází se v sousedství žluto-hnědé starší lezecké stěny. A hned vedle bez jakékoliv zdi jsou kurty na badminton, stoly na ping-pong a indoor hřiště pro další sporty. Což mě trošku udivuje, že to těm dalším sportovcům nevadí, protože z lezení bývá obvykle velká prašnost.

Na boulderovce dominují převislé profily. To si myslím, že také souvisí s dobou výstavby, že je boulderovka relativně starší.

Bouldery jsou tu po barvách chytů – stupnici najdete později v článku. Bílé chyty v převislé vlně slouží pro kolečkování a traverz.

Většina samostatných bloků nabízí také silové lezení v převisech. Občas jsou tu nějaké obliny, ale většina chytů jsou spíš menších rozměrů. Velké struktury a lezení po strukturách tu nenajdeme vůbec.

Zkoušíme lézt nějaké bouldery, ale po několika hodinách lezení na laně už ruce vůbec neslouží. Většina boulderů mi přijde dost silová. Moderní bouldery parkurového stylu, co bývají dnes na závodech, tu prakticky nejsou.

Vzadu za boulderovkou jsou vidět kurty pro míčové sporty.

Teď jak dopisuju celý článek, vidím, že jsem nevyfotil rajbasový profil na boulderovce. Je tu, ale tak krátký, že jsem ho zřejmě omylem opomněl 🙂

Bouldery mají označené startovní chyty. Všechny končí koncovým top chytem, žádný boulder se neleze do výlezu. Barva chytů rovnou označuje i obtížnost boulderu podle následující tabulky.

Pro dnešek už dost lezení, vyrážíme domů, venku už je tma. Přidávám fotku recepce, která slouží celému sportovišti. Je tu dlouhá nabídka všemožných sportů jako badminton, squash, volejbal, stolní tenis, minikopaná a dalších aktivit: fitness, jóga, rehabilitace, bowling a samozřejmě lezení, o kterém jsem psal tenhle článek. Firma provozující celý areál se jmenuje XXL Sport Gmbh a všechno to tu vypadá v takové větší (nadměrné) velikosti 🙂 Však se podívejte na množství lezeček k zapůjčení. A to je už v tuhle chvíli dost lidí uvnitř.

Nabízí tu také občerstvení a restauraci.

Ještě fotka při odchodu z haly na novější bílo-žlutou lezeckou stěnu.

Hala s XXL sportovištěm se nachází v takové klasické oblasti skladů a průmyslových hal. Z hlavní silnice se odbočuje na křižovatce, u které mají velké reklamní poutače. Parkování u haly bylo zdarma a kapacitní, ale ne úplně dobře označené a také ne moc osvětlené.

Shrnutí na závěr. Na webu XXL Kletterhalle se píše, že lezecká stěna zaujímá plochu 3.200 metrů čtverečních a nabízí lezení na stěně v rozsahu 2.200 m2. Boulderovka má mít 900 m2. Jestli je to pravda nebo jen marketingově upravená čísla, nemůžu potvrdit. Pravda je, že lezecká stěna včetně boulderovky je docela rozsáhlá. Kritický bych ale byl ke kvalitě lezení. Ne ve smyslu, že se o to provozovatel nestará, ale ve smyslu zastaralosti zařízení. Starší žluto-hnědá lanová stěna nabízí lezení po starších chytech bez moderních prvků. Žádné struktury, žádné obliny, leze se v podstatě bez odšlapu do stěny, většinou malé oklouzané chyty. Boulderovka je na tom podobně: většina profilů je v převisu, malé drobné chyty, žádné struktury, téměř žádné lezení po nohách, nic na balancování a vyvažování, žádné dynamické bouldery, skoky, náběhy apod.

Přesto má smysl stěnu navštívit, pokud chcete nalézt hodně metrů, lézt silově a po malých chytech nebo hodně v převisech, anebo jen cesty od jiných stavěčů než jsme třeba zvyklí v Praze. Pro trénink síly a silového lezení asi v pohodě. Kdo by chtěl lézt různorodé, dynamické či parkurové bouldery závodního typu, skoky, náběhy nebo hodně technické bouldery, lézt po strukturách apod., najde v Drážďanech modernější místo, jak pro bouldering tak pro lezení na laně. Provozovatel stěny XXL Kletterhalle všechno dělá ve větších velikostech, možná právě proto nemají ten cit na detail, který je ale důležitý. Celé sportoviště působí megalomansky a nadměrnou velikostí. Naproti tomu je smutné číst relativně hodně negativních recenzí třeba na Google mapách.

Ještě jedna pikantnost: všiml jsem si na účtence položky 0,50 EUR za každou osobu jako příplatek za zvýšené energie (Energiekostenpauschale).