Walter Keiderling Klettersteig Erlabrunn 2025

Dojeli jsme dnes po lezení ferrat ve Wolkensteinu i do saského městečka Erlabrunn, kde se nachází ferrata Walter Keiderling Klettersteig. Byl jsem tu asi před šesti lety a jsem zvědavý, jestli tu není něco nového. Nového není nic, ale ferrata je udržovaná a v dobrém stavu. Ferrata má celkovou obtížnost C s volitelnou závěrečnou variantou D. Hned na začátku prozradím, že mě dnes překvapilo, že je ferrata trošku delší, než jsem si matně pamatoval. Také bych námitkoval časový údaj lezení 30 minut uvedený na bergsteigen.com, protože je to určitě spíš více.

Pojďte se podívat na sérii fotek z ferraty. Na informační ceduli je topo obrázek, i když ne úplně dobře čitelný. Pro odlišení obtížností používá barvy se stupnicí III a IV-V, ale běžné je dnes značení v písmenech, kde by se tady nejvíce objevovalo asi B/C.

Z parkoviště se dojde k jasně vybudovanému začátku ferraty do pěti minut.

Ferrata začíná krátkým žebříkem a kramlemi.

U žebříku jsou další cedulky. Levá se dá přeložit přibližně jako „Vstupem na ferratu potvrzuji, že jsem přečetl doporučení a budu se jimi řídit“.

Hned nad žebříkem se šlape po hezky strukturované skále.

Ohlédnutí dolů na začátek ferraty.

Tohle lezení vypadá pohodově.

Přelezení první ostré hrany vyžaduje jen dlouhý krok, ale pořád jednoduché.

Zato přelez další ostré hrany vyžaduje máknout rukama. Dole jsou sice kramle pro nohy, ale i tak je to těžší místo. Obrázek říká Céčko a tedy nejtěžší místo celé ferraty (kromě závěrečné volitelné varianty D). Za chvíli se ovšem ukáže, že podobných míst bude ještě několik.

Někdy je pro nohy dole kramle, ale dost často ne a je potřeba šlapat na skálu, která je většinou šikmá a spíš oklouzaná, než že by se na ní dalo dobře stoupnout.

Místy se na skále stojí dobře. Nicméně béčková pohodová místa se střídají s ostřejšími úseky B/C.

První polovina ferraty je v podstatě dlouhý traverz po skále.

Tam, kde by lezci mohli nohy dole sklouznout, tak se raději přidrží více rukama, což vyžaduje jistou sílu.

Opět se jde kousek jak po chodníčku.

A pro změnu těžší pasáž s kramlemi, navíc lehce směrem dolů.

Překonání té hrany bych klidně označil za Céčko.

Pokračuje se směrem dolů a nohama se opět stojí na skále.

Při pohledu vzhůru je vidět u stromu pozdější pokračování jistícího lana – tam za chvíli polezeme.

Tady končí traverz po skále ve směru zleva doprava a ocelové jistící lano otáčí směrem vzhůru.

Je tu pár kramlí, ale je potřeba šlapat i na skálu. Obtížnost B/C, ale klidně bych řekl místy i Céčko.

Ohlédnutí na zatáčku ocelového lana.

Lezení pokračuje směrem vzhůru.

Kolem stromu už je to lehčí, ale v topo obrázku je to celé B/C.

Na skálu svítí přímo sluníčko, takže v horkém létě tu může být dost teplo.

Lezení zlehklo, obtížnost A.

Potkáváme vrcholovou knihu.

A po pár krocích po kramlích se dostáváme ke kříži.

Nebudu říkat vrcholový kříž, protože ferrata pokračuje a dostaneme se ještě na vyšší bod skály.

Prostor pro odpočinek, případně možnost předběhnout jiné lezce. Úsek obtížnosti A.

Doprava odbočuje jistící ocelové lano, kterým se dá lehkou cestou z ferraty slézt. V topo obrázku označeno jako A, případně A/B. Možná se dá použít i obráceně a lézt směrem sem.

My pokračujeme dál a vzhůru.

Opět pár kramlí, obtížnost B.

A tady už je vrcholová plošinka skály, lano ještě pokračuje, ale je skoro zbytečné cvakat, lehké Áčko, není kam spadnout.

Nejvyšší bod skály s výhledem na obec Erlabrunn.

Jistící lano pokračuje, spíš pro naznačení dalšího směru.

A tady končí základní část ferraty. Od začátku sem to trvá určitě víc než půl hodiny. A to ještě není úplný konec.

Ferrata pokračuje lanovým mostem.

Konstrukce ze 4 lan: jedno pro nohy, dvě boční a jedno horní pro jištění. Boční lana jsou se spodním spojené spojkami.

Most se lehce houpe, ale jen trochu.

Kdo se na most necítí, může před mostem odejít pěšinkou a z ferraty sejít.

Další možnost skončit lezení ferraty je hned za mostem. Opět se dá sejít na pěšinku a jít k parkovišti. Jinak ocelové jistící lano vede na závěrečnou volitelnou variantu obtížnosti D.

Déčko vede diagonálně směrem dolů, po poměrně kolmé skalní stěně.

Slézat dolů je vždycky těžší, protože je špatně vidět, kam postavit nohy. A ještě vzniká otázka, kdy je správný moment přecvaknout jištění, aby to nebylo příliš brzy.

Celkový pohled na závěrečné Déčko ze země po dolezení.

Možná by se to dalo lézt i vzhůru – na stěnu je vidět, takže problému s protijdoucími lezci by se dalo předejít.

Závěrečné ohlédnutí na Déčkový úsek.

Tady kousek níž v lese je vidět ocelové jístící lano únikové varianty, o kterém jsem psal dříve.

Cesta od konce ferraty k začátku ferraty netrvá víc jak pět minut. Při cestě se dá prohlédnout celá skála s ferratou.

Vidíte lezce, který je zrovna zhruba v polovině první části ferraty, tedy v polovině traverzu zleva doprava?

Celkový pohled na skálu u nástupu ferraty.

A i dnes stejně jako před 6 lety jsem měl štěstí na projíždějící vlak 🙂

Celkový pohled na skálu z větší dálky od silnice.

Přelezení ferraty určitě trvá více než 30 minut uvedených na bergsteigen.com.