Vodní brána Semily
Ferrata Vodní brána v Semilech se nachází na skalním masivu v údolí přímo u řeky Jizery. Skála je tvořená čedičem a nabízí hodně strukturovaný povrch, na kterém se dobře leze. Velkou výhodou ferraty je krátká vzdálenost od parkování: nástup na ferratu je dosažitelný do 5 minut, návrat maximálně do 15 minut. Při lezení se překonává výška od 60 do 75 metrů podle vybrané cesty. Cesty se tu dají lézt celkem 3: nejlehčí modrá B/C, střední červená C+ a nejtěžší fialová D+, která má ještě volitelnou variantu E.
Nástup na červenou a fialovou cestu začíná ve stejném místě přímo u řeky.
Jako první si projdeme červenou – středně těžkou cestu obtížnosti C+ nebo také někdy označenou jako C/D.
Hned krátce po začátku lezeme vertikálně nahoru. Skála je členitá, takže odšlapů pro nohy je spousta. Do cesty se v jednom místě připlétá stromek, tak se chytáme i stromku.
Při ohlédnutí z ferraty nás celou dobu bude provázet pohled na Jizeru ve svém typickém železitém hnědém zabarvení.
Převážná část lezení je hodně příjemná a díky dobré skále fakt lehká.
Tady je pohled přes hranu, kde je vidět lezec na nejtěžší fialové variantě ferraty – momentálně překonává traverz nad vodou. Samotná fialová varianta vede dál až za hranou, takže odsud lezce na ní nevidíme.
Na druhé straně řeky vede naučná stezka, po které prochází hodně lidí – zřejmě je tam dobrý výhled na ferratu. Bohužel nejbližší most pro překonání řeky je docela daleko, takže fotky z druhé strany řeky zatím nemám.
Na červené variantě jsou v topo označené tři úseky jako C a dva další dokonce jako C+. Při lezení nám to ani nepřijde, zřejmě kvůli dobrým odšlapům na skálu, která je velice strukturovaná.
Při vyšplhání celé červené varianty ferraty přicházíme k lanovému mostu. Most má klasickou konstrukci ze tří ocelových lan: jedno na nohy a dvě lana v úrovni boků na ruce a pro jištění. Tady před mostem se naše červená varianta ferraty spojuje ještě s nejlehčí modrou variantou, takže když jsme později šli tuto cestu znovu, dostali jsme se tady do pěkné fronty. Fronta tu vzniká logicky, protože na most je vhodné chodit po jednom. Pokud nechcete čekat, protože se třeba někdo na mostě zasekl, je tady možnost slézt po pár skobách pryč a jít rovnou na sestupovou cestu.
Obtížnost lanového mostu je v průvodci označená jako A/B. A odpovídá to, most se ani nijak moc nehoupe.
Strach při překonávání mostu se nedostavuje, pod mostem totiž není zas bůjvíjak velká propast jako třeba na Pastýřské stěně.
Za mostem následuje pár kroků obtížnosti B+.
Po závěrečné pasáži B+ už zbývá jen dojít k vyhlídce, ze které jsou výhledy stejné jako celou dobu při lezení 🙂 Tady červená ferrata končí a následuje sestup lesní pěšinou k začátku ferraty. Sestupová cesta se klikatí lesem a po dešti lehce klouže, proto jsou tu natažená lana mezi stromy, kterých se dá přidržet, aby člověk nejel po zadku až dolů… Sestup trvá řádově 10, možná 15 minut, záleží, kolik jde dalších lidí a jak se daří vyhýbat s protijdoucími.
Teď se vydáme na nejtěžší místní atrakci, tedy fialovou cestu obtížnosti D+. Počáteční úsek vede jako traverz nad řekou.
Poměrně brzy je tu Déčkový úsek, který vyžaduje sílu v rukách, protože tu lezec visí v záklonu. Zároveň tu nejsou tak dobré stupy na nohy jako na většině skály.
Po Déčkovém traverzu následuje nejtěžší místo a sice vertikální slez dolů – stupy tu opět moc nejsou, takže je to spíš o tření bot o skálu a je tedy potřeba hodně zabrat rukama. I proto tu obtížnost šplhá na D/E.
Dole pak pokračuje most obtížnosti B, těžší na něm je jednoduchá konstrukce ze dvou lan – po jednom laně se jde a druhé lano slouží pro držení nebo spíš pro opírání.
Tady je zpětné ohlédnutí na úsek D/E sestupující dolů k mostu.
Hned za mostem se začíná stoupat nahoru po skále: první úsek je těžší, chybí stupy na nohy, obtížnost C/D. Další úseky jsou výrazně lehčí, protože skála je více strukturovaná a nabízí víc stupů pro nohy.
Celé další lezení až k dalšímu lanovému mostu je výrazně lehčí, ať už je značené v průvodci jako obtížnost B, A/B nebo B/C, je to relativně v pohodě.
Dostali jsme se k druhému lanovému mostu na této cestě.
Obtížnost mostu je A/B a skládá se opět jen ze 2 ocelových lan: spodního pro nohy a jednoho horního pro ruce.
Za mostem pokračuje cesta obtížností B.
Ještě se zpětně ohlédneme na druhý lanový most ve fialové cestě, už se k němu blíží další borec za námi.
A dostáváme se do klíčového místa fialové ferraty. Můžeme se rozhodnout, jsetli polezeme vlevo obtížností B/C nebo vpravo extrémní variantou E.
A co myslíte, kterou variantu vybíráme? Zvítězila volba extrémní cesty obtížnosti E. Podle průvodce by tento úsek neměl být dlouhý.
Samozřejmě nastávající těžký úsek prohlížíme s pokorou. Připravujeme se, že bude nutné kolmou stěnu vylézt efektivně a rychle s předpokladem toho, že nahoře za hranou si člověk odpočine.
Tady pohled po přelezení shora na Éčkový extrémní úsek. Je jasné, že během toho lezení nešlo fotit. Kolmá skála je hodně hladká a není moc příležitostí, kam postavit nohy. Takže lezec musí hodně zabrat rukama. Velké vysílení nastává při hledání a udržení pozice při přecvaknutí karabin ferratového setu.
Po překonání extrémního úseku zbývá už jen lehký dolez na konec ferraty, obtížnost A a B/C už nepředstavuje žádný problém.
Tady je ještě panoramatický rozhled na konci fialové ferraty.
Nejlehčí modrá ferrata (obtížnost B/C) se používala v minulosti také jako sestupová (návratová cesta) z červené a fialové ferraty. Ale jak chodí víc a víc lidí, tak se nově sestupuje lesní cestou mezi stromy a modrá ferrata slouží pro klasické lezení směrem vzhůru.
K modré cestě tu ještě nejsou fotky a popis, ale určitě doplním.
Shrnutí na závěr: Ferrata Vodní brána v Semilech nabízí díky 3 cestám různých obtížností lezení pro začátečníky i pro pokročilé lezce. Nováček na ferrratách se může učit cvakat karabiny na modré cestě, zatímco ostřílení lezci se můžou hecnout na fialové Déčkové ferratě s možností Éčkové extrémní varianty. Na všech cestách je alespoň jeden lanový most. Jistící lano je k dispozici v pohodě celou dobu lezení. Výhodou na Vodní bráně je dobře strukturovaná čedičová skála, která hezky navádí lezce, kam má stoupat nohama. Nevýhodou Vodní brány může být velká návštěvnost za hezkého počasí a tedy vznikající fronty a čekání během lezení: lezení tady totiž nabízí řada instruktorů a institucí jako kurzy a „outdoor akvitity“. Vliv má také snadná dostupnost ferraty z parkoviště a blízkost civilizace.
Obtížnost: B/C (modrá), C+ (červená), D+ s variantou E (fialová).
Časová náročnost: XXX
Cesta z parkoviště: 5 minut, návrat 10-15 minut.
Souřadnice ferraty: 50.615707168548894, 15.308565362405293
Parkování: 50.614044949347985, 15.309715036935991
Další informace: český web ferraty nebo popis na bergsteigen.com a obrázek topo.