Türkenkopf Klettersteig Bad Eisenkappel

Do jihovýchodných Korutan v Rakousku jsem se jel podívat na ferraty k městečku Bad Eisenkappel, kde hodně lidí mluví o těžší ferratě Türkenkopf Klettersteig. Kromě ferraty Türkenkopf Klettersteig, která mě nejvíc zajímala, je tu ještě jedna lehčí ferrata Koschlak Klettersteig a pak jedna kratičká cvičná cesta. Zajímavostí tohoto regionu u hranice se Slovinskem je dvojjazyčnost: nejen mezi obyvateli, ale i na nápisech a třeba i dopravních značkách se směrovkami. Městečko Bad Eisenkappel má tak na cedulích i svou slovinskou verzi: Železna Kapla. Překládat Türkenkopf do češtiny je asi zbytečné: Turecká hlava.

Hned u parkoviště je přehledný topo obrázek všech tří ferratových cest: vpravo Türkenkopf, vlevo Koschlak Klettersteig a dole cvičná cesta Speedy Übungsklettersteig. Níže v článku najdete fotky z ferraty Türkenkopf Klettersteig, ostatním dvěma jsou věnované samostatné články.

Takhle vypadá skalní kopec s ferratami po příjezdu na parkoviště.

Oblékám kompletní ferratové vybavení a vyrážím doprava pod skálu k začátku ferratové cesty Türkenkopf.

Nástup je přímo od říčky Vellach. V průvodci píšou dokonce varování, že při vyšší vodní hladině není začátek ferraty dosažitelný.

Chvíli přede mnou vlezli na ferratu dva borci.

Našel jsem začátek ocelového jistícího lana a informační cedulku.

Začal jsem lézt a musím říct, že prvních pár metrů je vydatných. Skála pro nohy je dost oklouzaná a špatně se stojí. V minulosti to určitě bývalo mnohem lepší – když byly ostřejší hrany, kam se dobře daly postavit nohy.

No jestli takhle ostrá bude celá ferrata, tak to bude docela záhul. Přitom ten začátek byl topo obrázku jen C/D a nyní traverz nad vodou pouze B/C.

Borci lezoucí přede mnou zastavují k odpočinku a velice rádi mě pouštějí před sebe. Vzhledem k celkové obtížnosti ferraty D/E a její délce mám obavy, že to bude náročné.

Lezu vzhůru, střídají se obtížnosti B/C, C a C/D.

Poměrně rychle nabírám výšku.

Trošku mi vadí, jak je skála místy oklouzaná.

Sekvence lezení C/D, C a C. Do toho neustále opírající se sluníčko.

Od borců získávám poměrně náskok.

Konečně lehčí úsek, choďák obtížnosti A. Vydechuju a zkoumám v topo obrázku, v jaké fázi zhruba jsem. Od začátku ferraty uběhlo necelých 15 minut.

Choďák byla příjemná změna, nyní přicházím opět ke skalnímu Céčku, respektive sekvenci C, B, C.

Opět odpočinkové Áčko, ale neustále výškově vzhůru.

Další sekvence C, C, C/D a B/C.

Když vlézám do zmíněného C/D, funím, ale podle topo obrázku jsem asi odhadem dolezl do poloviny výšky ferraty, tak to aspoň ubývá.

Ještě pár kroků a odpočívám na dobrém místě s výhledem do údolí.

Snažím se zahlédnout ty dva borce lezoucí za mnou – a jo, už vidím helmy.

Odpočinkové kroky v Áčkovém choďáku. Dostatečně bezpečný terén využívám k odskočení za další stromy.

A podle topo obrázku mě teď čeká nejtěžší pasáž celé ferraty Türkenkopf Klettersteig. První úsek po skále je Céčko.

Objevují se kramle, což asi znamená, že lezení po samotné skále by bylo těžké. Blížím se do úseku D/E s malým převisem.

Samotný převis není tak strašný. Nejhorší je ta oklouzaná skála. Doposud během celé ferraty vždycky zrovna v těch nejtěžších místech je skála dost ohlazená a špatně se stojí nohama. Pomohly by možná lezečky. Když by sem dali více kramlí, tak by to samozřejmě zlehklo, to je jasné.

Hned za D/E následuje opět těžší úsek D, takže se to snažím vylézt v kuse a moc nevysílit. Za zatáčkou doprava je v topo obrázku už kreslené Céčko, další kramle a půjde odpočinout.

Pohled zpět na oklouzanou skálu s úseky D/E (níže) a nakonec D. Nejtěžší místo ferraty Türkenkopf Klettersteig.

Po nadechnutí pokračuju dál už lehčím Céčkem s nádherným výhledem.

Podívejte, kolik výškových metrů jsem vylezl od říčky. Uběhlo 45 minut od začátku ferraty.

Z topo obrázku vím, že ještě není všemu konec. Následuje další z těžších úseků obtížnosti C/D. Na oklouzanou skálu už si pomaličku zvykám, asi to lepší nebude.

Je tam jedna kramle, ale musí se zabrat víc rukama.

Pohled dolů: na skále pode mnou je ta nejtěžší pasáž s úseky D/E a D.

Neustále do mě pere sluníčko. Tady by mohl být stín možná později k večeru, ale většinu dnu se leze na přímém slunku.

Další červená značka na skále. Že by smajlík?

Následuje oddechový Áčkový choďák.

Opět skála vzhůru, obtížnost C.

A po krátkém Áčku poslední těžší úsek ferraty obtížnosti C/D. Opět oklouzaná skála.

A výlez obtížnosti jenom B/C už mi dělá radost.

Pokus o selfie.

Opět červená značka – přemýšlím, k čemu může sloužit. Měl bych být v nejvyšším místě ferraty Türkenkopf Klettersteig v nadmořské výšce 780 metrů nad mořem podle topo obrázku nebo 750 metrů podle mapy. Od začátku ferraty jsem vylezl podle průvodce 130 výškových metrů, ale z mapy mi vychází z rozdílu čísel 750 a 530 výsledných 220 výškových metrů. Časově mi to sem trvalo hodinu a 20 minut.

Podle topo obrázku mě teď čeká delší traverz po kopci doleva většinou Áčkové obtížnosti.

Kolem tohoto skalního útvaru to mělo být B/C, ale po vylezení té vertikální části už je to trošku jedno.

Úsek obtížnosti B.

Choďák A.

Z trasy ferraty vede dolu krátká slepá odbočka na vyhlídkové místo.

Z vyhlídky je vidět na parkoviště pod ferratou.

A doleva severním směrem na údolí s říčkou Vellach.

Jižním směrem je městečko Bad Eisenkappel.

Pokračuji traverzem dále doleva.

Terén je relativně bezpečný, ale přesto cvakám.

Opět výrazná červená značka.

Jistící ocelové lano končí a pokračuje se bez jištění.

Po chvilce opět jistící lano pokračuje. A před sebou již vidím zříceninu Türkenschanze, kde ferrata Türkenkopf Klettersteig definitivně končí.

A teď už jistící lano definitivně končí.

Přicházím ke zřícenině, sundávám ferratovou výbavu a osvěžuju se. Od začátku ocelového jístícího lana mi lezení trvalo 1 hodinu a 45 minut, což je přesně čas uvedený v průvodci.

Zřícenina Türkenschanze pochází z 15. století a původně sloužila jako ochranný val proti tureckým útokům. Dnes je tu jen několik zdí.

Zleva přichází jiné jistící ocelové lano – aha, to bude konec ferraty Koschlak Klettersteig, kterou polezu později – víc informací najdete v samostatném článku.

Po prohlídce zříceniny vyrážím na sestup zpátky k parkovišti.

Nejdříve lesní pěšinou, pak chvíli po asfaltce a opět lesem zpět k říčce Vellach.

Zříceninu poznáte podle vlajky.

Říčka Vellach a za ní silnice do Bad Eisenkappel.

Cesta ubíhá svižně a za necelých 15 minut jsem zpět na parkovišti. Kapacitu bych odhadl na 15 aut. Je tu i WC budka.

Ferrata Türkenkopf Klettersteig je vydatná těžší ferrata vhodná pro pokročilé lezce. Oficiální obtížnost D/E je podle jednoho nejtěžšího místa, které podle mého názoru ale není to jediné klíčové. Vertikálního lezení na této ferratě je relativně náročné díky více úsekům obtížnosti C/D. Náročnost způsobuje oklouzaná nebo chcete-li hladká skála, o kterou se hůře opírá nohama a je potřeba zapojit ruce. Z ferraty není možnost úniku. Osobně mě překvapila obrovská oklouzanost již hned v počátečním traverzu nad říčkou Vellach – možná (to tipuju) to tam jde vyzkoušet více lidí a po pár metrech od začátku se vrátí…

Časová náročnost je podle průvodce 1 hodina a 45 minut, což byl přesně můj čas přelezu, a přitom jsem lezl sám a neloudal jsem se. Při lezení ve dvojici nebo skupině bych čekal, že ten čas bude o dost delší. Na ferratě není žádná atrakce typu most, pouze stejný výhled do hezkého údolí. Po dolezení ferraty si můžete prohlédnout zříceninu Türkenschanze. Příjemné na této ferratě jsou ostatní parametry: vyhrazené parkoviště s wc, lavičky pro odpočinek, krátký nástup k ferratě a rychlý návrat. Na ferratu svítí po většinu času přímé slunce, doporučuji dostatek tekutin.