Riegersburg – Heinrich Klettersteig 

Na skále pod hradem Riegersburg se dá lézt více ferratových cest. V tomhle článku najdete popis a fotky z cesty Heinrich Klettersteig s obtížností C/D. Navazuje na ferratovou cestu Leopold Klettersteig (C) nebo Charlotte Klettersteig (E). Vlastně ani není možné jí lézt samostatně. Připomínám, že vstup do hradního areálu je výhradně placený.

První fotka na samotnou ferratovou cestu Heinrich Klettersteig je ještě z tzv. prodloužení, tedy ferratové cesty Verlängerung D/E, kterou je možné volitelně lézt na závěr nejlehčí cesty Leopold Klettersteig. Do cesty Heinrich teď vlézají směrem dolů ti lezci v bílých helmách.

Ještě než se vydám lézt cestu Heinrich Klettersteig, zajdu se podívat na jeskyni Friedrich Höhle.

Do jeskyně se dojde slepou cestou horizotálně doleva.

Jeskyně Friedrich Höhle.

Pohled z jeskyně na ferratu Leopold Klettersteig, o které jsem psal v předchozím samostatném článku.

Začínám lézt cestu Heinrich Klettersteig, což znamená lézt podél ocelového jistícího lana dolů. Šlape se na relativně hladkou skálu. Je to nejtěžší pasáž celé této ferraty s obtížností C/D.

Pak už pokračuju horizontálním traverzem dál doleva. Obtížnost B/C.

Nahoře nad sebou vidím lezce, kteří již oblezli celé kolečko Heinrich Klettersteig a finišují směrem k závěrečnému výlezu na hrad.

Ohlédnutí na přelezenou část: je vidět ocelové jistící lano shora dolů, ta zmíněná úvodní nejtěžší pasáž C/D.

Vcelku pohodový horizontální traverz obtížnosti B a B/C.

Blížím se k lanovému mostu.

Těsně před mostem je pár kramlí na nohy.

Lanový most o dvou lanech. Je hodně krátký a lana jsou dostatečně napnutá, takže přelez v pohodě.

Na fotce těsně za mostem to ani jako most nevypadá.

Dál pokračuje ještě kousek traverz a pak už vertikální výlez vzhůru s obtížností C.

Cesta vzhůru pak zlehkne na Béčko a později na Áčko.

A traverz zpět doprava horizontálně těsně pod hradní zdí bude podle topo obrázku už jen lehký: A nebo A/B.

Pod sebou vidím dalšího lezce. Podle rychlosti soudím, že tu určitě neleze poprvé. Bez helmy.

Světlá hradní zeď vede diagonálně: vpravo od ní (směrem ke mně) jsou ferratové cesty, vlevo od ní (čili teď ve výhledu za zdí) jsou klasické lezecké cesty pro lezení s lanem. Je to vidět přehledněji na celkové fotce hradu na kopci (najdete níže ke konci článku).

Celé odpoledne svítí na skálu s ferratama sluníčko a není tu žádný stín.

Nahoře nade mnou vyčnívá hrad.

Závěrečný traverz je podle topo obrázku lehký v úrovni A.

Vlevo nahoře vidím už součástí hradu dřevěný most, ferrata vede pod ním.

Pod most se leze kolem hrany a po kramlích.

Skála je tady položená, ale docela hladká. Za mokra by to asi dost klouzalo.

Ohlédnutí na absolvovanou pasáž. Vpravo v koutě je vidět kousek dřevěného mostu.

Pozice pro nohy jsou dost oklouzané.

Tady už je to s prostorem pro nohy trošku lepší. První „lano“ shora dolů je skutečný hromosvod, žádná ferrata. A druhá výrazně tlustá čára shora dolů je vedení něčeho, předpokládám asi elektřiny, ale určitě ne ferrata. Výlez na nádvoří je až tam, jak leze člověk po zdi.

Dole další lezec nalézá směrem dolů do počátečního úseku ferratové cesty Heinrich Klettersteig. Jinak je na fotce je vidět křížení cest (prostorné místo se zábradlím), kde jsem chvíli odpočíval po dolezení té první nejlehčí cesty Leopold Klettersteig s variantou prodloužení.

Už se blížím k výlezu do hradního nádvoří.

Poslední úsek byl opravdu lehký choďák.

A teď už po kramlích po zdi nahoru.

Pohled dolů.

Výhled na lezce v Leopold Klettersteig a střechy domů v západní části obce Riegersburg.

Poslední ohlédnutí na skálu s ferratami těsně před sestoupením z hradní zdi na nádvoří. Ferratovou cestu Heinrich Klettersteig jsem přelezl za necelých 30 minut, ale ztratil jsem nemalý čas hledáním kešky na nesprávném a později na správném místě (hledáním tužky :-)). Odhaduji, že vlastní přelez trval kolem 20 minut.

Na zdi je zvoneček, na který si můžou lezci po dolezení zazvonit.

Na nádvoří funguje občerstvení s posezením. Jídlo a pití se dá získat uvnitř samoobslužným způsobem, venku se dá posedět, i na sluníčku nebo ve stínu. Dobrá káva přišla vhod.

Po krátké občerstvovaní pauze vyrážím na sestup. Do samotného hradu nejdu, byl by potřeba dražší lístek a hlavně více času. V hradu jsou expozice a výstavy.

Na svahu v hradních „zahradách“ pěstují vinnou révu.

Opět vidím, že kamenná cesta je docela terénní. Pro méně pohyblivé návštěvníky a kočárky je k dispozici na severní straně hradu výtah (z jiného parkoviště, než parkuji dnes).

Po více než 10 minutách přicházím k turniketům. Od nich je to na parkoviště (souřadnice níže) dalších 10 minut.

V uličce pod hradním areálem jsou docela hezké domy a další možnosti občerstvení.

Pohled na celý kopec s hradním areálem ze západní strany. Kolem dokola kopce téměř po vrstevnici vede naučná stezka (a také cyklo stezka).

Na přiblížené fotce skalního masivu s ferratami jsou vidět lezci v horní části Heinrich Klettersteig.

Ferratová cesta Heinrich Klettersteig (C/D) je tady na hradě Riegersburg druhá těžší ferrata, přičemž první nejlehčí je Leopold Klettersteig (C). V pořadí podle obtížnosti by pak následovala varianta prodloužení Leopolda, tzv. Verlängerung (D/E). Úplně nejtěžší je Charlotte Klettersteig (E), kterou jsem dnes nelezl. V rámci Charlotte je možné lézt ještě krátkou, ale údernou variantu v převisu Gallerin-Dach s obtížností E/F.

Ferraty na hradě Riegersburg jsou zajímavé hlavně tím, že se dají lézt poměrně dlouho v rámci celého roka, protože díky nízké nadmořské výšce tu nehrozí dlouho ležící sníh a nepříznivé teplotní podmínky. Nevýhodou je zřejmě velká návštěvnost, která mě překvapuje hlavně proto, že vstup do areálu je placený a není zrovna levný. Vedle toho je ale zdarma parkování. Přelez obou ferratových cest Leopold i Heinrich Klettersteig mi trval méně než uvádí průvodce – mně trvala každá 20 minut, průvodce říká 30 minut. Obráceným způsobem nesedí čas nástupu a návratu k parkovišti: průvodce tvrdí 10 minut, ale v reálu mi trval nástup 20 minut, návrat možná i více než 20 minut.

Pro začátečníky a děti bych doporučoval tu nejlehčí trasu Leopold Klettersteig. Cestu Heinrich Klettersteig bych doporučil již pokročilejším lezcům.