Stuibenfall Klettersteig Ötztal Umhausen 2025

Vodopádová ferrata Stuibenfall Klettersteig v rakouském údolí Ötztal byla jedna z mých prvních zahraničních ferrat. Je lehce dostupná, přehledná, relativně lehká a vhodná i pro začátečníky. Podle průvodce má obtížnost C, ale ve skutečnosti je spíš lehčí. Celková doba přelezu včetně nástupu a sestupu by neměla přesáhnout 2,5 hodiny. Nachází se u městečka Umhausen a výchozím místem je rozlehlé parkoviště. Přímo na parkovišti je dnes i půjčovna vybavení.

Ferrata vede kolem mohutného vodopádu Stuibenfall. Ale nejdříve musíme k začátku ferraty dojít a téměř celou ferratu vylézt, abychom ho viděli. (Samozřejmě jde k vodopádu dojít i bez ferraty.)

Od parkoviště se jde k ferratě i vodopádu vyznačenou cestou do mírného táhlého kopce a celkem to trvá i při svižné chůzi 25 minut.

Začátek ferraty je za plůtkem pro zdůraznění, že na ferratu se může jít jen se správnou výbavou.

Prvním úsekem je lanový most přes potok.

Lanový most je ze tří průběžných lan (jedno pro nohy a dvě boční pro ruce a jištění), která jsou vícekrát spojená véčkem, takže je nutné několikrát přecvakávat karabiny.

Most má v topo obrázku obtížnost jenom A/B, ale dost se houpe, protože lana jsou volnější.

Ohlédnutí na přelezený most z druhé strany potoka.

Tím ferratové lezení pro tuto chvíli skončilo a pokračuje se pěšinou cikcak lesem vzhůru k dalšímu úseku s jistícím lanem.

Jistící ocelové lano je opět k dispozici. Nejdříve lehký úsek A.

Po kramlích vzhůru, obtížnost B. Vpravo se to dá obejít.

Ohlédnutí směrem dolů na příchozí cestičku od potoka.

Áčkový choďák.

Ohlédnutí na přelezenou část.

A teď vzhůru spíš po kamenité cestě než po skále.

Obtížnostně na střídačku úseky A, A/B a B, nic těžkého.

Opět Áčkový choďák.

Ocelové jistící lano zase skončilo a jde se bez jištění.

Vpravo za stromy je možné zahlédnout kousek vodopádu.

Ale trasa ferraty vede doleva, přes suťovisko.

Napadlo mě, jestli odsud vede někde nějaká úniková cesta (kdyby třeba začátečník nemohl dál), ale není naznačená ani v topo obrázku ani cedulkou ve skutečnosti – tak asi spíš žádná není.

Konečně opět jistící lano, které teď už vede až do konce ferraty.

Počáteční úseky jsou A a A/B. Je tu hromada kramlí pro nohy.

Pamatuji si, že před 6 lety byla na téhle ferratě na několika místech skála dost mokrá, jak protékala voda shora. Třeba tahle položená deska na fotce byla tenkrát úplně celá mokrá.

Dnes je suchá v celém rozsahu. Ani nikde později jsem dnes nenarazil na protékající vodu – tak možná to bylo tím, že jsme tu tenkrát byli v květnu, kdy možná ještě po zimě stéká voda ze sněhu shora z kopců.

Je tu obrovské množství kramlí. Přitom by se dalo stát dost často na skále, hlavně v těch horizontálních traverzovacích úsecích.

Vertikální úseky jsou trošku těžší, v topo obrázku B/C.

Kramlí je opravdu hodně, takže i menší postavy a děti dosáhnou.

Lezení není technicky těžké, jen je těch kroků hodně a postupně se nabírá výška.

Traverz, obtížnost B.

Skála je dost členitá a navíc jsou tu skoro všude kramle.

Přichází na řadu úsek obtížnosti C, podle topo obrázku nejtěžší místo ferraty.

Ale to stěžejní místo je relativně krátké.

Dál už pokračuje lehčí Béčko.

Za hranou se objevuje lavička a vedle ní vrcholová knížka.

Dál pokračuje traverz lehčí obtížnosti A/B.

A už je trošičku vidět vodopád, ale hlavně je slyšet jeho hukot.

Ferratou až sem se vystoupá přes 200 výškových metrů. Celkem na konci ferraty to bude podle průvodce 230 výškových.

Vertikální stoupání obtížnosti B a B/C.

Kousek přede mnou už je vidět mohutný vodopád.

Stoupám po skále již poměrně blízko u vodopádu. Nad hlavou je teď někde železná konstrukce vyhlídkové plošiny, ale ono to není dobře vidět, resp. lezec nahoru nad hlavu ani moc nekouká.

Ještě zbývá pár metrů. Přes vodopád vede lanový most na druhou stranu.

Pokud se někdo necítí na přelez lanového mostu, může zvolit lezení doleva a tam ferratu ukončit.

Zmíněná úniková cesta doleva.

Ohlédnutí na přelezený úsek: ferrata vedla pod konstrukcí vyhlídky a těsně vedle ní, takže lezci mají diváky. Z vyhlídky se totiž dají dělat hezké fotky lezců.

Lanový most má celkem tři lana: jedno pro nohy a dvě jsou nahoře pro ruce a jištění. Ale jsou nad sebou, takže se člověk musí rozhodnout, jak poleze. Ideálně se vyvěsit na jednu stranu a s nataženýma rukama ručkovat po lanu. Tohle může být kritické místo pro menší děti. Ale před mostem je zmiňovaná možnost z ferraty odejít.

Cvakám každou karabinu na jedno lano a vyrážím.

Při větším průtoku hrozí ošplouchnutí vodou 🙂

Uprostřed mostu je střední lano spojené se spodním, takže je potřeba jednou přecvaknout. Pro focení uprostřed mostu se hodí odsedka, ale jak už jsem varoval, pozor na ošplouchnutí, občas to dost vystříkne.

Lanový most má v topo obrázku obtížnost B. Těsně za mostem na pravé straně je úsek B/C, ale krátký.

Dál už pokračuje lehký choďák.

Celkový pohled na lanový most a vyhlídkovou plošinu. Ferrata vedla pod vyhlídkou a pak mezi vyhlídkou a vodopádem nahoru k lanovému mostu.

Závěrečný výlez vzhůru je lehký a stále je k dispozici mnoho kramlí.

U dřevěného plůtku a jednosměrných vrátek vlastní ferrata končí. Její přelez (od počátečního lanového mostu) mi dnes trval 45 minut. Před 6 roky jsme jí lezli hodinu a čtvrt, což je údaj v průvodci na bergsteigen.com. Nejvíc záleží, v jak velké skupině člověk leze a jestli se za někým čeká.

Po dolezení ferraty se chci ještě podívat na vyhlídkovou plošinu. Abych k ní došel, musím přejít po mostě nad vodopádem na druhou stranu.

Tady z mostu by teoreticky měl být vidět lanový most ferraty, ale v reálu ho zakrývá skalní oblouk těsně nad mostem, takže odsud fotit ferratové lezce nejde.

Výhled z vyhlídkové plošiny částečně na ferratu na skále a v dáli na část městečka Umhausen. Parkoviště je vlevo schované za kopcem se stromy.

Pohled z vyhlídkové plošiny dolů: těsně pod vyhlídkou je vidět trasa ferraty.

Další pohled na hučící vodopád.

Ferrata vede těsně vedle plošiny směrem k lanovému mostu, nahoře z ní odbočuje lehce doleva úniková cesta (schovaná za stromy).

Na lanovém mostě právě někdo leze.

Následuje série fotek ze sestupu. Téměř celý kopec dolů se schází po ocelové konstrukci propojených schodišť. Je to bezpečná cesta pro nelezoucí turisty, aby se dostali nahoru nad vodopád. Vodopád není jediný cíl, pěší turistická cesta pokračuje nad vodopádem výš dál na kopec.

Z konstrukce se dá obdivovat celý vodopád.

K vodopádu se dá na Wikipedii dočíst, že jej vytvořil potok Horlachbach, který stéká ze Stubaiských Alp. Vodopád je vysoký 159 metrů, je nejvyšším vodopádem v Tyrolsku a čtvrtým nejvyšším v Rakousku vůbec.

Vlevo na skále ferrata, uprostřed vodopád, vpravo ocelová konstrukce propojených schodišť a zavěšeného chodníku.

Vodopád Stuibenfall v celé své kráse.

Sestupová cesta dolů ubíhá docela rychle díky dobrému terénu.

A už jsme u nástupového místa na ferratu. Seshora to sem trvalo asi 18 minut.

Od nástupu na ferratu není vodopád už téměř vidět, jen část zavěšeného chodníku.

Cesta k parkovišti ubíhá rychle, protože se jde pohodlně z kopce. Téměř u parkoviště je vedle cesty za plotem Ötzi-Dorf, archeologický park, kde můžete na vlastní kůži poznat, jak žil pračlověk v době kamenné.

Od konce ferraty (od konce jistícího lana) na parkoviště mi to dnes trvalo asi 35 minut.

Parkoviště se platí v automatu.

Závěrem shrnu stejně jako před 6 roky, že ferrata Stuibenfall Klettersteig Umhausen je dobře odjištěná ferrata v nádherné lokalitě u vodopádu. Ferratu bych doporučil všem, i dětem a začátečníkům. Obtížnost je formálně C, ale většina je opravdu lehčí. Na skále je nainstalováno až bych řekl přehnaně velké množství kramlí, na kterých se dá stát nohama, když člověk nechce stát na skále. Pro začátečníky můžou být zajímavým oříškem lanové mosty, které jsou na ferratě dva. První přes potok hned na začátku ferraty je náročnější tím, že se hodně houpe. Druhý most na konci ferraty je těžší tím, že horní dvě lana jsou nad sebou, tedy se leze s vyvěšeným tělem na stranu. Své dodá také hučící vodopád pod lanovým mostem a vůbec vlastně celková vzdušnost. Závěrečný most se dá v pohodě vynechat, je tam doleva úniková cesta.

Přelez vlastní ferraty může trvat od 45 minut při rychlém tempu až třeba 75 minut, což píše průvodce. Skutečný čas bude záviset především na obsazenosti ferraty, protože při vytvoření zácpy nezbyde než čekat. Na ferratě při lezení kolem jistícího ocelového lana není moc vhodných míst pro předběhnutí nebo nechání se předběhnout. Jednodušší je to v těch choďákových úsecích, kde jistící lano není. Obrovská návštěvnost je vlastně jediná nevýhoda ferraty. Je dobře dostupná od parkoviště, lokalita vodopádu je nádherná, k dispozici je velké parkoviště i půjčovna vybavení.