Sentiero Del Colodri Ferrata

Ferrata Sentiero Del Colodri je jednoduchá začátečnická ferrata přímo v italském městečku Arco. Průvodce uvádí obtížnost B/C, ale ve skutečnosti je mnohem lehčí, osobně bych jí klasifikoval jako lehčí B. Doporučoval bych především všem, co chtějí s ferratami začít. Z ferraty jsou nádherné výhledy do údolí říčky Sarca, na město Arco a nahoře pak na jezero Garda v dáli.

Výlet s touhle ferratou znamená projít kolečko. Začít se dá odkudkoliv, kolečko bude ve výsledku pořád stejné. Je možné vyrazit pěšky z náměstí z centra Arca nebo zaparkovat na doporučeném parkovišti poblíž začátku ferraty. Nástup k začátku ferraty od asfaltové silnice od informační cedule trvá do 15 minut.

Cestou k začátku ferraty vidíme řadu zajímavých zakoutí.

Na některých balvanech vidíme borce boulderovat. My dnes pospícháme na ferratu, protože je konec října, aktuálně půl páté a podzimní čas znamená, že se brzy bude stmívat. Tak abychom stihli návrat ještě za světla.

Tady už je vidět skála, na které je ocelové jistící lano ferraty. Samotné lano moc vidět není, protože jsou před námi ještě stromy a i skála je posetá docela bujnou vegetací.

Start ferraty je označený varovnou cedulkou, že k lezení ferraty má mít člověk patřičnou výbavu. Určitě doporučuji helmu na hlavu, protože už i tady na začátku je vidět první část skály rozdrolená a kamínky můžou lítat dolů.

Skála je hodně členitá a strukturovaná, nohy drží jak přibité, takže postupujeme na ferratě docela rychle. Obtížnost je tu značená jako A a určitě není těžší.

Při rozhlédnutí do údolí máme nádherné výhledy – výhled z ferraty je celou dobu stejný, jen postupně bude z vyšší a ještě vyšší výšky.

Ferrata je zatím spíš o chození, lezeckých pohybů tu moc doposud není. Rychlejšímu postupu brání nutnost cvakání karabin jištění. Pro začátečníky je tahle cesta určitě dobrý trénink v bezpečném prostředí.

Místy je skála víc odřená, je vidět, že tu dlouhé roky chodí hodně lezců. V průvodcích se píše, že návštěvnost ferraty je obrovská, proto je v hezkých dnech potřeba počítat s případným zdržením, když jdete za někým a nemůžete třeba předběhnout.

V průvodci je uvedena asi na 3 místech ferraty obtížnost B, ale při lezení na skále to ani není poznat, celá cesta je lehká a bezpečná. Jediný úsek s obtížností B/C nás čeká až na úplném konci ferraty.

Tady je vidět detail, jak je skála rozpraskaná a přesně do těch prasklin se dá stoupnout nohou.

A kde nejsou na skále praskliny, tak jsou k dispozici kovové kramle, po kterých se leze jako po žebříku.

Při lezení ferraty jsme několikrát zažili protijdoucí skupinky – podle vzhledu a pověšeného materiálu na zádech jsou to horolezci, kteří nahoře na kopci lezou na laně a tuhle ferratu používají jako přístupovou cestu k místu lezení a pak také k návratu. My jsme se s nimi vyhnuli dnes bez problémů, protože nemáme nikoho před sebou ani za námi, ale neumím si míjení protijdoucích představit ve špičce, kdy tu jdou skupinky lezců jedna za druhou krátce za sebou.

Výhledy do údolí jsou při hezkém počasí úžasné. Průvodce varuje, že v letních měsících je tady na ferratě velké horko – zřejmě když sem přímo praží sluníčko. Věřím tomu, protože stín tu není téměř žádný. V teplých dnech je určitě vhodné vzít s sebou dostatek tekutin. Ani nahoře na kopci není žádné občerstvení a nejbližší možnost nákupu pití je až dole ve městě.

Konec ještě vidět není, ale podle uplynulého času lezení ferraty bychom se měli pomalu blížit k závěru.

A hle – tady je závěrečný úsek, označený v průvodci obtížností B/C. Koukám na takový skoro žebřík z kramlí a přitom nekomentuji vlevo umístěný umělecký artefakt 🙂

Lezení po kramlích není vůbec těžké a člověk se nedostává ani do nějaké extra vzdušné polohy. Nevím, proč průvodce píše B/C, nechal bych klidně jen samotné písmeno B.

A tady už jsme úplně na konci ferraty Sentiero Del Colodri a za pár metrů končí i ocelové jistící lano.

Ještě poslední fotky do údolí na skálu, po které jsme doposud lezli. Odchozí cesta vede na druhé straně kopce a už ferratu neuvidíme. Ale výhledy budou také.

Nahoře na skále potkáváme kozy a neskutečné množství kozích bobků s patřičným zápachem 🙂 Ale to nám nemůže zkazit úchvatný výhled na městečko Arco a v dálce na jezero Garda.

Tady je ještě pohled zpátky do údolí, odkud jsme na ferratu vyráželi.

Teď přicházíme k vrcholovému kříži. Odtud se dá udělat fotka hradu Arco nad městečkem. Původně jsem si myslel, že ferratou dojdeme přímo k hradu, ale ukazuje se, že to je ještě jiný kopec, resp. jiný vrchol.

Od vrcholového kříže pokračujeme sestupovou turistickou cestou, která je značená červenými tečkami.

Cesta prochází kolem lezecké oblasti Muro dell’asino Laghel, o které je více povídání na samostatné stránce. Protože tady jsme už byli, víme, jak sestupová cesta vypadá. Jde se poměrně svižně klesající lesní cestičkou.

Sestup nejde moc urychlit, protože terén je hodně kamenitý a je potřeba dávat pozor, kam člověk šlape.

Po 20 minutách jsme u kostelíka a další cesta už je po silnici. Začíná se stmívat a my se hlavně těšíme zpátky do městečka na zmrzlinu.

Silnička se vine olivovým hájem a je úzká, takže když projíždí auto, musíme odskočit mezi stromy. Mezi olivovníky zahlédneme ještě siluetu hradu Arco. A pak už se blížíme do městečka.

Sestupová cesta od konce ferraty přes městečko zpátky k místu u nástupu ferraty vydá zhruba na hodinu. My máme štěstí, že jsme začali z centra městečka, takže na náměstí u cukrárny si dáme zmrzlinu a končíme.

Ferrata Sentiero Del Colodri je začátečnická ferrata vhodná pro nácvik pohybu a jištění na ferratě. Zároveň nabízí hodně hezké výhledy do údolí. Pokročilejším lezcům bude ferrata připadat příliš jednoduchá a nudná. Obtížnost celé ferraty je B/C, podle mého názoru fakt spíš jen B. Lezení trvá hodinu a druhou hodinu je potřeba počítat na příchod nebo sestup – je potřeba udělat kolečko pro návrat do výchozího bodu, ať už začnete pod ferratou, na náměstí nebo v jiném místě. Patrně jedinými objektivními nevýhodami může být přílišné vedro v létě v teplých dnech a také velká návštěvnost a s tím spojené komplikace.