Schweifinen Klettersteig Zermatt – route C

Tohle povídání je o ferratě Schweifinen Mammut Klettersteig ve švýcarském Zermattu a popisuje část nazvanou Route C. Navazuje na předchozí článek s detailním popisem Route A+B. Po dokončení Route B jsme skončili ve stínu stromů, kde jsme posvačili, abychom dobrali trochu energie. Časově jsme tu přibližně po 2 hodinách od momentu, kdy jsme vyrazili z nádraží v Zermattu. Po zmíněném odpočinku vyrážíme pěšinkou doprava směrem k Route C.

Route C je před námi na skále, ale ocelová lana nejsou moc dobře rozpoznatelná.

Co jde vidět dobře, je informační cedulka u začátku jistícího lana ferraty Route C.

Pohled do údolí na Zermatt, který uvidíme po celou dobu lezení.

Došli jsme k začátku ocelového jistícího lana.

Začínáme cvakat karabiny a lezeme vzhůru.

Na začátku bylo sice pár kramlí ve tvaru U, ale většinou se teď šlape jen na skálu.

Obtížnostně jsou tady úseky B/C. Kramlemi se docela šetřilo, nicméně skála je dobře strukturovaná, takže šlapat nohama se dá v pohodě.

Poměrně rychle nabíráme další výšku, ferrata vede vzhůru.

Blíží se jedna vzdušnější zatáčka, ale nic těžkého. V topo obrázku píšou obtížnost C.

Místy jsou k dispozici kramle tvaru U. Se stupama pro nohy tady není problém.

Před námi vidíme 2 navazující žebříky.

Situace na skále souhlasí s topo obrázkem a ferrata se tu rozvětvuje na dvě varianty: buď po 2 žebříkách vzhůru nebo obchozí varianta zatáčkou po skále.

Žebříky jsou označené obtížností C.

Obchozí trasa vlevo po skále je lehčí (jen Áčko), ale logicky o pár metrů delší.

Podle topo obrázku jsme právě vylezli první (kratší) polovinu Route C, která nám trvala zhruba půl hodiny.

Snažíme se zahlédnout Matterhorn. Doposud nebyl z ferraty vůbec vidět. Tady z vyšší polohy už bychom ho měli vidět, ale záleží, jestli vyleze z mraků a ukáže se nám.

Nyní půjdeme traverzem po vrstevnici doprava (na sever). V topo obrázku je cesta naznačená tečkovaně a je tam napsáno „v nákresu značně zkráceno“, takže nemáme představu, jak dlouhý traverz ve skutečnosti bude.

Celou dobu je k dispozici ocelové jistící lano.

Je to choďák, obtížnost není víc než Áčko. Složitější je pouze překonat místa, kde teče shora voda a skála klouže, případně boty kloužou v bahně.

Traverz nakonec trval skoro čtvrt hodiny, takže obrázek nelhal, že proporčně to nesedí, že je to naznačeno zkráceně.

Došli jsme k místu, kde pokračuje ferrata prudce vzhůru po skále. Cedulka informuje, že dál doprava (na sever) se jít nedá a že jediný směr je po ferratě nahoru.

Začíná se lehkým (obtížnost A) traverzem po skále.

A pak už vede ferrata prudce vzhůru. Občas se objeví kramle tvaru U, ale často se šlape na skálu.

Výhled na Zermatt je famózní.

Tady vidíte, že když je úsek skály hladký, tak kramlí je k dispozici více. Obtížnost lezení B/C.

Jak ferrata stoupá relativně dost stejným způsobem a se stejným výhledem, tak cesta působí jako nekonečná.

Na řadu přichází žebřík.

Potom následoval krátký traverz a znovu další žebřík vzhůru.

Obtížnostně kolem B/C nebo jen B.

Tady má být zřejmě vodovodní kohoutek, oblíbený to vtípek na ferratách, ale je tu jen díra ve skále a kohoutek nikde.

Koleje a vlaky dole v Zermattu vypadají jako modelová železnice.

Lezení je tady lehčí (úseky obtížnosti A a B), ale úmorné, protože pořád vzhůru.

Čeká nás síť z ocelových lan. Je to takový žebřík, na kterém se hýbou jednotlivé šprušle i hrany. Naštěstí „volnost“ a pohyblivost jednotlivých lan není velká, takže se dá síť přelézt vcelku v pohodě. Topo obrázek uvádí obtížnost C.

Po přelezení sítě děláme ještě pár kroků, mimo jiné i po kládě, a blížíme se k poslednímu žebříku.

Na terase, kde začíná poslední žebřík, je umístěná vrcholová kniha a kasička na dobrovolné příspěvky.

U vrcholovky je odpočívací lavička vyrobená z dřevěné palety.

Poslední žebřík této ferraty má obtížnost B, ale výlez je lehký.

Za žebříkem ocelové jistící lano ještě chvíli pokračuje, ale je to už jednoduché a potom už jen choďák. Přikládám fotky výhledu na celý Zermatt a okolí.

Ferrata, resp. její část Route C skončila. Samotnou část Route C jsme lezli 1 hodinu 50 minut. Od nádraží až sem nám to celkem trvalo 4 hodiny 20 minut, což je součet časů: 45 minut nástup k ferratě, 70 minut Route A&B, 30 minut přestávky, 10 minut traverz k Route C, 110 minut Route C.

Tohle je asi nejlepší záběr na Matterhorn, který jsme měli. Pořád částečně zahalený v mlze. Ale i tak jsem rád, že se nám alespoň částečně ukázal.

Přicházíme k rozcestníku, který nám potvrzuje mapové informace, že sestup do města vede po cestě doprava a bude trvat přes hodinu.

Cesta je jasně vyšlapaná a vede klikatě prudce z kopce dolů.

Cestou potkáváme domky s kamennými taškami na střeše.

Blížíme se do Zermattu, před námi „modelové“ kolejiště a nádraží.

Skála, na které vede ferrata Schweifinen Mammut Klettersteig, je přímo nad námi. Jestli tam někdo teď leze, tak ho nejde ani moc vidět, je strašně malinký.

Turistická pěšina končí, vcházíme do civilizace a zbývá asi 200 metrů k nádraží. Podle hodinek nám sestup od konce ferraty Route C trval 80 minut.

Už jsme na centrální ploše před budovou krytého nádraží. Jsou tu vidět taxíky – taková ta malá elektroautíčka. V Zermattu totiž platí zákaz automobilů a jak jsem psal na začátku, většina lidí sem přijíždí výhradně vlakem. A od nádraží se můžou k cílovému místu svézt taxíkem nebo si aspoň nechat odvézt zavazadla. Nahoře je vidět skála, na které jsme dnes přelezli ferratu Schweifinen.

K nádraží ještě připojím jednu praktickou informaci, že tu fungují úschovné boxy pro zavazadla. Zaplatí se (hotově nebo kartou) sazba podle velikosti skříňky a jde to maximálně na 24 hodin. My jsme box využili pro věci, které jsme s sebou nejprve přivezli vlakem, ale nakonec se rozhodli je na ferratu nebrat. Hlavně rezervní oblečení. Odhadnout počasí není tak jednoduché. Dneska bylo hodně teplo, ale přeci jen na kopcích je pak trošku jinak než dole v údolí ve městě. V uplynulém týdnu se tady ve Švýcarsku počasí dost měnilo. Nejdříve bylo v průběhu dne přes 35 stupňů Celsia, ale pak jednoho dne začalo pršet a v o něco vyšších polohách sněžilo. Byli jsme tu v Zermattu před dvěma dni a byli jsme dost oblečení, protože studeně foukalo. Nahoře na kopcích byl zrovna čerstvý sníh a zimní bunda, čepice a rukavice se hodily.

Závěrečné shrnutí: Ferrata Schweifinen Klettersteig se skládá ze tří Route A, B a C různých obtížností. Route A, B, C lze lézt postupně, tedy buď jen A nebo A+B nebo A+B+C. Absolvovat jen samostatné B nebo C nejde.

O části Route A a Route B se dočtete v předchozím článku.

Ferrata Route C má obtížnost C, obsahuje žebříky, lezení po kramlích i po skále a nejtěžším místem je krátké lezení po síti z ocelových lan (jakoby po nestabilním žebříku). Celkově je ale potřeba hovořit o obtížnosti C/D, protože k Route C se dá dostat jedině po předchozím absolvování Route A+B a v tom Route B jsou podle mě minimálně dva úseky docela těžké (C/D). Samotná Route C je lezecky lehčí než Route B, ale vyžaduje vytrvalost, protože se leze neustále vzhůru. Celková délka okruhu Route A+B+C od nádraží k nádraží trvá minimálně 5 hodin, nám to včetně půlhodinového pauzírování trvalo 5,5 hodiny.