Schwärzenkamm Klettersteig Obergurgl – 2. část – ferrata

Ferrata Schwärzenkamm Klettersteig se nachází v nadmořské výšce od 2450 do 2760 metrů nad mořem a nabízí krásné horské prostředí. V předchozí první části jsem popisoval přístupovou cestu z obce Obergurgl až k začátku ferraty. Níže v tomto druhé díle (ze tří) najdete fotky z lezení po samotné ferratě. Co nedokážu prostřednictvím textu a fotek sdělit je zdejší parádní klid a minimum civilizačních zásahů v okolní přírodě.

Povídání začnu u informační cedule u začátku ocelového jistícího lana ferraty. Upozorňuji, že topo na fotce místní cedule vypadá jinak než obrázek v průvodci na bergsteigen.com – tam mi přijde výrazně věrohodnější.

Ferratové vybavení včetně helmy jsem oblékl už před chvilkou ještě u rozcestníku a to pro jistotu, kdyby ze skály něco padalo. Na fotce vidíte začátek jistícího ocelového lana a začínám cvakat.

První úsek má obtížnost B. Skála je hezky členitá, dobře se stojí nohama.

Druhý úsek je Céčko, nejvyšší obtížnost z celé ferraty. Céček je podle topo obrázku později ještě několik.

Céčkový úsek nebyl nijak náročný.

Buď šlapu nohama na skálu nebo na kramle, které jsou přesně v těch místech, kde se hodí.

Tahle ferrata hodně připomíná včerejší ferratu Hohe Mut Klettersteig. Je to skála se stejným materiálem a na pohled vlastně stejná. I sklon je dost podobný.

Míjím další cedulku s číslem sekce – což může být užitečné pro případ záchrany. Škoda, že v topo obrázku na bergsteigen.com ani v topo obrázku na úvodní ceduli tato čísla sekcí nejsou.

Výhledy z ferraty jsou famózní: na dohled všude jen hory, žádný průmysl nebo stopy civilizace.

Pohled severním směrem do údolí: na fotce je u pravého okraje vidět chata Langtalereckhütte, kolem které jsem přišel.

Na protějším svahu hodně nahoře chata Ramolhaus (3006 metrů nad mořem).

Lezení teď chvíli bylo lehčí (A/B), podle topo obrázku následuje série Béček.

Kramlí je dostatek, obtížnost B.

Výhledy jsou parádní, i když podobně jako na ferratě Hohe Mut Klettersteig, po celou dobu lezení pořád stejné.

Leze se po severní stěně, takže částečně ve stínu a částečně svítí sluníčko. Vzhledem k nadmořské výšce tu není přílišné horko.

Obtížnost B.

Ve výhledu je hezky vidět příchozí cesta od chaty Langtalereckhütte a dole je zelený most přes potok.

Potkávám cedulku ukazující první nouzový východ z ferraty. Nacházím se téměř ve třetině ferraty podle topo obrázku. Od začátku ferraty lezu 25 minut.

Teď je to v podstatě choďák.

Dokonce tu není ani ocelové jistící lano, jen natažené lezecké lano, ale není potřeba se ho držet. Obtížnost A.

Opět se objevuje ocelové lano a znovu cvakám.

Výhledy z vyšší výšky jsou čím dál tím hezčí.

Lezení po ferratě je tak nějak stereotypní.

Traverzem nyní kousek dolů, obtížnost B.

Skála je dobře strukturovaná a navíc je tu hodně kramlí ve tvaru písmene U.

Lezení není technicky těžké, jen se neustále stoupá vzhůru.

Podle topo obrázku je na řadě další úsek obtížnosti C.

Ani mi to Céčko nepřijde těžší.

Opět lehčí, skoro choďák, obtížnost A.

Úplně pohodová cestička.

Pokračuji lezením, obtížnost B.

Další Céčkový úsek, ale nic těžkého.

Rozhled je famózní a navíc to ticho a klid 🙂 Moc se mi tu líbí.

Potkávám cedulku označující druhý nouzový východ. Tedy podle topo obrázku jsem určitě překonal už dvě třetiny ferraty. Od začátku jistícího lana uběhlo 55 minut.

Obtížnostně jsou v topo obrázku zakreslené úseky B a jeden úsek C, ale je pořád tak nějak podobné. Zvláštní je, že topo obrázek na bergsteigen.com ukazuje na ferratě jako nejtěžší několik úseků C, zatímco na místní fyzické ceduli (viz první fotka v tomto článku) jsou zakreslené dva úseky C/D. Podle mého názoru je hodnocení C/D přehnané.

Nyní už hodně lehký skoro choďák.

Ferrata pokračuje stále výš.

Blížím se ke konci ferraty. Potok dole byl v nadmořské výšce 2350 metrů nad mořem, začátek ferraty (začátek ocelového lana) v úrovni 2450 m.n.m. a konec ferraty bude někde kolem 2760 metrů nad mořem. Tedy od zeleného mostu přes potok tam dole až sem jsem vyšplhal 400 výškových metrů, z toho po vlastní ferratě 320 metrů.

Jistící ocelové lano ferraty Schwärzenkamm Klettersteig tady končí.

Přelezení celé ferraty mi trvalo 70 minut. Průvodce uvádí potřebný čas 1 hodinu a 45 minut. Vysvětlení mám, že jsem lezl sám a ani nikoho nepotkal, takže jsem se nezdržoval z žádného důvodu. Při tom jsem stíhal docela dost fotit.

Kdyby člověk narazil na ferratě na pomaleji lezoucí lezce před sebou, tak by neměl být problém na mnoha místech bezpečně předběhnout.

Ferrata Schwärzenkamm Klettersteig je svým způsobem monotonní ferrata obtížnosti C. Podle mého názoru spíš lehčí a určitě nesouhlasím s uvedenou obtížností C/D na místní ceduli. Na ferratě není žádné překvapení, žádné nebezpečné místo, žádná atrakce, takže na jednu stranu je to skoro nudné. Na druhou stranu skála je velice příjemně členitá, není oklouzaná, dobře se na ní stojí nohama. Ocelové lano je ve velice dobrém stavu a k dispozici je řada kramlí pro nohy. V případě nouze jsou k dispozici dva nouzové východy, zhruba ve třetině a ve dvou třetinách lezení.

Další informace k ferratě o sestupu a návratové cestě jsem sepsal ve třetí části.