Schwärzenkamm Klettersteig Obergurgl – 1. část – nástup

Ferratu Schwärzenkamm Klettersteig jsem měl vyhlídnutou pro její polohu ve vyšší nadmořské výšce a vzdálenější lokaci od civilizace. Parametry uváděné v průvodci jasně hovořili pro to, si vyhradit na její přelezení celý den. Posuďte sami: cesta k ferratě téměř 3 hodiny, vlastní lezení téměř 2 hodiny a návratová cesta opět 3 hodiny. Předpokládal jsem, že na ferratě a v jejím okolí bude klid a i minimum turistů, právě pro zmíněné parametry. Vlastní ferrata se leze v nadmořské výšce od 2450 do 2760 metrů nad mořem, přičemž výchozí místo v obci Obergurgl je v nadmořské výšce 1900 metrů nad mořem. Čeká mě tedy minimálně 850 výškových metrů nahoru a pak ještě dolů.

Fotoseriál jsem rozdělil do tří částí, protože mám obrovské množství fotek z prostředí nádherných hor: tato první část se věnuje nástupu, druhá část samotné ferratě a třetí část sestupu a návratu do Obergurglu.

Zaparkoval jsem v obci Obergurgl na doporučeném parkovišti u kostela podobně jako včera, když jsem vyrážel na ferratu Hohe Mut Klettersteig. I první část nástupové cesty směrem na jih je společná. Řekl bych, že ferrata Hohe Mut Klettersteig byla taková testovací předochutnávka ferraty Schwärzenkamm Klettersteig. Jsou si docela podobné v obtížnosti (B/C vs. C) i způsobu vedení po skále (severní svah, položená skála). Jen Hohe Mut Klettersteig je o krapet lehčí, o polovinu kratší a výrazně mnohem blíže k obci, takže se dá zvládnout za méně než půl dne.

Snažím se jít relativně rychle, protože nástupová cesta bude dlouhá. Na fotce ohlédnutí. Už jsem za místem, kde jsem včera odbočoval k ferratě Hohe Mut Klettersteig.

Pohled přede mě avizuje táhlé stoupání.

Procházím přes most nad soutěskou s potokem Rotmoosache svádějící vodu z ledovce. Nad soutěskou je moderní stavba chaty Schönwieshütte, která je ale dnes zavřená.

Pohled do údolí Rotmoostal, ze kterého zmíněný potok odvádí vodu. Chata Schönwieshütte je vlevo.

Za chatou následovalo krátké klesání dolů, což mi přišlo škoda zbytečně ztrácet výškové metry. Další ohlédnutí severním směrem na Obergurgl, odkud jsem ráno vyrazil.

Potkávám pasoucí se koně. Jinak jsem doposud potkal jen 2 osoby.

Cesta táhle stoupá. V zatáčce skáču na kraji po kamenech, protože tu teče dost vody.

Potkávám chlapíka s autem, který něco posílá nákladní lanovkou na chatu Ramolhaus na druhé straně údolí. Tam vede turistická cesta ze dvou stran a mohl by to být hezký výlet.

Cesta na Ramolhaus z této stany údolí vede přes zavěšený most ještě mnohem dál v údolí – později uvidíte fotku. Most je dokonce v průvodci označený jako lehká ferrata – asi kvůli tomu, že je to zavěšená kovová konstrukce.

Chata Ramolhaus je v nadmořské výšce 3006 metrů nad mořem – na fotce hledejte vysoko a lehce vlevo. Pěšky z Obergurglu rovnou po té správné straně údolí by cesta měla trvat asi 4 hodiny.

Důležitý bod mé trasy je chata Langtalereckhütte. Tady končí „silnička“ pro auto, dál už bude úzká cestička pro pěší. Mám s sebou všechno, takže se nezastavuju a tím pádem ani nevím, jestli je chata otevřená. Od parkoviště v Obergurglu uběhly 2 hodiny. V některých recenzích se objevily rady použít kolo, které by se tady dalo zaparkovat. Podle mého názoru by cesta z Obergurglu vzhůru až sem byla na kole dost náročná, kolo by byla spíš přítěž. Možná by dávalo smysl elektrokolo. Výhoda s kolem by mohlo být zrychlení cesty dolů, ale ono to není celou dobu jen z kopce.

Směrovka u chaty ukazuje k začátku ferraty ještě 30 minut.

Ohlížím se na chatu Langtalereckhütte a pokračuji dál.

Pohled na protější kopec, nahoře maličká a téměř neviditelná chata Ramolhaus. Cesta z této strany údolí vede vlevo a překonává údolí přes zmíněný ocelový most – na další fotce je přiblížený. Na protějším svahu pak vede cesta diagonálně zleva doprava nahoru k chatě.

Poslední ohlédnutí na chatu Langtalereckhütte,

Ferrata Schwärzenkamm Klettersteig se nachází na tomto protějším kopci. Ferrata vede asi jen zhruba do poloviny výšky kopce. Samotný vrchol se jmenuje Schwärzenspitze (2980 metrů nad mořem) a k němu by se muselo po skončení ferraty ještě dojít výš. K začátku jistícího lana bude potřeba překonat ještě tohle jedno údolí, které mám před sebou.

Teď mě čeká klesání dolů k potoku, který odvádí vodu z ledovce na obzoru.

Dole přes potok vede zelený kovový most.

Údolí se jmenuje Langtal.

Blížím se k mostu. Nahoře na skále někde vede ferrata – ale nic nevidím, není tam žádný záchytný bod, podle kterého by se dalo orientovat.

Konečně u mostu.

Cesta, kterou právě jdu, je společná pro směr na Ramolhaus, který je někde vysoko na protějším svahu.

Most je v nadmořské výšce asi 2350 metrů nad mořem, tedy od chaty Langtalereckhütte jsem klesnul o dobrých 80 výškových metrů. Začátek ferraty bude ve výšce 2450 m.n.m., takže musím 100 výškových metrů nabrat.

Chata Langtalereckhütte nebyla doposud vidět, teď se vynořuje.

Stoupání je úmorné, protože je nekonečně dlouhé 🙂

Konečně potkávám cedulku směřující k začátku ferraty.

Ohlížím se zpět: na protějším svahu je hezky vidět trasa, kterou jsem od Langtalereckhütte klesal dolů k mostu.

Odbočil jsem z turistické cesty a podle informační cedulky je jasné, že jsem se přiblížil k začátku jistícího ocelového lana. Od chaty Langtalereckhütte mi to trvalo přes 40 minut, což nesouhlasí s údajem na ukazateli u chaty, kde bylo uvedeno 30 minut. Od parkoviště v Obergurglu jsem až sem potřeboval 2 hodiny a 40 minut, což přesně odpovídá údaji v průvodci. Musím ale říct, že kdybych nešel sám, šli bychom určitě pomaleji a potřebovali o něco více času.

Pokračování ve druhé části se věnuje lezení po samotné ferratě.