Schnupperstiege Ochelbaude

Ferrata Schnupperstiege Klettersteig se nachází v německém Sasku nedaleko města Bad Schandau, které je blízko hraničního přechodu Hřensko – Schmilka. Je to taková cvičná ferrata s obtížností B, v jednom nebo ve dvou místech řekněme až B/C. Je vhodná pro děti i začátečníky a jde tu natrénovat lezení po kramlích, po žebříku a především zvládnutí pohybu na vzdušné skále. Prostor u skály slouží jako outdoorový prostor dětského kempu – Ochelbaude je zřejmě budova používaná pro zázemí kempu. Důležité upozornění hned na začátku: ferrata Schnupperstiege je placená.

První fotky jsou udělané z parkoviště hned po příjezdu na místo. Průvodce na webu bergsteigen.com popisuje parkování dříve, ještě před podjezdem železničního mostu. To by znamenalo dojít asi 5 minut 🙂 My jsme dnes zaparkovali přímo u skály.

Ferrata je provozovaná soukromou firmou Kanu Aktiv Tours. Přístup na ferratu je přes tuhle zamčenou branku.

Z popisu (který je v němčině, angličtině i češtině) jsem pochopil, že mám zavolat na uvedené telefonní číslo. Konverzace proběhla rychle a bez problémů. Obdržel jsem číselný kód, kterým jsme otevřeli zamčenou schránku, ve které byl klíček k brance. Požadovaný obnos, tedy 1 Euro za dospělého) jsme vhodili do kasičky.

Po projití brankou jsem ale zjistil, že neumím klíček zpátky zamknout do trezorku, prostě se mi nedařilo rukou skrz plot udělat potřebný manévr. Inu což, řekl jsem si, pořeším to po dokončení ferraty při návratu – bude to při cestě.

Tak tedy hurá, vyrážíme na ferratu.

Když se podíváte na obrázek topo, zjistíte, že ferrata se skládá z delšího vodorovného traverzu, pak vertikálního výlezu dvěma způsoby (dvě varianty ferraty) nahoru, přičemž pak následuje společný dlouhý traverz doprava ke konci ferraty.

Ve skále je tu mraky kramlí, ale opravdu hodně.

Ocelové jistící lano tady má spíš menší průměr než jsme na ferratách zvyklí. Co bylo ale ještě víc překvapivé, byl způsob ukotvení lana ke skále – do oka ukotveného do skály je lano vedeno jakoby jedním ze dvou pramenů – ocelové lano se vždy u kotevního bodu rozdvojuje. Zvláštní, vidím asi poprvé.

Jak vidíte končit lano na hraně skály, tak za hranou nastane možnost si vybrat, jestli stoupat nahoru včetně žebříku nebo zda pokračovat traverzem.

Výhled z ferraty je na prostředí kempu.

Tady je vidět parkoviště a zmiňovaná budova Ochelbaude (oranžová fasáda vpravo).

Varianta lézt nahoru vyžaduje neustále opakující se stereotypní pohyb. Je tu mraky kramlí a na boku ocelové jistící lano. Stoupání je vlastně pomalé díky nutnosti přecvakávat karabiny ferratového setu.

Ještě detailní fotka na místo větvení ferraty – buď nahoru nebo traverzem pokračovat doprava. Je tu opět vidět detail ukotvení lana ke skále.

Při vertikálním stoupání se chvíli leze po ocelovém žebříku.

Pohled dolů z místa nad žebříkem. Na zemi je zastřešená umělá stěna – více o ní později.

Po vystoupání do patřičného výšky se pokračuje horizontálním traverzem doprava a opět po kramlích.

Ohlédnutí zpátky na žebřík. Množství kramlí je na téhle ferratě opravdu velké.

Traverz končí opět výlezem nahoru.

A z toho místa již pokračuje skutečně choďák po pěšince na skále. Celou dobu je k dispozici ocelové jistící lano. Chodníček je sice dostatečně široký, ale hlava ze vzdušného rozhledu by se mohla začít bát, proto je lepší se neustále jistit. A taky je to asi lepší pro případ zakopnutí o kámen nebo kořeny stromu…

Nyní střih a návrat do místa rozdvojení ferraty. Tentokrát polezeme variantu doprava traverzem dál.

Kramlí je tu opět nespočet. Prolézáme místem, kde končí horolezecké cesty po skále – takže míjíme řetězy s karabinami. A nejen to – tady na skále jsou dokonce přišroubované umělé chyty jako na umělé stěně. Pod námi je totiž cvičná lezecká stěna – s umělými chyty, ale na skále. Zajímavé.

A ještě musím zmínit nejtěžší místo celé ferraty – v průvodci označené jako C. Je to ta hrana, přes kterou se jde doprava. Když se pozorně podíváte na kramle pro nohy, tak vidíte úsek, kde kramle nejsou – a to je asi důvod vyšší obtížnosti. Ale ve skále vidíte horizontální spáru – tam se dá dobře stoupnout špičkami nohou. I když chápu, že oproti dosavadnímu přebujelému množství kramlí je to velká změna. Ale hned metr dva za tímto místem pokračují kramle ve stejné frekvenci jako doposud.

Ještě poznamenám, že skála je posledních pár metrů místy mokrá – vytéká tu zřejmě voda, která někde nahoře na kopci natekla do útrob skály při posledním dešti (pršelo včera).

A tohle už je fotka za hranou, kde pokračuje ferrata vertikálně nahoru. Pravda, že oblezení té hrany není těžké, ale vyžaduje odvahu v hlavě, protože v jednom kroku jakoby jedna kramle chybí, resp. je hodně vysoko. Ale pak jich je zase dostatek. Možná se to lépe leze menším postavám a dětem. Pro vyššího lezce je to paradoxně těžší.

Ferrata pokračuje vertikálně nahoru, nejdříve po menších, později po větších skobách.

Pohled zpět na Ochelbaude a areál kempu.

Ještě pár kroků a ferrata se spojí se svou první variantou.

Tudy přichází lezec z té první varianty, myslím variantu se stoupáním, kde se šlo po žebříku.

A nyní už jen zmíněný chodníček po skále směrem ke konci ferraty.

Máme štěstí – fotka s vlakem je vždycky atraktivnější 🙂 Naproti je vlaková zastávka.

Cestou míjíme zajímavé útvary na pískovcové skále.

Celou dobu je k dispozici jistící lano.

A ještě jedno zpestření: průchod průrvou prověří, jestli lezec není příliš tlustý. No, moc k smíchu to není – nevadilo břicho, ale batoh na zádech 🙂

Průchod průrvou je vtipný – karabiny ferratového setu má člověk zpočátku nad hlavou skoro jako tramvaj 🙂

Pak pokračuje lesní choďáček až do místa, kde jistící lano končí. A to je konec.

Zbývá projít návratovou cestu. Pro začátek je nutné ohnout záda a protáhnout se pod skalním převisem.

Klikatou lesní pěšinkou trvá cesta zpět k začátku ferraty asi 10 minut. Uváděná půlhodina v průvodci je nadhodnocená – nebo možná počítají ještě s pěší cestou na vzdálenější parkoviště. Cestou míjíme v lese ocelové lano flying-fox, ale kladku si člověk musí přinést svou. Stejně je pozdě, takže létat nezkoušíme.

Po návratu jsem došel ještě zabezpečit klíček do trezorku, aby to fungovalo pro další návštěvníky. Grif zamknutí byl jednoduchý, vůbec teď nechápu, proč se mi to rukou skrz plot branky nepovedlo…

A přidám ještě několik celkových fotek na skálu s ferratou.

Traverzové kramle ve dvou výškových liniích nad námi.

Zmiňované lezecké cesty s umělými chyty přišroubovanými na skálu. Vpravo nahoře na fotce Céčkový moment druhé varianty ferraty – to místo, kde pár kramlí není a šlape se do vodorovné spáry ve skále.

Dole pod skálou je umělá lezecká stěna se střechou. Je to hodně starý způsob řešení umělé stěny – ten materiál je lamino nebo něco takového umělého, sice hodně dobře imituje různorodost skály (oproti rovné ploché desce překližky), ale má velké omezení a tím je možnost upevňování chytů – umělé chyty jdou přišroubovat jen na místa, kde jsou předpřipravené díry. A těch není moc.

Takže se na tomto typu umělé stěny špatně staví nové a nové cesty. Kromě vysoké části pro lezení na laně je v té první nižší brázdě zřejmě boulderová plocha. No nevím, jestli se to aktivně ještě používá, vypadá to dost zašle.

A ještě závěrečný pohled na kemp u Ochelbaude.

Na parkovišti přímo u kempu, kde jsme zaparkovali, jsme objevili cedulky, že parking je vyhrazený pro návštěvníky Ochelbaude. Takže už chápu, proč průvodce doporučuje zaparkovat na silničce již dříve, ještě před železničním mostem. O moc dříve před tím to ani nejde, protože silnička je úzká a jakékoliv odbočení vede na soukromé a většinou také oplocené pozemky. V případě větší návštěvnosti může být parkování problém. Bezproblémový přístup by mohl být vlakem – ale to je pro našince asi příliš komplikované.

Ferrata Schnupperstiege je hezká cvičná ferrata, na které se dá naučit se nebát vzdušného lezení. Kramlí je tu přehršel. Obtížnost bych klasifikoval B, s jedním nebo dvěma kroky B/C. Určitě bych neřekl těžší. Časově trvá přelezení ferraty jednou variantou asi 20 minut, průvodce říká 30 minut. Nejvíce času jsme strávili hledáním varianty, jak zaplatit hotově někomu v budově Ochelbaude – příště už budu vědět, že netřeba nikoho hledat, ale rovnou zavolat na uvedené telefonní číslo – domluvili jsme se anglicky a rychle. Na ferratu je potřeba mít s sebou mince na platbu (aktuálně 1 Euro za dospělého). Nebo můžete přispět bankovkami větší obnos na provoz.