Riesenboulder Klettersteig

Ferrata Riesenboulder se nachází na kopci Spitzberg u obce Oderwitz as 15 kilometrů od Žitavy (Zittau). Kopec je zřejmě vulkanického původu a tvoří významný výčnělek v krajině. Skála buližníkového typu je obnažená z větší poloviny svého obvodu. Jsou tu vybudované klasické lezecké cesty o délce i 50 metrů s dobrým odjištěním. Ferrata Riesenboulder společně s ferratou Apollofalter jsou jakoby součástí zdejší lezecké arény. Ferrata Riesenboulder je docela těžká. Naopak Apollofalter je lehounká a vhodná pro začátečníky.

Podívejte se na fotky z té těžší, tedy Rieseboulder Klettersteig. První fotka přibližujě celý kopec Spitzberg z doporučeného parkoviště.

Přístup k začátku ferraty ze zmíněného parkoviště je 5 až 10 minut.

Cestou potkávám budku pro „vracení nápojů“ 🙂

Ohromná kulatá cedule označuje začátek ferraty. Píše se tu o obtížnosti C/D, ale spíš bych konstatoval pouze Déčko – čímž bych zdůraznil, že v první polovině ferraty je lezení těžké, protože chybí stupy na nohy.

Začátek ferraty vede traverzem na nevysoké skalce obklopené hustým porostem.

Tady je možná nejlépe vidět, proč je obtížnost ferraty tak velká. Ve většině trasy chybí stupy na nohy – nejsou tu téměř žádné hranky a plošky přírodní, ani uměle přidané kramle nebo jiné prvky. Hodně kroků tak vyžaduje jít s nohama na tření proti skále a lézt hodně silově rukama.

Tady na dalších fotkách to tak těžké nevypadá, ale skutečně dobrých míst pro nohy je hodně poskrovnu.

Obtížnost skutečně není daná žádnou obrovskou výškou ani vzdušností ferraty nebo natož jakýmkoliv převisem. Ne, prostě jde jen o silové lezení rukama, protože většinou není kam nohy postavit.

Když člověk doleze na konec prvního úseku, tak si konečně může pořádně oddechnout. Na zevrubný pohled vypadala první část ferraty v pohodě, ale do lezení je opravdu potřeba dát hodně síly.

Nyní je možné odbočit z ferraty doprava nebo doleva a třeba provést únik. Ale to by bylo škoda, to nejtěžší už je za námi. Druhá polovina Riesenboulder ferraty je o trošku lehčí. A také se leze po hezčí skále s nádherným rozhledem.

Pohled vlevo na sektor lezeckých cest.

V této části ferraty už je to s odšlapem nohou o něco lepší. Nejsou tu sice žádné uměle přidané kramle, ale přírodní skála už přeci jen trošku vytváří nějaká ta vhodná místa.

Na první pohled vypadá skála mnohem lépe strukturovaná, ale lezení i tady dá trošku zabrat. Asi bych to označil za obtížnost maximálně C, nicméně v topo v průvodci je jedno místo označené jako C/D.

Při lezení přemýšlím, že by se tady v lezečkách lezlo asi o dost lépe. Ona to v podstatě je jedna z lezeckých cest – cestou jsem míjel na skále borháky pro zavěšení expresek.

A tady u konce ferraty je vidět i topové (slaňovací) prasátko, které se v Německu používá namísto kruhu s řetězem. Prasátko má tu výhodu, že jde do něj lano vložit bez nutnosti použít vlastní karabinu nebo expresku, takže lezec se může vzápětí nechat spustit dolů a nemusí řešit, že nahoře zůstal materiál. Při variantě kruh s řetězem je nutné použít karabinu nebo expresku/y, což pak vede k nutnosti překonfigurovat na slanění.

Pohled směrem dolů na právě dolezenou druhou polovinu ferraty Riesenboulder.

U konce druhé poloviny ferraty je turistická vyhlídka se zábradlím.

Přestože jsem právě dolezl druhou polovinu ferraty, ocelové lano za chvíli pokračuje. To ale v topo obrázku průvodce nebylo zakreslené. Jde o pár metrů, které lezce dovedou až na jeden ze skutečných vrcholů kopce. Jsou tu dvě varianta: vlevo a vpravo. Teď se mrkneme na tu levou. A pravou vyfotím v samostatném článku o Apollofalter Klettersteig.

Obtížnost tohoto třetího úseku je maximálně A/B.

Výlez z ferraty končí u dalšího vyhlídkového místa se zábradlím.

Na toto vrcholové místo (na fotce viz zábradlí vlevo) se dá dolézt ještě přes druhou zdejší ferratu Apollofalter, o které najdete víc informací v samostatném článku.

Na kopci jsou celkem 3 nejvyšší vrcholy: na dva vrcholy se zábradlím vedou také schody a oba slouží jako vyhlídka. Třetí vrchol je osazen stožárem s vlajkou.

Návrat na parkoviště je otázka 10, maximálně 15 minut. Vedle vrcholu kopce je nahoře také restaurace s parkovištěm, takže teoreticky je možné dojet autem až tam. Parkování je zdarma a kapacita asi bez problémů. Navíc jsou tu na několika místech piknikové stoly.

Tohle je cesta z parkoviště k začátku ferraty – jde se podél lesa na horním kraji louky.

A ještě pohled na dominantu kopce Spitzberg ze silnice od severovýchodu.

Ferrata Riesenboulder Klettersteig je krátká ferratka o délce odhadem 50-60 metrů s relativně těžkým silovým lezením z důvodu chybějících stupů pro nohy. Mezi kladné stránky patří fakt, že je tu možné lézt také lehčí ferratu Apollofalter B. Zároveň celý kopec Spitzberg je hezký a navíc s panoramatickými výhledy. Je sem možné vyrazit na rodinný výlet, kdy lze kombinovat výstup na kopec – někdo přes ferratu a někdo turisticky buď po lesní nebo asfaltové cestě. Jet sem jenom kvůli těmto dvěma ferratám by asi bylo málo, proto doporučuji spojit s výletem na další ferraty v Žitavských horách: Jeptiška a Alpiner Grat.