Kletterarena Dresden

V Drážďanské Kletterarena jsme byli již několikrát. Jde o docela velkou vnitřní boulderovku. Neprofiluje se jako závodní stěna, ale mně osobně přijde tohle místo super pro množstevní trénink. Výhodou je, že jsou tu zastoupené rovnoměrně všechny obtížnosti, takže si zaleze lezec začátečník i pokročilý borec.

Podle své prezentace nabízí Kletterarena 1200 metrů čtverečních plochy vnitřní boulderovky a 350 m2 venkovní. Kromě toho tu najdete také posilovnu s campusem a stropním žebříkem pro ručkování. Navíc nabízí i saunu a přes sezónu venkovní beach volleyball.

Boulderovka se člení na spoustu sektorů (někdy téměř samostatných místností) s různými profily. Některé z profilů jsou hodně unikátní a třeba na pražských stěnách takové vůbec neznáme. Bouldery jsou označené čísly v každém sektoru a hlavně obtížnost boulderů se vyznačuje barvou chytů. Stačí tedy najít startovní chyty s lístečkem a hurá do toho. Některé bouldery končí topovým chytem, někdy výlezem přes hranu do patra.

Na následující fotce je sektor pojmenovaný „psychobloc“. Zvláštností tady je, že stěna je hladká a povrch klouže – nejde tedy použít odšlap do stěny, prostě kopnout nohu do stěny nepomůže, nedrží. V boulderech, kde stavěč stěnu chtěl využít při přelezu, je pak na stěně nalepený kousek samolepky s hrubým povrchem – odšlap pak funguje přesně jen v rozsahu tohoto nalepeného plátna – nevím, jak to víc přiblížit, přišlo mi to podobné jako smirkový papír – vím, zní to úsměvně 🙂 Ten nalepený hrubý nesmekávající povrch je jen ve tvaru a nezbytně takové minimální velikosti, která stačí pro přelez boulderu, a samozřejmě v patřičné barvě boulderu, aby se to nepletlo s jinými.

V Kletterarena dříve bývaly jen klasické typy chytů, které známe odevšud. V současnosti je tu mix s novějšími pro nás neznámými chytovými sériemi.

Následující boulder vypadá úsměvně, ale jednoduchý na vylezení vůbec není. Zase a znovu je to o stabilitě a důvěře v nohy. Top je ten spot na stěně, který se nedá držet, ale jen tečovat.

A co už jste si určitě všimli na fotkách, mají tu hodně, ale opravdu hodně struktur, především klasických jehlanových od AIXu. Obvykle tu bývají některé bouldery postavené jenom ze samých struktur – a zajímavé je, že umí takové bouldery postavit v různých obtížnostech, jak v té nejlehčí, tak v těch těžších.

Tady ty zelené sopkové nosy jsou trošku oldschoolové, ale když se vhodně využijí, vytvoří to zajímavé profily pro lezení – opět v různých obtížnostech.

Oproti našim předchozím návštěvám jsme se tentokrát podívali i na venkovní část boulderovky. Ta je tvořená několika různými profily včetně stropu a imitace skály.

Problémem je dopadiště, které je tvořeno drobným štěrkem – to na první pohled vypadá dobře, ale vyzkoušeli jsme a dopady do štěrku jsou dost nepříjemně tvrdé. Navíc štěrk hodně špiní lezky v kontrastu s vnitřní stěnou.

V Kletterarena mají také kousek stěny s lezeckými cestami na laně, ale to je spíš jen taková ochutnávka pro začátečníky, jsou tam už natažená top-rope lana, lehké cesty a stěna vůbec není vysoká.

Zdejší boulderovka je dvoupatrová, přičemž do horního patra nevedou žádné schody, ale pouze cesta boulderem. Na horním patře není žádné zábradlí, proto v pravidlech píšou, že nahoru nesmí malé děti. V horním patře je jedna další boulderovací místnost (ve tvaru jehlanu), posilovna, campus a horizontální ručkovací a posilovací žebřík. Nahoře je také jeden z gaučů pro odpočívání. Jo a taky je tam hezký rozhled po hale.

Na co bych málem zapomněl, a to by byla škoda, je tunel uprostřed haly. Prostě chodba vedoucí ze začátku haly na druhý konec haly. A v celém tunelu jsou traverzovací bouldery. Ne jeden, ale hned několik – ve všech obtížnostech. Na levé i pravé straně chodby. Chodba je lomená, takže traverz po cestě zahrnuje vždycky i dva rohy – jeden vnější a jeden vnitřní. Myšlenka využít chodbu pro trénink vytrvalosti při traverzu mi přijde dost dobrá.

Sortiment chytů v Kletterarena mi oproti našim zkušenostem z pražských boulderovek přijde spíš známý, nových chytů a překvapení bych tipoval do 20%. Ale co je určitě zajímavé, tak je množství použitých struktur. Bouldery postavené jen po strukturách jsou super pro trénink stability a vyvažování. Struktury jako takové známe odjinud, ale tady jich používají opravdu velké množství.

Zdejší zvláštností jsou již výše zmíněné hladké, nepískované stěny. Většina boulderovek v Čechách, ale vlastně i jinde, používá překližku v opískované úpravě povrchu. To se dá při lezení využít pro odšlápnutí. Noha na opískované stěně drží. Ale ne tak tady v Kletterarena. Tady obvykle většinou noha skouzne.

V minulosti jsme ještě zažili bílou barvu chytů (dnes tady bílá vůbec nebyla), kterou byly vyznačené bouldery tzv. traverzovací – typicky vede horizontálně kolem celé plochy daného sektoru – určitě dobrý tip na trénování výdrže.

Mívali tu také párové bouldery, což je boulder, který musí lézt dva lezci najednou a při tom se drží spolu – každý jednou rukou. Dobré cvičení na koordinaci pohybu nejen svého, ale i s parťákem.

Ze zkušenosti musím říct, že v letních teplých dnech je v hale poměrně velké horko, zvláště pak v horním patře v uzavřené místnosti ve tvaru jehlanu. V zimním období je teplota na boulderovce optimální. A jediné negativum na zdejší boulderovce si vždycky uvědomím na konci, když si myju ruce. Jsou totiž strašně špinavé. Zřejmě sem chodí hodně lidí, takže na chytech člověk posbírá docela dost špíny. To není kritika. Chyty tu určitě čistí, alespoň podle facebooku se přestavují bouldery docela často.

Cesta z Prahy do Kletterarena trvá asi jednu a půl hodiny, většinou největší problém bývá průjezd v centru Drážďan. Parkovat zdarma se dá přímo před halou na vyhrazeném parkovišti.

Na boulderovce Kletterarena se mi líbí, že je k dispozici obrovské množství boulderů tak nějak rovnoměrně ve všech stupních obtížností. Vždycky při každé návštěvě to tak bylo. Prostě se nestane, že by začátečník neměl kde lézt. Tuhle boulderovku bych jednoznačně začátečníkům doporučil. Ale to neznamená, že by pokročilí lezci neměli co lézt.