Kletter-boulder-halle Rosenheim

Lezecké centrum v Rosenheimu nabízí středně velkou boulderovku i možnost lezení na laně. Město Rosenheim se nachází v jihovýchodním cípu Bavorska, přímo u dálnice A8 spojující Mnichov se Salzburgem a to v místě, kde z této dálnice odbočuje dálnice 93 do Rakouska směrem na Innsbruck. Právě tahle geografická poloha nás sem zavedla a udělali jsme tu zastávku při cestě za lyžováním do Alp.

Kletter-boulder-halle Rosenheim nabízí pro lezení na laně stěnu vysokou 15 metrů. Nejdelší cesty v převisech jsou tu dlouhé až 20 metrů. Celková plocha k lezení je tu 1.650 metrů čtverečních na laně a 700 m2 boulderovky.

Vnitřních cest na laně je asi 150, z venku budovy pak dalších 50 cest. Na nejlehčích cestách tu jsou přednatažená top-rope lana. A mají tu také 2 navijáky pro sebejištění lezce jednotlivce.

Půdorys stěny lezení na laně je poměrně malý a profily jsou blízko u sebe, takže tu určitě nejde lézt na top-rope cesty v převise špatným způsobem – tím myslím na volném konci lana – protože případné kyvadlo při pádu by jistě znamenalo náraz do protějšího nebo vedlejšího profilu.

Cesty jsou označené cedulkami s obtížností podle UIAA stupnice.

Sortiment chytů je tu takový běžný, při našich zkušenostech z pražských stěn tu není nic výjimečného nebo překvapivého. Na lanových cestách je poměrně málo struktur – na druhou stranu vidíte, že samotné profily jsou již dost strukturované. Jako perlička – všiml jsem si červených chytů ve tvaru srdíček.

Kromě lezení je tu samozřejmě i prostor na cvičení a posilování.

A nyní se přesouváme do vedlejší budovy, kde je vnitřní boulderovka. Budova s boulderovkou je samostatná a s hlavní budovou je propojena mostem v 1. patře, což je nejkratší cesta ze šaten. Mezi hlavní budovou a boulderovkou se také dá chodit dvorkem – tedy v prostoru venkovní stěny a venkovní boulderovky.

Na boulderovce jsou všemožné profily od položeného rajbasu, kolmic až k převislým profilům a krátkým stropům. Bouldery jsou po barvách chytů s označeným začátkem a obtížností. Topové chyty označené nejsou, pravděpodobně je to vždy ten nejvýše umístěný chyt.

Mají tu kromě klasických starších malých chytů i docela novější série velkých chytů a struktur. Mix různých boulderů byl docela příjemný. Chyty některých boulderů byly více špinavé, zřejmě těch v danou chvíli nejstarších.

U řady boulderů, co jsme přelézali při naší návštěvě, byly postavené různorodé problémy a zajímavé kroky, včetně například zapření kolene u startu, skoku uprostřed boulderu, náskoku na startovní strukturu, odtlačování rukama v koutě apod.

Trošku složitější byla orientace u obtížnosti boulderů. Copak o to, označené byly všechny bouldery. Ale rozpoznat barevný rozdíl mezi oranžovou a červenou, resp. rozdíl mezi dvojbarevnou páskou modro-oranžovou a modro-červenou, to bylo matoucí. Přemýšlím, proč by nešlo použít ještě jiné barvy, aby rozlišení bylo na první pohled jasné.

Nejnověji přestavěný sektor byl označený cedulkou Neu.

Kromě klasických boulderů tu mají i spraywall s možností naklápění.

Úhel naklopení je možné vidět na boční stěně.

Jsou tu i další cvičební pomůcky, například peg-board.

Na dvorku za budovami se nachází venkovní stěna. Kromě kolmice v levé čásit je větší část stěny zajímavě strukturovaná. Zajímavá je betonová imitace skály na hraně stěny. Napodobenina skály vede do převisu a přes krápník nahoru do headwallu. Vypadá to moc hezky. Praktické využití je asi omezenější, protože chyty se tu dají přidělat pouze na místečka k tomu určená – pouze tam, kam se při vytvoření profilu na chyty myslelo a je tam rovná ploška a samozřejmě závit, do kterého se přišroubuje šroub z chytu. Nejde tu použít vruty, je to tvrdý beton.

Na dvorku je k dispozici také posezení. V teplejších měsících to musí být paráda.

V rámci dvorku je také zastřešená venkovní boulderovka. I teď v březnu byla nahozená chyty. My jsme tu nelezli, protože teplota dneska byla skoro u nuly. Velikost profilu boulderovky je podle mého názoru vhodná pro konání závodů. Je tu před boulderovkou docela prostor pro rozhodčí a také pro diváky.

Tady je pohled z propojovacího mostu mezi budovami v úrovni 1. patra.

Ještě nesmím zapomenout na dětský svět, ve kterém jsou kromě zvířatkových chytů další atrakce pro děti: skluzavka, lana pro ručkování a lanový žebřík. To vše samozřejmě nad dopadištěm.

Co se týče zázemí, stěna v Rosenheimu nabízí klasické služby: recepce, bar s občerstvením a posezením, prodejna lezeckých potřeb a půjčovna, šatny a sprchy.

Budova lezecké stěny v Rosenheimu se nachází ve čtvrti spíš skladových hal než obytných domů. Poblíž je hobbymarket známé značky. Samotné budovy lezeckého centra jsou zajímavě obložené dřevem.

Vpravo od vchodu do haly je profil pro rychlostní cesty. Osazená byla jedna s doplněnými modrými chyty, tipuji pro lezení pro děti. Naviják byl zakrytý, asi na zimní období, takže lézt se nyní nedá. Profil je dost široký, aby se tam vešly standardní rychlostní cesty dvě vedle sebe. Ale nevím, jestli na to mají připravené řešení s navijákem. Každopádně přítomnost standardní rychlostní cesty tady překvapila.

Návštěvu Kletter-boulder-hale Rosenheim jsme si užili, vlastně jsme stihli lézt jen na boulderovce. Kvalitu boulderů jsem již ocenil výše. Celkově vypadá hala velice dobře s kvalitními parametry pro lezení. Ve výsledku se nemůžu divit vstupnému, které se neliší od jiných stěn – 13,50 EUR za jednorázový vstup pro dospělého bez slev. Informace o stěně uzavřu poznámkou, že stěna Kletter-boulder-halle Rosenheim je partnerskou stěnou lezeckého centra v rakouském městě Wörgl, kam máme v plánu také zajet.