Finale Ampola

Lezeckou oblast Finale Ampola jsem objevil v knižním průvodci Arco, když jsem si prohlížel možnosti lezení směrem k jezeru Lago di Idro, kam jsme se vydali na ferratu Sasse (více v samostatném článku). Skály Finale Ampola se nacházejí poblíž městečka Tiarno di Sopra, které patří do údolí jezera Lago di Ledro. Jsou tu lehké a přitom dlouhé cesty. A velkou výhodou je jednoduchý přístup z parkoviště, které je na dohled. Na následující fotce vidíte celou skálu z odstupu.

K lezení jsou tu cesty od 5b, 5c, 6a až k dvěma cestám 7b. Všechny jsou hezky dlouhé, většinou přes 20 metrů.

Skála je tu hezky strukturovaná a chyty jsou opravdu chyty. Ne jako ty oklouzané nedržící chyty na vyhlášených místech jako Nago, Belvedere a podobně.

Fixní jištění na skále je standardní a příjemné.

Zatím jsem vyjmenoval ty pozitivní věci, teď je čas na tu negativní. Jsme tu na konci října a je tady strašná zima, přestože byl celkově slunečný den. Vysvětlení je jednak v nadmořské výšce, která je 730 metrů nad mořem (oproti Gardě, která je ve výšce 63 metrů). A druhým faktorem je tvar údolí, ve kterém se nacházíme – kopce svírající údolí nedovolí svítit sluníčku sem dolů v současnosti celý den, ale odhadem tak jenom 2 až 3 hodiny. Dopoledne, když jsme jeli kolem, tu byly 2 stupně nad nulou a na trávě zmrzlá jinovatka. Teď ukazuje teploměr 8 stupňů a jak mizí sluníčko za kopcem, tak se citelně ochlazuje. A to prosím dnes ve stejný den je dole v Arcu 14-16 stupňů a v těch klasických oblastech jako Nago se dá lézt na sluníčku i v tričku. I díky téhle zkušenosti jsme zjistili, že v tištěném knižním průvodci Arco se u každé oblasti uvádí i doporučené měsíce k lezení – tady ve Finale Ampola je uvedeno květen až srpen. Teď už to víme!

Cesty nahoře končí v erární karabině, která je ukotvená do skály pomocí řetězů a dvou borháků. Navíc v některých cestách je ještě jeden řetěz přibližně ve třetině cesty – v průvodci o tom není zmínka, ale odhaduji, že jsou to vhodné cesty pro nacvičování jištění shora a taktéž nacvičování vícedélkového lezení. Ale není nutné tyto štandy využívat, délka nejdelších cest je 28 metrů, takže šedesátkové lano postačí na klasické jednodélkové lezení.

Tady je rozhled ze skály do údolí na obě strany. V průvodci píšou, že pozemky jsou soukromé a lezení je tolerováno.

Pohled na druhou stranu ukazuje parkoviště ve vzdálenosti odhadem 400 metrů a hlavně je po rovině 🙂

Vylezli jsme tu cestu 5b La Conquista o délce 24 metrů, která je uprostřed masivu.

Úplně vlevo je cesta Coscenza di Zeno klasifikovaná jako 6a s délkou 23 metrů. Vzhledem ke zmrzlým prstům se nám víc vylézt nepovedlo a ani nechtělo. Sem se ale určitě vrátíme v létě. Skála je moc hezká.

Tady ještě pohled od parkoviště na skálu. V létě může být brod velká sranda, při dnešní teplotě jsme byli rádi za přechod po kamenech.

Parkoviště, ze kterého jsou skály dostupné, je vybaveno jako piknikové místo s lavičkami. Parkování se platí v automatu jednorázovou sazbou.

Lezecká oblast Finale Ampola se nám líbila, protože jsou tu i lehčí cesty 5b, 5c, 6a o pěkné délce 20-25 metrů. Jsou dobře odjištěné a skála je strukturovaná a neoklouzaná jako v jiných oblastech. Jednoduchý přístup z parkoviště po rovině. Cesta autem z Arca sem trvá přibližně 45 minut. Nevýhodou je nízká teplota teď na konci října – průvodce doporučuje k lezení měsíce květen až srpen. Takže v léte se sem určitě vrátíme.